Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXIV.

Byla asi polovina podzimu a já se jen tak procházela po školních pozemcích. Listy, jež už byly barevné, pokrývaly snad každý centimetr volné půdy.

Zafoukal vítr a já si musela zakrýt obličej, aby mi do něj nenafoukalo listí. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si ten pocit klidu.

Jelikož už byla zima a vlhko venku nikdo nebyl. Mohla jsem si užívat ničím nerušené procházky. Podzim jsem měla vždycky ráda. Ty barvy a to, že většinou byl venku klid.

,,Sofie!" zavolal na mě známý hlas. Otočila jsem se a zjistila, že je to Hermiona. Povzdechla jsem si. Moje nerušená procházka zkončila.

,,Jdu si udělat do knihovny úkoly, jdeš semnou? Vím, že je určitě ještě hotový nemáš." křičela Hermiona z nádvoří a já přitom protočila oči. Teď jsem vážně neměla na úkoly náladu.

,,Fajn." ustoupila jsem nakonec a šla směrem k ní. Ještě jsme se stavily na pokoji pro mé učebnice a poté jsme zamířily směrem do knihovny, která byla skoro liduprázdná.

Sedly jsme si k jednomu zadnímu stolu a připravily si zadané úkoly. Úkol do přeměňování, na dějiny a na kouzelné formule. Učitelům bylo vážně jedno, že se bude konat první úkol.

Po pár hodinách jsme to měly konečně hotové. Byla jsem ráda, že Hermiona si Hermiona nevšimla toho, když jsem od ní něco opsala. Asi by mi za to udělala kázání.

Šly jsme do společenky, když jsem se srazila s Harrym. ,,Sofie, můžeš na chvíli?" zeptal se Harry a já přikývla. Byla jsem zvědavá, co se mi chystá říct.

Dneska jsem už podruhé šla kolem jezera. Harry sem šel nejspíš proto, aby nás nikdo nemohl poslouchat. Proto jsem na to byla zvědavá ještě víc.

,,Už vím, co bude první úkol. Budeme bojovat s draky." svěřil se mi Harry a já jsem na něj zůstala hledět. ,,Jak to víš?" zeptala jsem se podezřívavě.

,,No...řekl mi to Hagrid. Nebo teda mi to spíš ukázal. Byli tam čtyři. Pro každého jeden." v Harryho hlase jsem zaslechla strach, přestože se ho snažil zamaskovat.

,,To zvládneš. Jo a až s ním budeš bojovat, přines mi jednu šupinu. Na památku." to ho rozesmálo. ,,Určitě." přikývl s úsměvem na tváři.

,,Já si ještě za někým potřebuju zajít." omluvil se Harry. Nadzvedla jsem obočí a chtěla jsem se ho ještě zeptat, ale on už byl pryč. Vydala jsem se zpátky k hradu.

...........

,,Tři ze čtyř šampionů se svým drakům již postavili. Další na řadě je...Harry Potter!" přivítal Brumbál posledního šampiona-Harryho.

Já skoro nedokázala zůstat sedět na židli. Teď, když jsem viděla, jak dalo zabrat ostatním vzít drakovi zlaté vejce, byla jsem ještě víc nervóznější. A Harry byl o tři roky mladší!

,,To bude dobré." stiskla mi Hermiona chlácholivě rameno, ale v jejích očích jsem taky viděla strach. Musím být vyrovnaná už kvůli Harrymu. Co by si pomyslel, kdyby viděl, že se mu sestra zhroutila.

První přivedli do arény draka a následně se otevřely dveře, aby mohl vstoupit Harry. Vyslala jsem jeho směrem povzbudivý úsměv a doufala jsem, že si mě všimne.

Harry se chvíli vyhýbal plamenův a snažil se vejce nepozorovaně vzít. Když zjistil, že to nejde, zamumlal nějaké zaklínadlo, ale nic se nestalo. Za zády jsem uslyšela něčí škodolibý smích.

Už jsem začínala být zoufala, když najednou jakoby odnikud přilétlo Harryho koště, které mu na konci minulého školního roku daroval Sirius. Kulový blesk.