Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXVII.

,,To zvládneš Harry. Oba úkoly jsi zvládl výborně a tenhle určitě nebude výjimka." uklidňovala jsem ho, zatímco jsme šli směrem k travnatému bludišti.

Celé bylo zahaleno mlhou a jen těžko se dalo dohlédnout dál než na pár stop. Před bludištěm byly tribuny, které se už začali plnit natěšenými fanoušky.

Spousta jich měla transparenty a na tvářích barvy a nadšeně povzbuzovali svého favorita. S potěšením jsem zjistila, že dost lidí fandí Harrymu.

,,Podívej, nejsem jediná, kdo ti věří. Je tu spoustu lidí, kterým si musel dokázat, že na to máš, aby ti fandili." povzbuzovala jsem ho a mávla rukou k přeplněným tribunám.

Nepřesvědčivě se usmál a odběhl za Brumbálem a Skrkem, aby si poslechl pokyny. Já jsem pohledem vyhledala Hermionu a sedla si na volné místo vedle ní.

Řekla bych i Beth, ale ta už seděla s Fredem. Držela se s ním za ruku a opírala se o jeho rameno. Clary to ještě nevěděla a mě by vážně zajímalo, kdy jí to chce říct.

Podívala jsem se o lavici níž a uviděla ho tam. Seamus seděl vedle Deana a něco s ním probíral. Nejspíš vycítil, že se na něj dívám a instinktivně se otočil.

Hlavu jsem urychleně sklopila a praštila jsem se o sedačku přede mnou. Další trapas, tohle se mi stávalo vždycky, když se na mě podíval.

Jednou jsem šla ve Velké síni a v ruce držela sklenici s vodou. Zasněně jsem ho pozorovala, a když si mě všiml, tak jsem tu sklenici upustila. Ta se sice nerozbila, ale po podlaze se rozlila všechna voda.

Zvedal se, že mi to půjde pomoct uklidit, ale já jsem chtěla vypadat, jako že se nic nestalo. Chtěla jsem tu sklenici zvednout, ale uklouzla jsem po rozlité vodě.

Spadla jsem na zem a ještě ke všemu jsem byla celá mokrá. V tu dobu se na mě dívala skoro celá Velká síň. Poté jsem, jak nejrychleji to šlo, zmizela v pokoji a po zbytek dne jsem odmítala vylézt. Samozřejmě, že mi to každý ještě několik dní po tom rád připomínal.

Náš vztah se po plesu nijak nerozvíjel. Nic se nezměnilo. Byli jsme stále jen kamarádi a já ani nevěděla, proč mi to tak vadí. Na vztah jsem stejně nebyla připravená.

Hermiona do mě drkla a tím mě vytrhla ze snění. Všichni čtyři šampioni už byli připravení na místech. Ozval se zvuk podobný výstřelu a Cedric s Harrym vyrazili do bludiště. Tak se to opakovalo s Fleur a Krumem.

Bludiště se zavřelo a uvěznilo tak soutěžící. Celou dobu jsem byla jako na jehlách, a přestože jsem věděla, že nic neuvidím, stále jsem se zvedala ze židle a vyhlížela Harryho.

Minuty se vlekli a některým už to začalo připadat nudné. Chtěla jsem na ně začít křičet, že tam Harry může umřít, ale nakonec jsem si řekla, že by to stejně nebylo platné.

Neklidně jsem se vrtěla na židli a pohled upírala do zamlženého bludiště. Bylo vyčerpávající nic nevědět. Dlouho se nic nedělo, ale pak se nad bludištěm objevily červené jiskry.

Doslova jsem vyskočila ze židle. Všichni se rázem probrali, ale nemělo to dlouhé trvání. Po chvíli se zase nic nedělo. Myslela jsem, že se z toho asi zblázním.

Krum s Fleur byli už dávno pryč z bludiště. Ale Harry a Cedric tam stále byli. Když se před bludištěm náhle zjevili nějací lidé, skoro jsem vyjekla.

Naklonila jsem se a uviděla Harryho, který se skláněl nad Cedricem. Jen jsem doufala, že se mu nic nestalo. Vlasy mu padaly přes obličej, takže jsem nezahlédla jeho výraz.