Hogwart's Twins[HP FF II.]

XX.

,,Sofie, vstávej. Dneska jdeme do Prasinek." ze spánku mě vytrhnul Hermionin hlas. Protáhla jsem se a protřela si oči.

Sice byla dneska sobota, ale musela jsem vstávat dřív, protože jsem chtěla jít do Prasinek. Tu vesnici jsem znala jen z vyprávění a proto jsem se moc těšila, až ji uvidím.

Ve společenské místnosti jsme se potkali s Harrym a Ronem a společně jsme zamířili do velké síně na snídani. Jako obvykle jsem si nalila černý čaj a k snídani jsem si dala cereálie s mlékem.

,,Harry, je mi to moc líto, že s námi nemůžeš jít." podívala se Hermiona soucitně na Harryho. ,,Cože, proč s náma nemůžeš jít do Prasinek?" zeptala jsem se zmateně.

,,Měli jsme nechat podepsat ten formulář, ale strýc Vernon ani teta Petunie mi to nepodepsali." posmutněl Harry.

,,Že mě to nenapadlo. Mohla to podepsat teta Clary. Proč si nám nenapsal?" bylo mi Harryho líto, ale vážně jsem nechápala, proč nenapsal.

Sklopil pohled a řekl: ,,Nechtěl jsem vás rušit. A navíc jsem si myslel, že mi to strýc Vernon s tetou Petunií podepíšou."

Po snídani jsem se já, Ron a Hermiona odebrali před bránu a Harry odešel někam nahoru, nejspíš do společenské místnosti. Na výlet do Parsinek jsem se těšila, ale teď, když jsem věděla, že s námi nemůže jít Harry, už jsem z toho neměla ani z daleka takovou radost.

Cesta do Prasinek trvala jen chvíli a po nějaké době jsem konečně spatřila tu kouzelnou vesnici. Pohled na ni nebyl ani zdaleka takový, jak ho všichni popisovali. Bylo to stokrát lepší.

Řekla bych, že slovy se to ani popsat nedá. Barvné listy, jež spadaly ze stromů tomu dodávaly příjemnou atmosféru. Jestli je to tak kouzelné teď, nedokázala jsem si představit, jak to tu musí vypadat o Vánocích.

,,Tak kam půjdeme první?" zeptala jsem se a zaujatě jsem si prohlížela všechny budovy, které jsme po cestě míjeli. ,,První bych šel do Medového ráje. A pak můžeme k Taškářovi." navrhl Ron.

V Medovém ráji jsme strávili skoro hodinu. Bylo tam tolik věcí k vidění. Snažila jsem se koupit od každého druhu něco, ale stejně jsem si musela hodně vybírat.

Když jsem viděla prodejnu u Taškáře, konečně jsem pochopila, kde Fred s Georgem berou všechny věci na ty svoje žertíky.

Nakonec jsme se zastavili i U Tří košťat. Všichni tři jsme si objednali máslové ležáky. Když jsem si poprvé usrkla ze své sklenice, ihned jdem věděla, že nic takového jsem v životě nepila.

Na jazyku se mi postupně vystřídalo několik chutí. ,,To je snad to nejlepší pití, co jsem kdy pila." prohlásila Hermiona a já s Ronem jsem jí musela dát za pravdu.

Ještě jsme se byli podívat na Chroptící chýši, ale viděli jsme ji jen z dálky. Hrozně jsem si to odpoledne užila, ale stejně jsem pořád musela myslet na Harryho, který teď určitě někde sedí sám v hradu.

..........

Poté, co jsme Harrymu vypověděli vše, co jsme v Prasinkách viděli, jsme společně zamířili do Nebelvírské společenské místnosti. Když jsme ale chtěli vyjít poslední schody, zjistili jsme, že se tam utvořila zácpa.

Kolem sebe jsem slyšela věty typu: ,,Co se to děje?" nebo ,,Proč nikdo nejde dovnitř?". Kladla jsem si tu stejnou otázku.

,,Ustupte prosím, já jsem primus!" rozlehl se chodbou Percyho hlas. Samozřejmě ho všichni ingnorovali a dál se snažili procpat dopředu, aby zjistili, co se děje.