Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXXVII.

Probudila jsem se a ihned se vyšvihla do sedu. Zahleděla jsem se na hodiny, na kterých bylo sedm hodin ráno. Už ani ne za patnáct hodin zase uvidím Harryho.

,,Dobré ráno!" pozdravila jsem, když jsem došla do kuchyně, kde paní Wealseyová chystala snídani. Vzhůru byla už i Clary a Hermiona. Kluci, Beth a Ginny ještě vyspávali, pan Weasley byl v práci a kde byli Bill a Fleur, to jsem nevěděla.

Usedla jsem ke stolu a z konvice si nalila horký čaj. Nandala jsem si do misky cereálie, zalila to mlékem a dala se do snídaně.

Po chvíli přišla Beth s Ginny a následně taky Ron, Fred a George, kteří tu sice už nebydleli, ale jelikož jsme měli jet večer pro Harryho a oni měli pomáhat, přijeli včera.

,,Kdy přijdou ostatní členové řádu? Ještě nám mají říct podrobnosti." zeptal se George. Taky by mě to zajímalo. Skoro nic jsem o té akci nevěděla, což bylo docela blbé vzhledem k tomu, že se jí budu taky účastnit.

,,Někdy kolem pátý odpoledne. Dřív přijít nemůžou, mluvila jsem s nimi." odvětila Clary a dál se věnovala čtení svých novin. Každou chvíli se zamračila nebo si povzdechla. Smrtijedi teď útočili čím dál častěji.

Poté už jsme snídali mlčky. Všichni přemýšleli o tom, co se bude dít večer. Harry byl jistě taky vyděšený. Dursleyovi měli brzy odjet a on tam měl být až do večera sám.

Celý den jsem nic neudělala. Napřed jsem si zkoušela číst, než jsem se přistihla, že si čtu jednu větu pětkrát. Pak jsem zkoušela pomáhat paní Weasleyové, ale pořád mi něco padalo z ruky a pak jsem se dokonce i řízla při krájení brambor.

Nakonec jsem si jen rezignovaně lehla na postel a zírala do stropu. Když se ozvalo cvaknutí dveří, doslova jsem vyletěla z postele a tryskem seběhla schody.

U dveří se všichni vítali, jako kdyby se neviděli deset let. Zakroutila jsem očima a neklidně podupávala nohou. Přišlo mi, že to snad dělají schválně.

Když se všichni konečně shromáždili v kuchyni, sedla jsem si jen na kraj židle a pořád poposedávala. Pošuk, tak se přezdívalo Alastorovi Moodymu, začal mluvit a v tu chvíli zavládlo v místnosti úplné ticho.

,,Všichni naráz se přenášedlem přemístíme do domu Dursleyových, kde bude čekat Potter. Budu mít připravený Mnoholičný lektvar, který vypijete a proměníte se v Pottera. Teď určím dvojice. Ve dvojici bude vždy jeden falešný Potter a pak jeho ochránce." začal. Vážně mě zajímalo, s kým budu ve dvojici.

,,Pravý Potter bude s Hagridem. Pak George s Arturem..." vyjmenovával dál. Pozorně jsem poslouchala a snažila se zaslechnout své jméno. Najednou však ustal. Už neměl, co říct. A o mně se ani nezmínil.

,,Moment, co já? Taky chci pomáhat. Měla bych tam být taky. Musím Harryho uklidnit. Jsem přeci jeho sestra. Dokonce dvojče." přesvědčovala jsem všechny a skenovala Pošuka pohledem.

,,Ty nikam nepůjdeš. Nejsi plnoletá, takže s tím nemůžeš nic udělat. Je to nebezpečný a já slíbila Jamesovi, že tě ochráním." pronesla Clary autoritativním hlasem, ale přesto se koukala do země.

,,Cože?! Jak jako že nikam nepůjdu? To tady mám jen sedět a tvrdnout zatímco vy všichni budete nasazovat životy za mé dvojče!?" Můj hlas začínal nabývat na intenzitě.

,,Myslíš, že nás to baví? Že to děláme kvůli tomu, abysme byli za hrdiny?" vyjela na mě Clary, ale stále neodlepila pohled od podlahy. Ostatní na nás jen zírali a nechtěli se do toho plést.

,,Fajn, takže tu budu tvrdnout sama. A stejně. Až mi bude sedmnáct, což bude mimochodem v devět hodin, budu si moct dělat co budu chtít. Vezmu si koště a doletim tam klidně sama."