Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXXIV.

Právě jsem byla s Ronem a Harry v nebelvírské společenské místnosti a řešili jsme to, co Harry slyšel ve vlaku. Konkrétně to, co říkal Draco Malfoy. Možná bych z toho byla více nadšená, kdybysme to neprobírali už asi po dvacáté.

,,Nejspíš bysme měli jít. Obrana proti černé magii začína za chvíli." řekla jsem. Obranu proti černé magii jsem sice měla ráda, ale tento rok ji měl učit Snape.

Konečně jsme překonali všechny schody a zastavili jsme se před učebnou, abysme počkali na Hermionu, která měla Starodávné runy. Přišla celá rozhorčená.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se jí opatrně. Věděla jsem, že když se naštve, mluví třeba hodinu vkuse. ,,Dostali jsme asi milion úkolů. Čtyřiceticentimetrovou esej a pak ještě překlady." stěžovala si a ještě by pokračovala nebýt Snapea, který nás vyzval, ať jdeme dovnitř.

Učebna vypadala úplně jinak, než jak jsem si ji pamatovala. Okna byla zakryta závěsy, osvětlovalo ji jen mihotavé světlo svic a nacházely se tu různé, podivné obrazy.

Posadila jsem se do lavice vedle Harryho a dál se rozhlížela po třídě. Byla skoro stejně hrozná, jako ta na lektvary ve sklepení. Otevřela jsem si brašnu a začala hledat učebnice, ale zastavil mě Snapeův hlas.

,,Zatím jsem vám nenařídil, abyste si vytáhli učebnice. Chci vám něco říct, a chci, abyste mi věnovali plnou pozornost." rozléhal se Snapeův hlas. Rychle jsem brašnu hodila pod stůl a vzhlédla jsem.

Snape přecházel po třídě a přednášel proslov. Napřed mluvil o předešlých učitelích obrany proti černé magii a pak nám začal říkat o neverbálních zaklínadlech, které jsme si měli vyzkoušet.

Ve dvojci jsem byla s Hermionou, protože Harry byl s Ronem. Zavřela jsem oči a soustředila se jen na odzbrojovací kouzlo. Po několika minutách jsem to vzdala a nechala to vyzkoušet Hermionu.

Jí se to po chvíli povedlo a moje hůlka přistála v její dlani. ,,Ty jsi dobrá!" přiběhla jsem k ní a převzala si od ní hůlku zpět. Hermiona se šťastně usmívala.

,,Protego!" ozval se Harryho hlas a já se zmateně otočila. Snape letěl vzduchem a narazil o stůl. Rozhořčeně přišel k Harrymu a vypadal u toho jako netopýr.

,,Vy jste snad hluchý? Říkal jsem, že dnes budeme cvičit neverbální kouzla.
,,Ne, nejsem." odpověděl Harry a propaloval Snapea pohledem. Ten nasupeně řekl: ,,Ne, nejsem pane."

,,Mně nemusíte říkat pane, pane profesore." dodal Harry s klidem v očích. A já vybuchla smíchy. Přestože to nejspíš nebylo rozumné, nemohla jsem to zastavit. Snapeův pohled mě sice umlčel, ale stále mi na tváři hrál pobavený úšklebek.

,,V sobotu večer přijďte do mého kabinetu. Máte školní trest Pottere." zasyčel Snape zlostně, ale Harry na něj nepřestal upírat pohled.

,,To bylo vážně dobrý! Jak tě to napadlo. Viděl si, jak se Snape tvářil?" chrlila jsem na Harryho, když jsme odcházeli z učebny.

S Hermionou jsem zamířila do knihovny, kde jsme si chtěly udělat domácí úkoly. Přetože jsme měli víc volných hodin než v předchozích ročnících, volna jsme moc neměli. Pořád jsme si museli dělat úkoly.

Plně jsem se soustředila na učení, a proto, když mi někdo poklepal na rameno, vylekalo mě to. Otočila jsem se na toho člověka a tázavě na něj pohlédla. Stál tam Seamus.

,,Sofie, neměla bys třeba zítra odpoledne čas? Že bys mi pomohla s úkolem. Mohli bysme se sejít třeba ve čtyři ve společence, co myslíš?"