Yelloween~Síla Magie

Doba

Po snídani se všichni  zběsile vrhli do suterénu. Cestu jim zastavila železná vrata na kód.
"Je zamčeno." zašklebil se Rhodey.
"Kód z nás nikdo neví.."rozmýšlela Natasha.
Steve neváhal a kopancem rozbil číselník. Dveře povolili a hlavou kývl na ostatní, aby vešli dovnitř.
"Tak ten kód už nepotřebujeme.."řekl Rhodey a jako poslední šel za nimi do skladiště. Procházeli zatmavenou uličkou a ohlíželi se kolem dokola na zaprášené regály s krabicemi od pavučin.
"Tady někde má jako být, jo?" řekl sarkasticky Rhodes.
"Teprve jsme na začátku, někde tu určitě bude." odpověděla Natasha.
"Támhle končí chodba a zkřižuje se na další cesty." ukázal Steve a poklusem se vydal na křižovatku.
Rhodes s Natashou běželi za ním.
Steve se zastavil na konci a nejistě se rozhlížel do dalších temných uliček. Naklonil hlavu a podíval se doleva. Levá ulička zněla temnotou. Natož když se podíval doprava uviděl světýlko.
"Zkusíme to tudy." ukázal hlavou Steve a Natasha přikývla. Všichni se dali do poklusu.
Už se blížili a uviděli tu stojící rakev. Honem přispěchali a přes část skla uviděli zmrzlé uspané tělo.
Nelhala.
Přístroj fungoval na výbornou.
"Teď máme jistotu, že tomu tak je."řekl Steve, "Budeme respektovat její rozhodnutí a nikdo se neopovažujte na ten přístroj sahat. Až bude ten správný čas, vysvobodíme ji z toho studeného pekla. Teď se vrátíme zpátky a kdyžtak to tu budeme kontrolovat jednou týdně." zavelel jako správný kapitán a Nat s Rhodesem ho plně respektovali a přikyvovali.
Po navštívení Kiry v suterénu odešli zpátky do klubovny si dělat své povinnosti.

Dny plynuly jako voda, a jak řekl Steve, kontrolovali suterén a funkci přístroje. Vše bylo vždycky v pořádku.
Jednou měsíčně si volali i s Carol nebo Okoye, která strážila Wakandu jako náhrada za krále. Rocket jim hlásil novinky z vesmíru, co se kde děje.
Roky se vyměnily, příroda se zlepšila a lidé si zvykli.
Natasha po dlouhé době našla zprávy o Clintovi. Stal se z něho vrah v Japonsku. Zabíjel nevinné kšeftaře a jejich prolití krve na meči používal jako pomstu za svou zmizelou rodinu. Tyhle zprávy ji rozbrečely.
"To je poprvé, co tě takhle vidím."ozval se Steve opřený o dveře, když uviděl brečící Natashu.
Natasha rychle utřela slzy a dělala, že se nic nestalo.
"Jak to vypadá s Clintem?"ptal se Steve a odlepil se od dveří.
"Je v Japonsku. Hrozně se změnil. Zabíjí tam kšeftaře. Bezdůvodně."
Najednou se ozval živý záznam kamery. Někdo stál před vchodem do centra.
Natasha to rozklikla a v místnosti levitoval obraz kamery.
"Haló? Lidi? To jsem já Scott! Scott Lang, Antman. Porvali jsme se na letišti. Pustíte mě dovnitř?"
"Proboha, co tu dělá?"překvapilo Natashu.
"Pusť ho dovnitř." ukázal Steve.
Natasha přikývla a hlavní dveře se mu otevřely před nosem.
"Díky!" usmál se a zamával na kameru.

"Scotte? Jsi tu. Mysleli jsme, že jsi pryč jako ostatní.." pozdravila ho Natasha, když přišel do klubovny.
"Co? Můžete mi vysvětlit, co se tu sakra stalo? To byl snad nějaký atomový výbuch?"nechápal Scott.
"Je to dlouhý příběh.. posaď se."kývl na něj Steve.
"No, když jsi měl rodičovskou dovolenou,"začla Natasha se sepnutými prsty, "začala válka o šest kamenů nekonečna. Jeden chlapík někde z dalekého vesmíru, je posbíral a poslední byl na Zemi. Nebo spíš ve Visionově čele. Proběhla válka ve Wakandě, ale bohužel jsme prohráli. Když měl všech šest kamenů připevněných v jeho rukavici, stačilo lusknout a polovina všeho živého po celém vesmíru se promění v prach. A taky se tak stalo.
Mysleli jsme,že tě to vzalo taky."
Scott sápal po dechu. Nemohl uvěřit vlastním uším.
"Naposledy, co si pamatuju, tak jsem byl s Hankem Pymem a s Hope a jednou ještě holkou na jedné důležité misi, která spočívala se zmenšit na úroveň kvant. Ve kvantové říši jsem měl posbírat lék pro tu holku, jenže mě nikdo neproměnil zpátky.
A počkat, jak je to dlouho od té války?"
"Pět let."řekla důrazně.
Scott se chytil hrudi.
"Pět let? Pane bože... V říši kvant čas plyne pomalu. Měl jsem pocit, že tam jsem jenom pět hodin! Mám hroznou žízeň."Scott bez dovolení běžel ke kuchyňské lince, popadl skleničku a nalil si do ní vodu. Hltavě ji spolkl raz dva.
"Říše kvant?" založil si ruce Steve.
"Já vím, zní to šíleně, ale to je úplně jinačí svět. Jste zmenšení na molekuly atomů a plujete v takovém vzduchoprázdnu. Právě v téhle říši přežila 31 let Pymova žena. Dostal jsem ji odtamtud."
"Není to šílené, Scotte. Já dostávám emaily od mývala." zašklebila se Natasha.
"A co ty kameny? Kde jsou?" ptal se ve spěchu Scott.
"Zničeny." řekl Steve s Natashou společně.
"Sakra.."chytl se rukama hlavy a přemýšlel, "kdybychom je měli, mohli bychom je vrátit zpátky..."
"To nás napadlo také.."poklesla hlavou Natasha.
"Počkat! Mám to!" vykřikl Scott.
Natasha se Stevem se na něj nechápavě podívali.
"Stroj času jako říše kvant! Mohli bychom se zmenšit do říše kvant, nastavit datum, do kterého přeletíme, vezmeme kameny a takhle je posbíráme. A pak jedním lusknutím,"Scott na ukázku luskl, "vrátíme všechny zpátky. Co na to říkáte?" byl na svůj nápad pyšný.
"Nevím Scotte. Tohle je docela smyšlené.."nevěřila Natasha.
"Mohli bychom se zeptat dalších odborníků.. třeba Bruce." rozhodl Steve.

Dali si sraz v jednom Fast foodu. Seděli u stolku a hlídali čas, dokud nepřijde Bruce. Najednou se ve dveřích objevil Hulk. Všichni u stolu překvapeně pohlédli vzhůru a dívali se na klidně přicházejícího Hulka.
"Nazdar lidi!" usmál se na ně Bruce v těle Hulka.
"Bruci? Co se stalo?" řekla údivem Natasha.
"Dělal jsem pokus spojit mou lidskou hlavu do těla Hulka a takhle to úspěšně vyšlo! Tak co? Co ode mě potřebujete?" přisedl si k nim.
"Potřebujeme se tě zeptat, jestli cestování časem je možné.."chopil se Steve otázky.
Bruce se zasmál.
"Nevím jestli to doopravdy jde, ale hodně lidí se o to pokoušelo.. proč se ptáte?"
"Říká ti něco říše kvant?"ptal se Scott a Hulk přikývl. "Byl jsem tam uvězněný pět let, ale pro mě to uplynulo jako pět hodin. Kdybychom sehnali Pymovy částice a zmenšili se na molekuly atomů, nastavili datum, do kterého se dostat, vzít kameny a pak dostat všechno do normálu." vysvětlil Scott.
Bruce jen nevěřícně kroutil hlavou.
"Museli bychom mít speciální přístroj na cestování časem a to nikdo ještě nevynalezl..je to dobrý nápad, zní důvěryhodně, ale nevím jestli bude fungovat. Ptali jste se ještě Tonyho? Ten by taky svými vědomostmi mohl pomoct."
"Zeptáme se. Díky Bruci." usmála se na něj mile Natasha a odjeli hledat Tonyho.
Tmavé terénní auto dojelo k dřevěnému srubu. Vyšli z auta a opatrně zaklepali na verandu.
Ven vyšel Tony.
"Tak zase nashle." řekl nabručeně Tony a při pohledu na ně se chtěl vrátit zpátky do srubu.
"Tony, počkej. Potřebujeme se s tebou poradit."žadonil Steve.
Tony se zastavil a vyšel za nimi na verandu.
"Máme plán jak dostat všechny zpátky."začala Natasha.
Tonyho to hned zaujalo.
"Jaký?"zvedl obočí v zájmu.
Scott si převzal slovo a vysvětlil mu fungování říše kvant a Pymových částic. Tony mu rozuměl a přikyvoval.
"Šlo by to tedy?" zeptal se Scott.
"No, jak tě tak poslouchám, úplně beznadějný to není, ale nevěřím tomu nijak zvlášť."zavrtěl hlavou Tony.
Na verandu přiběhla holčička. Spustila veškerou pozornost na sebe.
"Maminka mi řekla, ať tě zachráním." řekla roztomile a skočila do náruče Tonymu.
"Tony, je skvělé,že máš rodinu, ale tenhle plán dokážeme uskutečnit jenom s tebou." pověděl mu do duše Steve.
Tony svěsil hlavu a rozhovor skončil odchodem do jeho domu. Malá holčička se na ně přes tátovo rameno zvídavě dívala.
Stevova slova mu připomněla ztrátu Petera.
Udělá to pro něj.