Hogwart's Twins[HP FF II.]

X.

Zaslechla jsem nějaký šum a to mě probudilo.

Trochu jsem pootevřela oči s zjistila, že ten šum byly hlasy profesora Brumbála a madam Pomfreyové.

,,Co se stalo?"vyhrkla čarodějka a okamžitě začala pobíhat pro všelijaké lektvary.

Na lůžku, před kterým stáli, ležel nějaký člověk, na kterého jsem neviděla.

,,Harry Potter se sám utkal s Voldemortem a mále přitom sám zemřel.Jsem si jist, že vy ho dokážete dát dohromady."zdálo se mi to nebo jsem v Brumbálově hlase zaslechla smutek?

Jakmile jsem uslyšela Harryho jméno, vyšvihla jsem se do sedu a začala vstávat z postele.

,,Ne slečno Potterová, musíte ležet, hned vám donesu lektvar."napomenula mě a odběhla zase pryč.

Když jsem vypila lektvar na uklidnění, pomalu jsem přešla k Harryho posteli.

Poklidně ležel se zavřenými víčky a ani trochu se nehýbal.V první chvíli jsem se lekla, že nežije, ale hrudník mu pravidelně stoupal a klesal.

Nějakou chvíli jsem tam jen tak seděla a pozorovala Harryho, ale pak jsem si všimla, že se mu trochu pootevřelo oko.

,,Harry!"vydechla jsem úlevou a uvěznila ho ve svém obětí.

,,Ehm..."odkašla si Brumbál a já se vyděšeně otočila.

,,Slečno Potterová, mohla by jste nás nechat chvíli o samotě, potřebuju si s Harrym o něčem promluvit."usmál se.

,,Ano, jistě."řekl jsem s úsměvem a neochotně jsem zamířila do nebelvírské společenské místnosti.

,,Sofie!"přiřítila se ke mně Beth a objala mě.

,,Co jste to u Merlina vyváděli!?Já jsem se bála, že se ti něco stalo."řekla vyčítavým hlasem.

,,Promiň, všechno ti to vysvětlím, ale teď si chci jen zajít do společenky, sednout si do křesla a nic neřešit."řekla jsem a svižným krokem jsem se odebrala do společenky.

,,Co se stalo?"vykřikli asi tři hlasy, sotva jsem prolezla obrazem.

,,Zeptejte se Hermiony nebo Rona."řekla jsem naštvaně a odkráčela do našeho pokoje.

Ještě mi něco říkali, ale já jsem je už nevnímala.Lehla jsem si do postele a zachumlala se do deky.

Za nedlouho se dveře do pokoje rozrazily a já uslyšela jen ,,Sofie!Ty jsi vzhůru!"

Hermiona ke mně přiskočila a začala na mě chrlit otázky typu ,,Kde je Harry?" nebo ,,Jak to, žes spala tak dlouho?"

Zabořila jsem hlavu do polštáře a odmítla jí na cokoliv odpovědět.

Nakonec to vzdala, vyšla z pokoje a nezapomněla po mně hodit vyčítavý pohled.

..........

,,Myslím, že budeme muset pozměnit výzdobu."tleskl Brumbál rukama a nám nad hlavou zavlály červenozlaté prapory se znakem lva.

Právě jsme seděli na večeři ve velké síni a nebelvír vyhrál školní pohár.

,,Dokázali jsme to!"ozývalo se kolem mě a já radostí skoro skákala.

Když jsme zamířili zpátky na pokoje byla jsem vyčerpaná, ale na tváři mi hrál šťastný úsměv.

,,Dobrou noc."zavolala jsem ještě na kluky, když jsme vycházeli schody k pokojům.

,,Dobrou."řekli sborově.

Já jsem rychle udělala večerní hygienu a po chvíli jsem se propadla do říše snů.