Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXII.

Prázdniny se chýlily ke konci a jako obvykle utekly jako lusknutím prstu. Právě jsem si zapínala boty, protože jsme šly na Příčnou ulici nakupovat učebnice.

Přes děravý kotel jsme se dostaly na Příčnou a zamířily jsme rovnou do Krucánků a kaňourů. ,,Tak já jdu pro učebnice na lektvary jo." oznámila jsem a šla jsem směrem k regálu v pravém rohu.

Vzala jsem dvě, kde bylo napsáno pro čtvrtý ročník a odnesla je na pult, kde už čekly Clary s Beth. Když jsme je zaplatil vyšli jsme z obchodu.

,,Sofie, Beth!" volal někdo za námi. Otočila jsem se a spatřila Harryho, Hermionu a všechny Weasleyovi. Když jsme se přivítali, domluvili jsme se, že společně zajdeme na zmrzlinu.

,,Takže, kdy k nám přijedete?" zeptala se paní Weasleyová mile. ,,Já bohužel nemůžu, ale holky by měly přijet dva dny před zápasem." odpověděla Clary a přitom si sedla k jednomu ze stolů.

Už jsem se hrozně těšila. Uvidím svůj první opravdový famfrpálový turnaj. Zatím jsem viděla jen ty ve škole, ale tomu se snad ani nedalo říkat zápas.

Ke stolu jsem si sedla společně s Harry, Hermionou a Ronem. K dalšímu si sedli Fred, George, Beth a Ginny a k poslednímu Clary a pan a paní Weasleyovi.

Celou dobu jsme neprobírali nic jiného, než turnaj ve famfrpálu. Hermiona famfrpál sice neměla až tak v lásce, ale přeci jenom to bylo mistrovství světa.

Mrzelo mě, že jsme se museli rozloučit tak brzy, ale za chvíli jsme k nim měli zase přijet, takže jsem se alespoň měla na co těšit.

..........

Ani jsem nečekala, že to uběhne takhle rychle. Zrovna jsme obědvaly a potom už jsme měly jet k Wealeyovým. Oběd jsem do sebe naládovala nejrychleji jak jsem mohla, i když jsem věděla, že to náš odchod neurychlí.

Netrpělivě jsem v předsíni přešlapovala, a když jsme konečně vyšly ven a přemístily se, k Doupěti jsem doslova vyběhla. Před domem už stál Harry, s jterým jsem se hned objala.

Přišlo mi, že od našeho posledního setkání mu vyrostly vlasy ještě víc a jak to tak vypadalo, asi nikdo z kluků nenašel kadeřníka. ,,Nevyrostli ti vlasy?" prohodila jsem s andělským úsměvem směrem k Harrymu.

,,Cože?!" zarazil se a stočil pohled k zemi. Nechápala jsem, co to dělá. Však jsem se ho jen zeptala. Rozhodla jsem se, že už ho nebudu dál trápit a šla jsem se přivítat s ostatními.

V pokoji jsem byla s Ginny, Hermionou a Beth. Byl to docela stísněný prostor, ale skoro jsme tam nebyly. Než jsme si vybalily a uspořádaly všechny věci, byl už čas k večeři.

Poté jsme se ještě rozloučily s Clary, která už musela jít domů. Slíbila, že ještě den před odjezdem přijede a přespí tady, aby se s námi mohla rozloučit.

Ješté dlouho do noci jsme zůstali sedět u kuchyňského stolu a povídali si o všem možném. Hlavní téma bylo samozřejmě mistrovství ve famfrpálu, ale taky jsme se dostali k tomu, proč je na seznamu společenský hábit.

Percy a rodiče Weasleyových o tom něco věděli, ale nechtěli nám nic prozradit. Po několika marných pokusech dostat to z nich jsme to nakonec vzdali.

S Clary jsme se domluvily, že mně a Beth pošle šaty poštou, aby jsme je nemusely vláčet v kufru. I ona nejspíš věděla, co se chystá.

Do postele jsem šla až někdy kolem jedné hodiny ranní. Usínala jsem s úsměvem na rtech, protože do mistrovství zbýval už jen den.

Ráno mě probudily holky, když se chystaly na snídani. Nakonec jsem vstala taky a společně jsme došly do kuchyně, kde už bylo spoustu jídla.