Yelloween~Síla Magie

Sraz

Tony s Rhodesem seděli zaraženi v klubovně.
"Asi jsme jí to neměli říkat.."začal Rhodey.
"Stejně by se to dozvěděla." řekl Tony.
"Nepůjdeme za ní?"ptal se Rhodey.
Tony zavrtěl hlavou.
"Bude lepší, když bude o samotě." rozhodl Tony a odešel si udělat kávu.

Kira zhroucená seděla opřená o dveře a stále brečela. Necítila v sobě ani kapku naděje na návrat týmu. Srdce měla zkamenělé a každou chvíli by se jí rozpadlo. Po tvářích ji zůstaly červené cestičky po stékajících slzách.
Naposledy si utřela oči do rukávu a pomalu vstala. Snažila se uklidnit. Pláčem nic nevyřeší.
Pomalým tempem postupovala k prosklené zdi a dívala se na tiše vlnící jezero. Vlnky jezera ji uklidňovaly. S hlubokým výdechem všechny problémy smazala z hlavy. Otočila se a popadla z kuchyňské linky svůj nový telefon. Zapla ho a hledala v kontaktech číslo na někoho z týmu.
Kontakty byly prázdné.
Založila si telefon do kapsy u bundy a zabouchla za sebou dveře bytu.
Odcházela nenápadně z centra do suterénu.
Nikdy tu nebyla, ale potřebovala něco najít. Došla k železným uzamčeným dveřím. Telepaticky je odemkla, pohlédla za sebe, aby věděla, že tu někdo není a vstoupila dovnitř.
Procházela chodbou, které na obou stranách postávaly regály s různými krabicemi a složkami. Písmena abecedy popisovala každý regál.
Kira ale hledala písmeno R.
Procházela dál chodbou, dokud nenarazila na hledané písmeno.
Na první krabici byl nápis "A-M". Pohlédla na vedlejší krabici, která popisovala "N-Z". Neváhala a krabici vytáhla a položila na zem. Mezi složkami hledala oddíl "S". Mezi prsty ji prolétávaly složky. Zběsile očima kontrolovala každou nadepsanou složku. Najednou zastavila.
Mezi prsty měla složku "S".
Vytáhla ji a otevřela.
Rogers Steven.
Jeho jméno bylo jako titulek stránky. Na stránce byly vypsané jeho důležité informace. Očima prolétávala mezi řádky a číslicemi. Jediné co hledala, bylo jeho telefonní číslo.
Na první stránce nic. Otočila stránku a hledala dále. I jeho fotky tu byly vylepeny. Prstem projížděla stránku.
Spadl ji kámen ze srdce. Telefon tu byl, ale další záhada, jestli ho používá.
Vytáhla telefon a opsala si číslo.
Najednou z dálky něco uslyšela.
Okamžitě složku zavřela a vrátila do krabice. Neuspořádaně ji vložila k "X" a krabici zandala zpátky do regálů.
Slyšela kroky blížící se ke skladu, kde právě stála. Popadla nohy na ramena a utíkala se schovat za další regály.
Železné dveře se otevřely a mezi nimi stál nejspíš hlídač. V ruce držel baterku, jenž mu svítila na cestu. Hlídač zakroutil hlavou, vrátil se zpátky a zhasl. Železné dveře znovu uzamkl a odešel jinam.
Kiře se ulevilo.
Stála v širé tmě, a tak vytáhla z kapsy telefon a svítila si baterkou z telefonu.
Ve skladě vedli další chodby. Nerozhodně se rozhlížela po chodbách a rozmýšlela se, jakou stranu vybere.
Vešla do pravé. Na téhle chodbě, už nebyly žádné regály, jenom prázdná chodba. Procházela opatrně každým krokem dál. Její baterka náhle zachytila objekt. Zvědavě přistupovala blíž.
Když došla k objektu, baterkou si ho celý prosvítila a prozkoumala. Vypadalo to jako kovová rakev postavená na dně. Na dvířkách bylo sklo. Vedle "rakve" byl přístroj. Prohlédla si jeho tlačítka a po chvilce zjistila, že je to zamrzávající komora. Podobný přístroj používala i Hydra. Zavřou dovnitř člověka a nechají ho zamrznout, dokud ho nebudou potřebovat. Tělo se uchová při původní podobě a během let nestárne.
V takovém přístroji byla donucena vydržet několik měsíců. Nerada na to myslí. Na ten šok, jak vás zabouchnou a pak už jen cítíte bodavý chlad, který vás uspí.
Kira odvrátila pohled od přístroje a pokračovala dál chodbou. Zahla znovu doprava a v dáli uviděla železné dveře.
To je všechno? To tu nic jiného není? Zapomněla na levou stranu skladu, ale nejspíš by očekávala to samé co teď.
Dveře na dálku telepaticky odemkla a vyšla ven. Rozhlédla se, ale žádného hlídače neviděla. Využila situace a odešla z centra ven. Nevědomky odcházela pryč.

Po dlouhé cestě od centra se zastavila u kavárny. Přisedla si ke stolu a upevnila si na hlavě otrhanou černou kšiltovku. Vzala mobil a dívala se na číslo Steva. Rozhodovala se, jestli napsat nebo mu zavolat.
Zvolila zprávu.
"Kde jsi? A kde Bucky a Wanda? Chci se s tebou sejít, jestli to je možné. Neposílá mě Stark, jdu sama za sebe. Prosím odepiš nebo zavolej, jinak jsem v koncích.
Kira"
Pročetla si zprávu a klikla na odeslání. Zpráva se úspěšně doručila.

Steve zamyšleně hleděl do prázdna v jeho bytě. Myslel na celou akci a promýšlel Sokovijskou smlouvu. Měl to podepsat? Je to lepší takhle?
Chvilku přemýšlení mu přerušilo cinknutí telefonu. Podíval se na zprávu. Několikrát si ji pročetl.
Kde vůbec našla jeho číslo? To ho na ni překvapovalo. Byla plná tajemství.
Odepsal na zprávu: "sraz za čtvrt hodiny u St. Patrick's bar".
Odeslal zprávu a šel se převléknout.

Kiře hned zapípal telefon. Úspěšně se usmála a odcházela z kavárny. Zavřela před nosem číšnici dveře, která ji chtěla stihnout obsloužit. Ale bezúspěšně.
S nadějí vyšla Kira z podniku a rozhlížela se kolem. Hledala, kde by jenom ten bar mohl být.
Zastavila jednoho z kolemjdoucích.
"Prosím,"oslovila dámu," Nevíte, jakým směrem je St. Patrik's bar?"
Žena zařazeně na ni hleděla. Prohlédla si ji od hlavy až k patě. Žena elegantně oblečená na ni pohoršeně hleděla. Zarazilo ji Kiry oblečení. Pro ženu vypadala jako bezdomovec.
"Já s bezdomovci nemluvím." odrthla žena pohled od Kiry a pyšně pochodovala dál. Kira sklopila ramena. Rozhlížela se po hustém chodníku plném lidí a typovala si lidi, kterých by se zeptala a odpověděli by.
Vytypla si jednoho vysokého mladého chlapce, co se díval do telefonu.
Kira mu vstoupila do cesty a on se reflexně zastavil.
"Prosím, nevíte kudy do St. Patrick's bar?" prosila ho Kira.
Chlapec se na ni podíval a pak se rozhlédl po ulici.
"Běž stále tudy rovně a u tamté křižovatky odboč doprava a někde za rohem ten bar bude." Kira se dívala směrem kudy ukazoval prstem.
"Děkuji mockrát." usmála se na něj Kira a chlapec znovu pohleděl do telefonu.
Kira pospíchala k baru. Uhýbala se pomalu kráčejícím kolemjdoucím.

Steve si nasadil čepici a oblékl si bundu. Snažil se být po aféře nenápadný hlavně pro okolí. Zamkl za sebou dveře a vyšel na ulici. Jen pár ulic a bude na místě.
Kira poklusem pobíhávala po ulici. Snad každý druhý krok musela uskočit proti jdoucím lidem. Samozřejmě, že se oni nebudou vyhýbat. Na to jsou moc líný a tuhle činnost má vykonávat někdo pod úrovní. Jako Kira.

Steve se rychlým tempem blížil k baru. Vstoupil do baru, rozhlédl se, ale Kiru nikde neviděl. Posadil se k prázdnému stolu a kontroloval hodinky.
Kira zběsile běžela po rušné ulici. Konečně se blížila ke křižovatce. Zabočila doprava a už viděla o několik desítek metrů dál zelený nápis " St. Patrick's bar".
Ulice se tu zaplnila a Kira nemohla najít jedinou cestičku k podniku. Lidé ucpali ulici a pomalým tempem postupovali kupředu. Kira poskakovala a rozhlížela se, proč je ulice ucpaná. Podívala se na telefon.
Zbývala už jen minuta do srazu. Chytla se rukou o sloup lampy a rozhlížela se. Krásně viděla ten podnik. Steve tam určitě už bude. Neváhala a teleportovala se před všemi lidmi před dveře podniku.

Steve se stále díval na vstup do baru a hlídal si u toho hodinky. Najednou se před dveřmi objevila dívka. Prostě se z nenadání objevila. Odnikud nepřišla. Najednou se zjevila. Vstoupila dovnitř a hledala Steva.
Jejich pohledy se střetly. Kira k němu rychle šla a Steve se zvedl od stolu.
Kira k němu přiklusala a obejmula ho.
"Proč se to stalo?" ptala se ho Kira v obejmutí.
Steve ji ukázal místo k sezení.
Oba se posadili.
"Asi ti to Stark už řekl.."
"Ale nevím všechno."přerušila ho Kira, "Kde jsou?"ptala se ho se slzami na krajíčku.
"S Buckym jsme letěli na Sibiř. Tam byli další vojáci, jako byl on. Jenže ti vylepšení vojáci byli po smrti. Přiletěl za námi i Stark a tam se dozvěděl pravdu o smrti jeho rodičů."
"To vím, ale kde je teď? Co se s ním stalo?" snažila se z něho dostat Kira.
"Odletěl jsem s ním do Wakandy. Tam si ho nechali. Bucky to tak chtěl a nechal se zmrazit. Bude to tak pro něj lepší a během toho mu udělají novou paži."
Kira se s leknutím zarazila. " A Wanda?"
"Mám pocit, že odjela s Visionem pryč.  Možná někam do Evropy."
Kira smutně přikývla.
"A jak to teď bude? Co Avengers?Je konec?"
Steve vzdechl. "Sám to nevím, každý co byl ve věznici, si chce dát odstup od Starka a od kongresu. Ale určitě to není konec."
"A kam podle tebe mám jít? Moje rodiče jsou pryč..a kde je Natasha?"
"Odjela do Ruska. Má tam rodinu."
Kira se ze všeho tvářila zařazeně.
"Co mám podle tebe udělat? Kam mám jít? Do školy mě nevezmou, celý New York a možná celý státy ví, co jsem provedla."
"Fury ti poradí." Steve skončil a odešel z podniku. Jeho náhlý odchod ji překvapil. Takže i on ji nechá na holičkách.