Hogwart's Twins[HP FF II.]

V.

V den před odjezdem jsem vstala v jedenáct hodin.

Převlékla jsem se a došla do kuchyně na snídani.

,,Dobré ráno."pozdravila jsem rozespale.

Mamka kývla na pozdrav a Beth jsem nikde neviděla.

Každou neděli a středu měla výtvarný kroužek.

Ona byla hrozně talentovaná a umělecky nadaná.

,,Potřebovala bych si s tebou promluvit Sofie."řekla mamka vážně, možná trochu nervózně.

Jen jsem přikývla a šla si sednout na gauč vedla mamky.

,,No...já...vlastně ty..."začala.

,,Neboj, řekni mi to."snažila jsem se o chlácholivý tón.

,,No víš, Olivanderr neříkal Potterová mě, ale tobě."

,,Cože?Ale proč, vždyť jsem Blacková mami."nechápala jsem.

,,Nejsi Blacková, ale Potterá.Já nejsem tvoje pravá máma, ale samozřejmě tě mám moc ráda."snažila se odlechčit situaci.

,,A kdo jsou mí pravý rodiče?"vydechla jsem.

,,Tvoji praví rodiče jsou Lily a James Potterovi.James je můj bratr, jak už jsem vám několikrát vyprávěla."řekla.

,,Ale to není možné, moji rodiče nemůžou být mrtví."dostala jsem ze sebe.

,,Chtěla jsem ti to říct už dřív, ale bála jsem se, že mě přestaneš mít ráda."snažila se zadržet slzy.

,,Ale co můj bratr Harry?Proč sis ho taky nevzala k sobě?"zeptala jsem se.

,,Já jsem chtěla, moc jsem se snažila, ale Brumbál to zakázal.Nechtěla jsem ti lhát, ale chtěla bys, aby byl Harry tady.I já jsem to chtěla, ale prostě to nešlo."řekla smutňě mamka.

,,Já to chápu, ale je to hrozný šok.Ale necháš si mě u sebe.Že jo?"zeptala jsem se vystrašeně.

,,Samozřejmě, pro mě budeš vždycky dcera, stejně jako Elizabeth.Ale neříkej jí to.Zatím, řekneme jí to, až o Vánocích.Možná si vezmeme Harryho sem, jestli to Brumbál dovolí."řekla už o trochu veseleji.

Dostala jsem ze sebe úsměv a zavřela za sebou dveře pokoje.

Skočila jsem na postel a nechala slzy volně téct.

Absolutně to nechápu.

Je mi hrozně líto Harryho, já jsem si vyrůstala v milující rodině, a on musel celých deset let trpět.

..........

,,Vstávej Sofie, je osm."snažila se mě vzbudit Beth.

Rychle jsem se vyhoupla do sedu, začala jsem pobíhat po pokoji a házet věci do kufru.

Nebyla bych to já, kdybych balení nenechávala na poslední chvíli.

Ani jsem se nestihla nasnídat, a když jsem měla sbaleno hned jsme se přemístily na nádraží

,,Mami, to mám jako proběhnout tou přepážkou?"zeptala se Beth nejistě.

,,Jo, už běž."popohnala ji mamka.

Hned se rozběhla a zmizela.

,,Teď ty."pobídla mě.

Sprintem jsem doběhla k přepážce, očekávala jsem náraz, ale místo toho jsem se octla na obrovském nástupišti.

Rychle jsme daly kufry do vlaku a ještě naposled jsme se musely rozloučit.

,,Takže holky, pište mi dopisy, nevyvádějte blbosti a užijte si to.Je mi jedno do jaké koleje vás zařadí."usmála se mamka a vtáhla mě a Beth do obětí.