Hogwart's Twins[HP FF II.]

XIV.

Během několika týdnu došlo k dalším třem útokům. Oběti byli Colin z prváku, skorobezhlavý Nick a Justin z Mrzimoru.

Z toho důvodu založil Brumbál soubojnický klub, který vedl Lockhart. Samozřejmě jsme se nic nenaučili a jedině se všechno ještě zhoršilo, protože se všichni mysleli, že Harry je Zmijozelův dědic.

Seděla jsem na snídani a četla si dopis od tety Clary, kde stálo, že s Beth pojedeme na Vánoce domů, abysme se zabydlely v novém domě.

Zajiných okolností by mi to nevadilo, jelikož jsme ale chtěli vyzkoušet Mnoholičný lektvar už o prázdninách, kdy je na hradě nejmíň lidí, tak mě to docela mrzelo.

..........

,,Hned, jak něco zjistíte musíte mi napsat. Snažte se napsat všechny podrobnosti a hlavně buďte opatrní." instruovala jsem Harryho, Rona a Hermionu, zatímco jsme šli ze snídaně do společenky, odkud jsem si potřebovala vzít kufr.

Naposledy jsem se objala s Harrym a vyšla před společenku, kde na mě čekala Beth.

Za hodinu už jsme společně seděly v jednom kupé a povídaly si o všem možném. Vylíčila jsem jí náš plán, ale jen pod podmínkou, že to nikomu neřekne.

Když jsme dorazili do Londýna, ihned jsem začala vyhlížet Clary. S Beth jsme se procpaly ven z vlaku a šly jsme ji obejmout.

Po přivítání nás obě přemístila před nějaký veliký dům. Já ani Beth jsme tam nikdy nebyly, tak nás překvapilo, jak je velký.

,,Vítejte v novém domově." pronesla Clary slavnostě a vedla nás do domu. Vevnitř vypadalo všechno krásně a nově.

Vyšly jsme po schodech nahoru a spatřily dvoje dveře. Hned, jak jsem je viděla, veděla jsem, že to budou naše pokoje.

Můj pokoj byl ten blíž schodů. Opatrně jsem otevřela dveře a naskytl se mi pohled na velkou místnost vymalovanou zlatočerveně.

Místy byly na zdech o něco zářivější místa a z toho jsem usoudila, že tam musely viset fotografie.

,,Tady měl pokoj tvůj táta." usmála se teta a já jsem musela zadržovat slzy. Opravdu to tu vypadalo spíš jako klučičí pokoj než holčičí.

,,Na zdech viseli nějaké fotky, mohla bys mi je ukázat prosím?" zeptala jsem se s nadějí.

Přikývla a odebrala se do nějakého pokoje, který byla nejspíš ložnice. Přinesla nějakou krabici a obě jsme si sedly na postel. Přišla k nám i Beth a posadila se z druhé straně k tetě.

Clary vytáhla jednu fotku, na které byli nějací studenti na nástupišti devět a tři čtvrtě. Všem hrál na tváři veselý úsměv.

,,To jsem já, Sirius, tohle jsou James a Lily, to je Remus a tady jsou Sarah s Tomasem." Clary postupně ukázala na všechny postavy.

,,Byl to den, kdy jsme dokončili školu. Chtěli jsme si udělat poslední fotografii jako studenti. Ten den jsme všichni obrečeli." vyprávěla a já viděla, jak jí z oka vytekla slzy, kterou pohotově setřela hřbetem ruky.

Vytahovala další a další obrázky, ke kterým nám vždycky řekla nějaký příběh. Ani jsem nevěděla, jak se vlastně cítím.

Když skončila, uklidila všechny fotografie zpět do krabice a na chvíli se zavřela v ložnici. Já si mezitím vyndala věci z kufru a umístila je do skříně.

Mohla bych si pokoj nechat změnit, ale já nechtěla. Připadalo mi, že by nebylo správné celé to tu změnit.

Po chvíli teta vyšla z ložnice a zamířila do obývaku. S Beth jsme ji následovaly a pak jsme si všechny tři sedly na pohovku.

,,Tak co, jak jste si to užily v Bradavicích?" zeptala se a potom, že by před chvíli brečela, nebylo na její tváři ani stopy.

Asi hodinu jsme jí vyprávěly všechny zážitky. Taky jsme jí popsaly začarovaný potlouk a útoky, ale o Mnoholičném lektvaru jsme se nezmínily ani slovem.

,,Holky, vím, že to, co vám teď řeknu se vám nebude líbit, ale myslím si, že by bylo lepší, kdyby jste se do Bradavic nevrátily. Alespoň do té doby, než se ty útoky vyřeší." prohlásila Clary.

Zíraly jsme na ni a ani jedna z nás nebyla schopna slova. Samozřejmě, že je to tam nebezpečné, ale že bysme tam přestaly chodit, to nás ani ve snu nenapadlo.

,,A jak bysme se učily?" dostala ze sebe Beth pořád v šoku. Chtěla jsem na Clary začít křičet, ale ovládla jsem se.

,,No, už jsem mluvila s jednou bývalou učitelkou a ta by vás mohla uči." sklopila pohled k zemi.

,,Ale to nám přece nemůžeš udělat!" nevydržela jsem to. Nedokázala jsem si představit, že bych nechodila do Bradavic.

,,Mám za vás obě zodpovědnost a kdyby se vám něco stalo, nikdy bych si to neodpustila. Ještě si to musím rozmyslet. A teď běžte do pokojů." řekla rázně Clary a my s Beth neochotně odešly.

Sedla jsem si k sobě na postel a utřela si z obličeje slzy. Nemůže nás přece nepustit do Bradavic.

Hlavou se my honilo tisíce myšlenek a já jim nechala volný průchod. Jen jsem němě zírala do stropu. Nevím, kolik bylo, když jsem se propadla do říše snů.

..........

,,Veselé Vánoce!" vzbudila mě Beth. Usmála jsem se a vstala z postele. Clary se ještě k našemu návratu do Bradavic nijak nevyjádřila a my se schodly, že bude lepší na ni nenaléhat.

Převlékla jsem se a sešla dolů. Pod Vánočním stromkem leželo spoustu dárků a domem se linula vůně Vánoc.

Sedly jsme si ke stolu a začaly snídat. Po snídani jsme si rozbalily všechny dárky a otevřely všechna vánoční přání.

Každý den jsem čekala na dopis, ve kterém by bylo napsáno, co Ron, Harry a Hermiona zjistili, ale pořád jsem se nedočkala.

Daly jsme si oběd a poté jsme se šly projít zasněženou krajinou. Byl to krásný pocit pro jednou nic neřešit a jen se kochat nádhernou přírodou.

Když jsme přišly domů, Clary nás vyzvala, abychom se posadily na pohovku v obýváků. Věděla jsem, že se už rozhodla.

,,Holky, rozhodla jsem se, že do Bradavic se vrátit můžete, ale má to pár podmínek. Za prvé, budete na sebe opatrné a nebudete zbytečně nic podnikat. Za druhé, nikdy nikam nepůjdete samy, vždycky s vámi půjde alespoň jeden další člověk. A za třetí, kdyby se odehrály ještě nějaké další útoky, ihned píšu Brumbálovi a dojdu si pro vás klidně i pěšky." dokončila monolog Clary a důkladně se nám podívala do očí.

Obě jsme kývly na znamení souhlasu a měly jsme na tváři šťastný úsměv. Ze srdce mi spadl obrovský kámen, když jsem zjistila, že se s Beth do hradu vracíme.

Zbytek prázdnin proběhl ve šťastné a poklidné atmosféře a my byly rádi, když se prázdniny blížily ke konci a my zase spatříme hrad, do kterého jsme se tak těšily.

Vaše Baru✨