Hogwart's Twins[HP FF II.]

XIX.

Když jsem poprvé spatřila svůj rozvrh, vykulila jsem oči. Jelikož tam přibyly ještě další dva předměty, neměla jsem ani jedno odpoledne volno.

Povzdechla jsem si a pokračovala ve své snídani. ,,Ukážeš mi tvůj rozvrh?" zeptala jsem se Hermiony a už se pro něj natahovala.

Převzala jsem si ho od ní a podívala se na něj. Absolutně jsem nechápala, jak to všehno může stíhat. ,,Je tam asi nějaká chyba, tady máš starodávné runy a věštění ve stejný čas."

,,Potom s tím zajdu za McGonagallovou." odbyla mě Hermiona a obrátila pozornost ke své rozečtené knize. Jen jsem pokrčila rameny.

..........

Právě jsme šli do učebny, kde se bude vyučovat obrana proti černé magii. Byla jsem překvapená, když jsem tam vešla. Stoly a židle byly odsunuty stranou a uprostřed místnosti stála stará dřevěna skříň.

,,Co to je?" otočila jsem se na Hermionu, ale podle jejího výrazu jsem poznala, že ani ona netuší. Sedly jsme si dozadu na židle a čekaly, než začne hodina.

Za nedlouho se otevřeli dveře a dovnitř vešel ten pán, který ve vlaku zahnal Mozkomora. Na sobě měl tentýž roztrhaný hábit a vypadal dost unaveně.

,,Dobrý den, jmenuji se Lupin a tento rok vás budu učit obranu proti černé magii. Na dnešní hodinu jsem si připravil něco speciálního. Dokázal by mi někdo říct, co se nachází v té skříni?" představil se a máchnul rukou směrem ke skříni.

Hermionina ruka vyletěla prudce nahoru a já musela uhnout, aby měl neuhodila do tváře. ,,Je to bubák." oznámila urychleně, jako by ji měl každou chvíli někdo přerušit.

,,Výborně! Ano, máte pravdu, je to bubák. Bubák je strašidelný tím, že na sebe vezme podobu toho, čeho se člověk nejvíc bojí. Tuto hodinu se mu každý z vás zkusí postavit." oznámil nám jako by nic a přešel ke skříni.

,,Prosím utvořte řadu. První se postaví před almaru." instruoval nás a já ho poslechla. Všichni se tlačili, jen aby nebyli první a já byla ráda, že stojím před Harrym.

,,Nějaký dobrovolník?" otázal se a každého si pozorně prohlížel. Tentokrát se nehlásila ani Hermiona. ,,Tak třeba Neville, pojď prosím sem ke mně." usmál se a pohledem vyhledal Nevilla.

Ten se celý roztřesený rozhlížel po třídě, ale když viděl, že mu nikdo nepomůže, váhavým krokem se vydal je skříni. Doprovázela jsem ho soucitným pohledem.

,,Jediné, co potřebujete vědět je, že bubáka spolehlivě zažene smích. Musíte říct zaklínadlo Riddikulus a myslet na něco, co z vašeho strachu udělá něco směšného. Teď po mně prosím opakujte. Riddikulus!"

,,Riddikulus." zopakovala celá třída sborem a nepřestávala pozorovat skříň, která sebou každou chvíli cukla. Hrozně jsem se bála, protože jsem nevěděla, co uvidím.

,,Neville, řekneš nám, čeho se nejvíc bojíš?" zeptal se profesor laskavě a povzbudivě se na Nevilla podíval. ,,Pro...profesor Snape." řekl tiše Neville a stočil pohled k podlaze.

Několik žáků se zasmálo a já bych jim za to nejradši jednu vrazila. ,,Vzpomněl by sis, jaké šaty nosívá tvoje babička?" zeptal se Lupin s pořád stejným, laskavým úsměvem.

,,Nejčastěji nosí takový velký klobouk s vycpaným supem, zelené šaty a velikou červenou kabelku." odpověděl Neville.

,,Až ze skříně vyleze profesor Snape, chci, aby sis v hlavě co nejpřesněji vybavil šaty tvé babičky a poté řekl zaklínadlo Riddikulus. Pokud všechno půjde jak má, měl by se objevit profesor Snape v šatech tvé babičky." po tomhle prohlášení se celá třída zasmála a tentokrát jsem se k nim přidala.