Hogwart's Twins[HP FF II.]

XVI.

První, co jsem ucítila, bylo, že jsem měla v puse nějakou divně chutnající tekutinu. Přinutila jsem se jí spolknout a účinek se dostavil téměř okamžitě.

Postupně jsem začala cítit celý zbytek těla. Nejprve hlavu, pak ruce, hrudník, břicho a nohy. Po pár minutách jsem se mohla dokonce i hýbat.

Pomalu jsem zahýbala prsty napřed na pracé ruce a pak na levé. Zahýbala jsem zápěstími a nakonec jsem otočila hlavu napravo, kde ležela Hermiona už plně probuzená.

Na hroznou chvíli, jsem si vůbec nic napamatovala, ale jak jsem se začínala hýbat, objevovalo se pořád více a více vzpomínek, a když jsem si sedla, pamatovala jsem si už úplně všechno.

,,Nevíš, jak dlouho jsme byly skamenělé? A myslíš, že už zjistili, kdo je ten dědic?"zděsila se Hermiona a vyděšenýma očima mě pozorovala.

Zavrtěla jsem hlavou, jakože nic nevím a pořádně si prohlédla ošetřovnu. Madam Pomfreyová zrovna lila nějaký lektvar do pusy Collinovi.

,,Madam Pomfreyová, kolikátého dneska je??" zeptala jsem se, zatímco jsem si vzala sklenici s vodou, abych se napila.

,,Dneska je dvacátého prvního června. Koná se slavnost ve Velké síni. Zmijozelův dědic a netvor, který proměňoval všechny v kámen jsou mrtví." oznámila nám jakoby nic. Tohle mě úplně umlčelo.

,,Cože!?" vykřikla jsem, za což mě spražila káravým pohledem. Nepamatuju si přesně, kolikátého se to stalo, ale vím, že jsem tu určitě ležela přes měsíc.

,,A kdo je zabil?" zeptala se Hermiona, zatímco se na posteli kynklala dopředu s dozadu. Odhadovala jsem, že se cítíme nejspíš stejně.

,,Harry Potter." Když jsem slyšela tohle, byl to ještě větší šok. Rychle jsem vyskočila na nohy a běžele ke dveřím. Madam Pomfreyová na mě ještě něco křičela, ale já jsem se neohlédla a běžela jsem do Velké síně.

Za sebou jsem uslyšela další kroky, tak jsem se jen letmo otočila a zjistila, že zamnou běží Hermiona. Nezpomalila  jsem, protože jsem už nutně potřebovala vidět Harryho.

Do Velké síně jsme vtrhla jako velká voda a ihned jsem se začala rozhlížet po okolních stolech. Konečně jsem zahlédla Harryho uhlově černé, rozcuchané vlasy.

Vycítil, že se na něj dívám a navázali jsme spolu oční kontakt. Jakmile jsme se vzájemně spatřili, běželi jsme si do náruče. Když jsme k sobě doběhli, málem jsme oba spadli.

,,Ty jsi se probrala Sofie." usmíval se Harry. ,,Hermiono!" zvolal, když mě pustil. ,,Ahoj." pozdravila jsem všechny, kteří nás obklopovali.

,,Sofie!" přiřítila se ke mně nějaká postava a vtáhla mě do obětí. Byla to Beth. ,,Co na to říkala Clary?" zeptala jsem se starostlivě.

,,Byla úplně vyděšená. Ten den, co se to stalo, přijela do Bradavic a celý den seděla u tvé postele. Řekla bych, že Brumbál už jí napsal zprávu, že jsi se probrala."

Usmála jsem se na ni a zamířila k nebelvírskému stolu. Očima jsem si vyhledala volné místo, které bylo vedle Harryho, naproti Hermioně.

,,Potřebuju slyšet všechno, co se stalo. Kdo byl Zmijozelův dědic, jak jste porazili Baziliška a hlavně, kde leží Tajemná komnata."vychrlila jsem ze sebe jedním dechem, když jsem dosedla. Pohledem jsem těkala mezi Harrym a Ronem.

,,Začneme od toho, když jste s Hermionou zkameněly..." začal Harry a vypověděl mi celý příběh. Hodně u toho gestikuloval, a když došel k nějaké napínavé části, Ron mu skočil do řeči a vypověděl to za něj, za což si vysloužil jeho podrážděný pohled.

,,Takže Lockhart už nás nebude učit na obranu proti černé magii?" zeptala jsem se s nadějí. ,,Ne." odpověděli Ron s Harrym zároveň a usmívali se u toho od ucha k uchu.

Ten večer jsem se dozvěděla snad nejvíc dobrých zpráv za celý svůj život a hrozně jsem si to užila. Nevěděla jsem, že to ještě jde, ale bylo tam víc jídla, než kdy jindy.

Oslava se nakonec protáhla do pozdních, nočních hodin a já jsem jako omámená ulehala do postele. Usínala jsem s úsměvem na tváři.

..........

Byl první týden prázdnin a já se rozespale koukla na hodiny. Bylo deset a já si s radostí pomyslela, že v posteli můžu ležet, jak dlouho budu chtít.

Několikrát jsem se přetočila a pak jsem konečně vylezla z postele. Do zrcadla jsem se radši ani nekoukala.

Došla jsem do kuchyně, kde už Beth a Clary hlasitě rozmlouvaly. ,,Dobré ráno." pozdravila jsem je obě, zatímco jsem si sedala na své obvyklé místo u stolu.

Taktéž mě pozdravily a Clary mi na talíř ihned nandala hromadu palačinek. Poděkovala jsem a hladově si vrhla na svou snídani.

,,Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se. Věděla jsem, že Clary dnes nejde do práce, tak mě napadlo, že bysme spolu třeba mohly jet na nějaký výlet.

,,Já si dneska odpoledne potřebuju něco zařídit, ale na návštěvu k nám přijedou Sarah s Tomasem a Simonem, takže vy se o ně hezky postarejte. Já bych se měla vrátit někdy kolem půl páté." oznámila nám Clary nevzrušeně.

,,A co si potřebuješ zařídit?" zeptala se Beth a vzhlédla přitom od rozečté knihy. Obě jsme na ni podezíravě koukaly. Většinou, když Clary nepracovala, snažila se co nejvíc času věnovat nám.

Jen nad tím mávla rukou a odešla, aby něco poklidila. S Beth jsme se na sebe koukly a pokrčily rameny na znamení, že to nemá cenu nijak řešit.

Po obědě Clary odešla a my s Beth měly na starost návštěvu. Měli přijít asi ve čtyři, takže jsme je neměly na starost moc dlouho.

Po chvíli se rozezněl domovní zvonek a já jsem šla otevřít. ,,Ahoj!" vypískl Simon a skočil mi kolem krku. Objala jsem ho a následně se přivítala i se Sarah a Tomasem.

Připravily jsme jim pití a všichni jsme usedli do obývaku na pohovku. ,,Tak jak vám jde škola?" zeptala se Sarah a usrkla ze svého čaje.

,,Asi dobře." pokrčila Beth rameny. Tohle byla snad nejdebilnější otázka, jakou nán někdo mohl na začátku prázdnin položit.

,,Ty jsi ale vyrostl." řekla jsem Simonovi upřímně. Vážně dost vyrostl a ani rysy v obličeji nepřipomínal mimino.

,,Víš, že už chodím do školky? A mám tam i kamarády a hračky. A umím počítat do dvaceti." chvástal se, zatímco do sebe ládoval třetí sušenku. Musela jsem se nad tím pousmát.

Zanedlouho přišla i Clary a usmívala se přitom víc, než jindy. Věděla jsem, že je za tím něco víc než jen návštěva, ale taky jsem si byla jistá, že nám to později řekne, takže vyzvídat by nemělo cenu.

,,Povedlo se ti všechno zařídit?" zeptal se Tomas. Očividně oba se Sarah věděli, co Clary zařizovala. Podrážděně jsem zakoulela očima. To jejich tajnůstkaření mě už docela štvalo.

Clary se usmála ještě víc a přikývla. Divila jsem se, že ji od toho úsměvu nebolí tváře. No co, ať to bylo cokoliv, bylo hezké vidět ji takhle šťastnou.

Tomas se Sarah nakonec odcházeli až po deváté hodině. Pomohly jsme Clary sklidit nádobí a nedočkavě usedly zase do obýváku.

,,Tak vidím, že vám to budu muset říct už dneska." povzdechla si hraně Clary a přisedla si k nám. Obě jsme jen kývaly hlavou.

,,Byla jsem za Brumbálem, chvíli jsem ho přemlouvala a nakonec to vyšlo. Pojedeme na týden do kouzelnické vesničky na nějakém malém ostrově u Řecka a pojede s námi i Harry." Clary se usmála snad ještě víc, což jsem ani nepovažovala za možné.

S Beth jsme obě vypískly a začaly skákat do výšky. ,,Jsi nejlepší!" skočila jsem jí kolem krku a Beth nebyla pozadu.

,,A kdy pojedeme?" zeptala jsem se. ,,Od teď za tři dny. Takže v pátek. Pro Harryho zajdeme ve čtvrtek večer." oznámila Clary.

S Beth jsme přikývly a odběhly nahoru do svých pokojů. To budou první prázdniny, co strávíme jako rodina.

Vaše Baru✨