Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXV.

Byla jsem sama na pokoji a dočítala jsem rozečtenou knihu. Hlavní hrdinka v ní nakonec našla svou lásku a skončilo to tím, že se na konci políbili na pláži při západu slunce.

Vztekle jsem knihu zaklapla a odhodila ji do svého kufru na druhém konci pokoje. S potěšením jsem zjistila, že házet umím stále skvěle. Pak jsem se ale zase naštvala, protože mi došlo, že v hledání partnera na ples mi to nijak nepomůže.

Zabořila jsem hlavu do polštáře a ještě se přikryla dekou. Chtěla jsem tak zůstat už na věky. Ve skutečnosti to trvalo asi tak dvě minuty.

Uslyšela jsem nějaké klepání a se zasténaním jsem ze sebe odkopala přikrývku, která skončila na zemi. Vzhlédla jsem a zjistila, že ty zvuky vydává sova, která zobákem klepe do okna.

Slezla jsem z postele a ještě jsem stihla vztekle podupat deku. Okno jsem otevřela rázněji, než jsem chtěla a sova poplašeně vletěla do pokoje. Když se uklidnila, konečně jsem si mohla převzít psaní, které měla uvázané k pařátu.

Otevřela jsem to a zjistila, že je to spíš vzkaz. Stálo tam:
Zítra máte povolený výlet do Prasinek. Chci abys tam i s tvou sestřenicí šla. Bratra s sebou neber, bylo by to moc nebezpečné. Potkáme se u stromu, který je spjat semnou.
T.

Nechápavě jsem na papír hleděla. Nepochopila jsem, kdo to píše, ani co má znamenat tem strom. Super, další věc, kvůli které si musím dělat starosti.

Nejradši bych ten papír spálila, ale byla jsem na to až moc zvědavá. Sovu jsem pustila zase zpátky ven a vyšla jsem ven z pokoje. Společenka byla jako vždy plná.

Odklopila jsem obraz a vydala se směrem k havraspárské společenské místnosti. Samozřejmě, že zrovna v tu dobu nikdo nevhodil ven ani dovnitř, takže jsem tam musela stát a čekat, než někdo přijde.

Pochodovala jsem v kruhu stále dokola, až jsem si myslela, že se mi pod nohama udělá rýha. Konečně někdo vyšel. Byli to dva malý prváci a se strachem v očích se na mě dívali. Asi jsem musela vážně nahánět strach.

,,Zavolali byste prosím Beth?" zeptala jsem se nejmileji, jak jsem uměla. ,,Jakou Beth?" zeptal se ten odvážnější z nich, ale přesto to znělo roztřeseně.

,,Jakou asi Beth, máte jich tam snad víc? Samozřejmě, že Beth Blackovou!" vyjela jsem na ně a oni ode mě ještě víc odstoupili. ,,A kdo je Beth Blacková?"

Odstrčila jsem je stranou a prošla otevřenými dveřmi do havraspárské společenské místnosti. Nesmí se chodit do jiné společenky než z vaší koleje, ale ti chlapci nic nenamítali. Měli štěstí.

,,Beth!" zakřičela jsem a všechny pohledy se najednou upřeli na mě. V tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. ,,Co je? A nekřič tady tak. Víš co? Pojď radši ven." řekla Beth a následovala mě po chodbě.

Kráčela bych dál, kdyby mě Beth nezarazila. ,,Tak co se stalo?" zeptala se mě a její hlas mě dokázal uklidnit. Beze slova jsem jí podala papírek a ona po chvíli prohlásila: ,,To je ale hrozně riskantní. Divím se, že mu to máma vůbec povolila."

,,Cože? Ty víš kdo to píše a co znamená ten strom?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Samozřejmě. A divím se, že ty to nevíš. Vždyť to píše táta. Teda Sirius." dodala jako by nic.

,,A proč je tam teda to T?" stále jsem nic nechápala. Zakroutila očima a dala se do vysvětlování: ,,T jako Tichošlápek. Je to jeho přezdívka. A ten strom je černý strom v lese za Prasinkami. Jmenuje se přece Black."