Hogwart's Twins[HP FF II.]

XV.

,,Sofie, pojď už, jinak přijdeme pozdě. Už je skoro třičtvrtě na jedenáct." popoháněla mě Beth.

Jen jsem obrátila oči v sloup a obouvala si boty pořád ve stejném tempu. Poté jsem se chytila Clary za ruku a společbě jsme se přemístily na nádraží Kings Cross.

Rychle jsme odevzdaly všechny kufry a šly se rozloučit s Clary. Naposledy jsme se s ní objaly a nastoupily jsme do vlaku.

Po několika minutách jsme konečně našly volné kupé, do kterého jsme si sedli. Za chvíli někdo zaklepal na dveře.

,,Dáte si něco?" zeptala se nás postarší čarodějka, která před sebou tlačila vozík s všemožnými sladkostmi.

Obě jsme záporně zavrtěly hlavou a čarodějka poté odešla pryč. Zbytek cesty uběhl hrozně rychle a zanedlouho už jsme seděli ve velké síni.

,,Ahoj!" zakřičela jsem na Harryho, Rona a Hermionu a Harrymu jsem ihned skočila kolem krku. Usmál se a objetí my opětoval.

Když jsem se přivítala i s ostatními, posadili jsme se a oni my začali vyprávět, co nového se dozvěděli ve zmijozelské společenské místnosti.

,,Malfoy neni ten dědic. Víme to jistě." zachmuřil se Ron a cpal do sebe už asi pátý dortík.

,,A jak jste si užili prázdniny? A líbili se vám dárky?" načala jsem nové téma. Ještě dlouho po večeři jsme si vydrželi povídat, ale pak jsme šli spát.

..........

Seděla jsem ve společence a četla si knihu, když si do křesla naproti mně přisedli dva lidi. Vzhlédla jsem a zjistila, že to jsou Dean a Seamus.

,,Ahoj."pozdravili mě oba dva. Pozdrav jsem jim opětovala a snažila jsem se příliš na ně nezírat.

,,Máš už tu esej do přeměňování? Nás napadlo, že bys nám s ní mohla pomoc." řekl Seamus a usmál se na mě.

,,Jo, klidně vám pomůžu. Jen si pro ni skočím na pokoj." urychleně jsem se zvedla a zamířila do pokoje, kde jsem si ještě rychle pročísla vlasy hřebenem, popadla esej a učebnici a došla zase zpátky dolů.

Esej jsme dělali asi hodinu a já byla ráda, že už to máme konečně hotový. Celou dobu jsem si připadala nervózní, ale řekla bych, že jsem to příliš najevo nedávala.

Poté jsme ještě prohodili pár slov, kluci poděkovali a odešli zpátky do své ložnice. Já jsem ještě zůstala sedět na křesle a toulala se ve svých myšlenkách.

..........

Když jsem došla do Velké síně, málem jsem ji nepoznala. Po stěnách visely růžové květy a ze stropu pršely konfety ve tvaru srdíček.

,,Co se to u Merlina stalo z Velkou síni?" ptal se nevěřícně Ron Hermiony, která se pořád uculovala, jako by právě dodělala ročníkové zkoušky.

,,No co je, je Valentýn a profesor Locghart to tu vyzdobil. Já si myslím, že udělal dobře." prohlásila Hermiona a usrkla ze svého čaje.

Podívala jsem se na Harryho a oba jsme dali oči v sloup. Bylo docela normální, aby Hermiona o Lockhartovi tak básnila, ale pořád jsme si na to nějak nemohli zvyknout.

Po proslovu profesora Lockharta jsem se jen nevěřícně zvedla od stolu a šla na hodinu. V duchu jsem si říkala, jak něco takového vůbec může být profesor.

Přísahala jsem si, že až vystuduju školu, osobně zajdu za Brumbálem a promluvím si s ním o tom, že by se měl zamyslet nad tím, koho bude přijímat jako profesora obrany proti černé magii.