Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXI.

Stála jsem u otevřené skříně a moje oblečení bylo rozházené po celém pokoji. Přehrabovala jsem se v něm a snažila se najít něco, co bych si mohla na výslech obléct.

Nakonec jsem se rozhodla pro černou sukni, tělové silonky, bíle tričko a kabát. Všechno jsem si oblékla a prohlížela jsem se v zrcadle.

Ablosutně jsem nevěděla, co mám udělat s vlasy. Sahaly mi až do poloviny zad. ,,Clary, mohla bych tě o něco poprosit?" zeptala jsem se a zcházela schody dolů.

,,Klidně, povídej." řekla, zetímco došla do obýváku. ,,Potřebovala bych skrátit vlasy."

Clary se na chvíli zarazila a pak se zeptala ,,A jak moc?" ,,No...asi až po ramena." odpověděla jsem přesvědčeně. Byla jsem si sroprocentně jistá, že to takhle chci.

Jen kývla a vytáhla hůlku. Jednou jí mávla a já cítila, že mi ze zad spadla obrovská tíha. Clary mávla znova a všechny vlasy, jež byly na zemi rázem zmizely.

Vyběhla jsem schody a postavila se před zrcadlo. To, co jsem tam uviděla mi vyrazilo dech. Už tam nestálo dítě, ale dospívající dívka.

,,Sofie, co se ti stalo s vlasy?" zděsila se Beth, když vtrhla do mého pokoje. ,,Nechala jsem si je zkrátit." odpověděla jsem nenuceně.

,,Moc ti to sluší." usmála se a odešla zpět do pokoje. Věděla jsem, že jsem nebyla nijak extra krásná, ale teď jsem si připadala silnější. A to bylo ještě důležitější.

Za nedlouho už nás pohltily zelené plameny a mi byly na Ministerstvu kouzel. Opravdu to tady bylo tak impozantní, jak se říkalo.

Byla to obrovská hala. Rozhlédla jsem se kolem dokola a uviděla jsem fontánu, kolem které procházeli všichni takřka bez povšimnutí.

Vlastně si tu nikdo nevšímal ničeho a nikoho. Všichni jen někam pospíchali a nikdo se nikde nezastavoval. Bylo to docela smutné, že takové místo nikoho nezajímalo.

Hodila jsem to za hlavu a vyšla za Clary. Teď jsem se potřebovala soustředit. Konečně jsme se zastavily před dveřmi, ze kterými už byly slyšet hlasy.

Zhluboka jsem se nadechla a když se otevřely dveře, nakráčela jsem tam s hrdě vztyčenou hlavou. Clary nás nasměrovala ke dvěma židlím a s Beth jsme si každá sedly na jednu.

,,Dobrý den, už jsou tu nejpíš všichni. Soudní líčení může začít." promluvil Popletal rázně. Byl to postarší můž. Byl plašatý a na sobě měl plášť který vypadal, že je tak o tři čísla větší.

,,Slečna Sofie Potterová a Elizabeth Blacková jsou podezřeni z napomáhání Siriusi Blackovi v pokusu vniknout do hradu a následně do Nebelvírské společenské místnosti." začal a mě a Beth si změřil zkoumavým pohledem.

,,Postupně vám budu klást několik otázek. Nemluvte, dokud vás k tomu někdo nevyzve. Cokoliv, co řeknete, když vás nikdo nevyzve, může být použito proti vám. Tak tedy začneme."

Neklidně jsem na židli poposedla. Byla dřevěná, takže byla i dost nepohodlná. Prohlédla jsem si celou místnost a pak stočila pohled zpátky k Popletalovi. Bylo tu opravdu dost lidí.

,,Pokoušel se vás Sirius Black nějak kontaktovat? Jakoukoliv formou. Dopisy, kouzly, různými signály, osobně nebo jakkoliv jinak?" začal Popletal a probodával nás pohledem.

,,Ne, nepokoušel se nás nijak kontaktovat." odpověděla jsem vyrovnaným hlasem. To poslední co jsem chtěla bylo, aby mě měli za nějakou malou, ufňukanou holku. Beth jen přikývla na znamení, že semnou souhlasí.