Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXXIX.

Ahoj Sofie,
Píšu ti, protože tebe a Beth budou pohřešovat. Dozvěděla jsem se to od špehů na ministerstvu. Musíte se schovat. Je jedno kam, ale nesmí vás najít. Nejpozději do neděle už se musíte skrýt a nikdo vás nesmí vidět. Buďte opatrné. Mám vás obě strašně moc ráda

Clary

Dočetla jsem ten dopis a nevěřícně na něj hleděla. Budou po nás pátrat. Musíme se skrýt. Zatřásla jsem hlavou, abych si trochu srovnala myšlenky. První věc, co jsem měla udělat bylo, že jsem měla vyhledat Beth a nějak se s ní tajně spojit.

,,Incendio." zašeptala jsem a dopis spálila. Nikdo ho nemohl vidět. Clary mi poslala vlastně jen prázdný papír, ale naučili jsme se kouzlo, po kterém se na papíře objeví text. Bylo z velmi stare knihy, takže ho nikdo jiný než my neznal.

Čekala jsem ve společence dokud se nesetmělo a pak jsem se vydala před Havraspárskou společenskou místnost. S Beth jsme měly domluvené, že se tu sejdeme přesně o půlnoci a se všemi věcmi.

Za sebou jsem táhla přeplněný kufr, který vydával hlasité zvuky pokaždé, když jsem najela na nějaký hrbol. Po chvíli jsem to vzdala a levitujícím kouzlem jsem ho vznášela před sebou.

Zastavila jsem se kousek od obrazu a čekala na Beth, která měla každou chvíli přijít. Nahlédla jsem do Pobertova plánku a naštěstí jsem v mé blízkosti neviděla žádného profesora.

Nervózně jsem podupávala nohou a neustále se rozhlížela kolem sebe. Vážně mě nesměl nikdo chytit. Konečně se obraz odklopil a z místnosti za ním vylezla Beth ověšená taškami a kufry.

,,Konečně! Co ti tak trvalo?" zašeptala jsem jak nejtišeji jsem mohla. ,,Ve společence jsem natrefila na pár studentů, kteří si dělali úkoly, takže jsem musela počkat, až půjdou spát." zašeptala mi odpověď.

Kývla jsem a tázavě se na ní podívala. To ona totiž říkala, že ví kam bysme mohly jít. ,,Pojď zamnou. Ale rychle. Jsem nervózní z toho, jak jsme úplně nechráněný." popoháněla mě.

Potichu jsem jí následovala, ale nevěděla jsem kam jdeme. Poznala jsem jeden obraz na zdi. Ten jsem vždycky míjela, když jsem ještě chodila na hodiny Brumbálovy armády. Připadalo mi, že je to tak deset let zpátky, ale ve skutečnosti to bylo před dvěma lety.

A pak mi to došlo. Šly jsme do Komnaty nejvýšší potřeby. To byla dokonalá skrýš. Zastavily před zdí a nervózně vyčkávaly. Po několika minutách se konečně začaly objevovat dveře.

Otevřela jsem je a musela jsem si zacpat pusu, abych nevyjekla. Hledělo na mě asi deset párů očí. Vklouzla jsem dovnitř a Beth dveře zase zavřela.

Konečně jsem si mohla pořádně prohlédnout, kdo všechno tu je. Byl tu Neville, Levandule a ještě pár dalších studentů z Havraspáru a Mrzimoru. ,,Ahoj." pozdravila Beth nervózně. Ani jedna z nás nečekala, že tu někdo bude.

Poprvé jsem se podívala, jak to tam vlastně vypadá. Bylo tu pár pohovel, matrace a houpací sítě. Na opačném konci jsem zahlédla dveře, ale nevěděla jsem, kam vedou.

,,Co je za těmi dveřmi?" vypravila jsem ze sebe a dál si prohlížela místnost. ,,Koupelna." objasnil mi někdo a já jsem se usmála. Ani jsem nečekala, že tu něco takového bude.