Hogwart's Twins[HP FF II.]

XXX.

S Clariynou pomocí jsme se přemístili na Grimauldovo náměstí, kde teď bydlíme. Vešli jsme do našeho domu a já nasála vůni Vánoc.

Skořice, mandarinky a cukroví. Mé rty se skroutily v samovolný úsměv. Vánoce jsem milovala ještě víc než léto. Spokojeně jsem přešla do obýváku, kde byl v křesle rozvalený Sirius.

S Beth jsme ho šly ihned objat. ,,Ahoj, tak jak jste se měly?" zeptal se, zatímco jsme si sedaly. S Beth jsme se na sebe podívaly a beze slova se domluvily, že je nebudeme strašit.

,,Ale, šlo to. Akorát máme hrozně moc učení, protože tenhle rok děláme zkoušky NKÚ." odpověděla jsem nenuceně a začala se věnovat svým nechtům.

,,Ozdobíme stromeček? Chtěli jsme počkat na vás, protože Clary by si přála, aby jsme ho tento rok ozdobili bez kouzel, jako mudlové. Už jsme vám vyprávěli, že dřív u mudlů žila"

Obě jsme přikývly a vydaly se pro ozdoby. Byla jsem ráda, když jsem je bezpečně donesla až do obýváku. Byl to zázrak, že jsem přitom nic nerozbila.

Otevřela jsem jednu z krabic a vyvalila se z ní vrstva prachu, až jsem se rozkašlala. Jednu ozdobu jsem vzala do ruky a setřela z ní zbylý nános prachu. Byl to orel.

Málem jsem ho upustila. To byla až moc velká náhoda, nebo to je třeba znamení. Už začínám bláznit. Je to jen jedna blbá ozdoba. V duchu jsem si vynadala, vrátila ozdobu do krabice a vzala další, kterou jsem tentokrát připevnila na stromeček.

Když byl hotov, nemohla jsem se na něj vynadívat. Už jsem chápala, že i mudlovský způsob může mít své kouzlo. Docela ironie, zasmála jsem se v duchu.

Po večeři jsem zamířila do pokoje, který jsem sdílela s Beth. Skoro hned po zalehnutí jsem usnula. Moc jsem s těšila na zítřek, protože přijedou Weasleyovi, Harry a Hermiona.

Ráno jsem vstala časně a šla na snídani. Clary dělala palačinky. Ani nevím, jak se to do mě vešlo, ale snědla jsem čtyři. Naštěstí jsem se hodně hýbala, takže jsem netloustla.

Už asi patnáct minut jsem stepovala u dveří a netrpělivě očekávala zvonek. Když se ozval, doslova jsem rozrazila dveře a objala prvního, na koho jsem dosáhla-Harryho.

Po dlouhém přivítání jsme se všichni odebrali do obýváku a Clary nám udělala čaj. Povídali jsme zážitky z Bradavic, ale jelikož jsme nechtěli kazit Vánoční pohodu, nezmiňovali jsme se o ty krá...vlastně Umbridgeový.

Byla jsem vděčná, že to všichni pochopili. Vážně jsem na ni teď nechtěla myslet. Clary nás svolala na oběd a všichni jsme šli do kuchyně, která byla rázem přeplněná.

Přejedla jsem se. Už zase. Vážně bysme mohli jít něco dělat. Ostatním evidentně nevadilo, že celý den trčíme doma, ale mně jo.

,,Nepůjdeme ven? To jezero, kde jsme se v létě koupali, nejspíš zamrzlo, takže by se tam dalo bruslit. Nesnesu, jestli tu ještě chvíli budeme trčet." Podívala jsem se po ostatních a oni souhlasili.

Rychle jsem doběhla do pokoje, kde jsem přes sebe hodila ještě šálu, čepici, rukavice a kabát a šla jsem čekat ke dveřím. Ostatní zanedlouho přišli a společně jsme se vydali k jezeru.

Tentokrát tu nepanovalo takové přítmí, protože se světlo ze slunce odráželo od bílého sněhu. Bylo vidět, že sem nikdo nechodí. Jak jsem předpokládala, jezero bylo zmrzlé.

Jemně jsem na něj položila nohu, ale neměla jsem se čeho bát, led byl tlustý skoro dvacet centimetrů. Postupně jsem na něj přenesla svou váhu a nakonec jsem přešla až doprostřed.