Hogwart's Twins[HP FF II.]

VII.

,,Cože!?Ty seš nebelvírský chytač, nějak ses zapomněl zmínit."vyjela jsem na Harryho docela naštvaně.

Zítra měl být první famfrpálový zápas a já se až dneska dozvím, že je můj bratr chytač.

,,Já...já nějak zapomněl."zamumlal.

Jen jsem protočila oči a sedla si do křesla naproti Harrymu.

Hermiona si ještě musela dělat nějaký úkol a Ron se bavil se svými bratry.

,,Jak se těšíš na svůj první zápas?"zeptala jsem se ho.

,,Jsem hrozně nervózní.Bojím se, že něco pokazim."řekl poněkud ztrápeně.

Objala jsem ho kolem ramen.

Vypadal docela zaskočeně, ale překvapěně mi objetí opětoval.

,,Jsme přece rodina, musíme se podporovat a uklidňovat."prohodila jsem s úsměvem.

Kývl a jeho oči se rozzářily štěstím.

Až teď jsem si uvědomila, že vlastně nikdy nepoznal milující rodinu.

Soucitně jsem se na něj podívala a sedla si do tureckého sedu.

Rozhlédla jsem se po společence a uviděla nějakého kluka s tmavě hnědými, skoro černými vlasy.

Myslím, že se jmenoval nějak Seamus a vedle něho seděl kluk, který se nejspíš jmenoval Dean.

Připadali mi celkem v pohodě a chtěla bych je víc poznat.

,,Tady se asi někdo zamiloval."řekl Harry s pobaveným úsměvem.

,,Hej!"křikla jsem napůl dotčeně, napůl pobaveně a hodila po něm polštářem.

Oba jsme se začali smát a on si upravoval své vlasy.

,,Samozřejmě jsem se nezamilovala, ale přijdou mi docela milí, ty jsi s nima na pokoji?"zeptala jsem se.

,,Jo jsem, ještě je tam s námi Ron a Neville."odpověděl.

,,Ahoj Harry, nevíš, kde je Neville?"přišli k nám Seamus a Dean.

,,Ne nevím."odpověděla a hodil me mě významný pohled.

,,A ty jsi Sofie viď?"zeptal se Dean mile.

,,Já jsem Dean."napřáhl ke mně ruku Dean a po něm i Seamus.

,,Vy jste doopravdy sourozenci?"zeptal se s neskrývaným zájmem Seamus.

Já i Harry jsme kývli na souhlas a oni se tvářili zaujatě.

,,Ehm...Sof."zašeptal Harry a díval se na mě takovým divným pohledem.

Asi minutu jsem zírala na Seamuse.

,,Tak mi už asi půjdeme."řekl trochu rozpačitě Dean, ale Seamus na mě mrknul.

Já jsem tak blbá, pitomá, debilní...nadávala jsem si vduchu.

,,Co to bylo Sofie, copak ty se neumíš chovat v přítomnosti kluků nebo co.Sorry, ale bylo to docela dost trapný."řekl Harry vcelku vyčítavým hlasem.

,,Pro...promiň, já nevím, co to do mě vjelo."koktala jsem.

Podíval se na mě nechápavým pohledem, a já radši odešla na pokoj.

Tam jsem ještě přemýšlela, proč jsem na Seamuse tak zírala.

..........

,,Neboj Harry, zvládneš to."uklidňovala jsem ho při snídani.