Když liška vypráví

„Vyprávěj."

„Taer, okamžitě ho pusť!" štěkla ostře mladá, energická liška s kožichem jako jasná rez, ale ani její tón nezmohl proti vlastnímu potomkovi nic. Taer dál stála nad menším bratrem a čelistmi volně svírala jeho krk. Matčino kárání ani nevnímala. Byla ze čtveřice mláďat nejmrštnější a často toho využívala, třeba jako teď, kdy držela kníkajícího Felu v šachu.

Ani další Elduřin potomek však nezůstával pozadu. Hrien se zuřivě vrhl na bratrovo ucho, několikrát trhl hlavou a po prvotním jemném stisku ho skousl trochu silněji, na což Fela zareagoval podrážděným štěknutím. Ze strany se přiřítila další rezavá dělová koule, srazila Taer z výhodné pozice a osvobodila bratra. A už lítaly chlupy. Bratr a sestra se do sebe pustili ve změti štěkotu, drápků, zoubků, srsti a tlap. Klubko nohou, ocasů a hlav se převalovalo sem a tam na udusaném plácku, chvíli měla navrch Taer, chvilku zase Sore.

„Tak a dost!" rozčílila se Eldur, přískočila ke rvoucím se mláďatům a násilím je od sebe odtrhla. „To by snad stačilo, ne?" pokračovala přísně. Taer naklonila hlavu na stranu a ani se nesnažila skrývat, že ji to vůbec nemrzí, zatímco Sore přikývl a vydal se zkontrolovat prve utlačovaného bratra.

„A stejně bych vyhrála!" křikla za ním malá liška. Lišák se prudce otočil a v očích mu zaplálo.

„Taer..." začala Eldur zase varovně, ale oni si jí nevšímali.

„Jsi si tím jistá? Protože minule se ti to nepovedlo," provokoval sestru Sore, zatímco se k ní v loveckém postoji blížil. Ušklíbla se na něj a když po ní vystartoval, okamžitě uskočila stranou. Na nic jiného se však nezmohla, protože hned, jak lišák dopadl, otočil se, pár skoky se dostal přímo před ni a bez problémů ji přišpendlil k zemi. Zmítala sebou, kopala ho nohama a švihala ocasem, ale marně. Sore se jen tak nedal, stál nad ní a cenil zoubky.

„Nech toho," ozval se nový hlas. Lišákova hlava se okamžitě otočila k bratrovi a starostlivě se naklonila na stranu.

„V pohodě?" ujišťoval se Sore. Fela přikývl a netrpělivě trhl ušima.

„Tak už jí pusť," vyzval bratra, který nakonec ze sestry váhavě slezl a potřásl nevěřícně hlavou.

„Nechápu, proč jsi tak tolerantní," nahodil nechápavě. „Vždyť si na tebe doslova zasedla." Teď byla řada na Felovi, aby potřásl hlavou, spíše tedy bezradně než nevěřícně. Pak přešlápl z jedné přední tlapy na druhou, což znamenalo v podstatě pokrčení ramen.

„Nezasedla!" naježila se Taer okamžitě a vypadalo, že se zase schyluje k dalšímu konfliktu.

„Dost," zasáhla rázně Eldur do rozjíždějící se hádky, která by určitě vyústila ve rvačku všech čtyř sourozenců.

„Mazejte do pelechu. Slunce už jde spát a vy musíte taky," prohlásila hlasem nepřipouštějícím ani tu nejnevinnější námitku.

„Ale-" pokusila se přesto Taer, avšak matčin přísný pohled ji donutil stáhnout ocas mezi nohy a sklopit uši v podřízeném gestu.

„Za chvíli za vámi přijdu," dodala Eldur a postrčila všechny směrem ke vchodu do nory. Jak se dalo čekat, Taer se Sorem se jako jediní zdráhali, nakonec ale i oni byli do nory v podstatě všoupnuti matčiným ocasem. Netrvalo dlouho, než se ozval první štěkot, ostrá slova, vrčení a kňučení. Mladá liška si povzdechla a obrátila se ke svému druhovi, který je celou dobu sledoval z vyvýšeného místečka mezi kořeny.

„Taky bys mi mohl pomoct," obvinila ho Eldur vyčítavě. Mrkl po ní přivřenýma očima, po svém pokrčil rameny a obrátil hlavu k posledním hřejivými paprskům.

„Nebylo proč," odpověděl líně. Ušklíbla se.

„Hluchý ani slepý nejsi, takže cos tady celou tu dobu dělal?" nadhodila a vyskočila k němu.

„Zvládlas to líp, než kdybych ti pomáhal. Pravděpodobně bych se neudržel a začal bych si hrát s nima," uchechtl se. Přesunul se blíž ke kmeni a udělal tak své družce místo.

„Víš, jak je to těžký?" postěžovala si, ale už s drobným úsměvem. Lehla si vedle něj, zády opřená o jeho tělo, a hlavu si položila napůl na své tlapy, napůl na ty jeho.

„Ne," odtušil pobaveně.

„Já už nevím," povzdechla si. „Co bych měla dělat, aby zůstali v klidu aspoň během usínání?" Lišák natočil čumák přímo proti slunci, zavřel oči a jeho srst v tu chvíli vypadala jako zlatá.

„Vyprávěj," zašeptal nakonec a sklonil hlavu k té její, aby se o ni mohl něžně otřít.

„Cože?" zarazila se Eldur překvapeně a zvedla uši.

„Slyšelas dobře," ujistil ji. „Vyprávěj. Pamatuješ, jaks mi říkala o tom, jaký s tebou měla matka problémy? A jak tě příběhy vždycky uklidnily? Tak to zkus na ně. Přece jenom, každý z nich v sobě nosí kousek tebe. Mohlo by je to uklidnit."

„Myslíš?" zeptala se s nadějí. Sebejistě přikývl.

„Myslím. A navíc, za pokus nic nedáš." Na chvíli se rozhostilo poklidné, šťastné ticho, pak do ní její druh šťouchl čumákem.

„Tak běž," pobídl ji jemně. Vděčně se o něj otřela, pružně se zvedla a několika skoky se dostala až na pevnou zem. Naposledy se ohlédla po lišákovi, na kterého už začínal padat stín, pak se s hlubokým nádechem otočila čelem k noře, v níž opět zuřila sourozenecká strkanice, a odhodlaně vstoupila dovnitř.