PASSION

12.

Ozvalo se
"Ahoj (y/n)"

"Ahoj tati" řekla jsem do telefonu

T:
Jak se máš? A co máma?
Y:
No, právě proto ti volám.
T:
Cože? Je máma v pořádku?!
Y:
Jojo, neměj strach, máma je v pořádku. Ale víš, já nejsem. Vím, že jsi od nás daleko, ale budu potřebovat, abys v pátek přijel. Zůstaneš samozřejmě u nás, jen po tobě chci pár věcí.
T:
Povídej.
Y:
1. Všechno ti řeknu teprve, až přijedeš sem.
2. Nezaručuju, že nás nezavřou.
3. Nikomu nic neřekneš.
T:
Počkat. Cože?! Nezaručuješ, že nás nezavřou?!
Y:
*začala jsem se smát*
Neboj, všechno jsem vymyslela tak, aby nikdo neměl důvod nás zatýkat.
T:
Přiletim ve čtvrtek odpoledne.
Y:
Děkuju tati. Mám tě ráda.
T:
Já tebe taky, tak se zatím měj.

Hovor ukončen.

_
Okay, plán mám jakš takš vymyšlenej. Budu muset přežít ještě týden a pak snad už bude po všem.
_
Úterý, škola
Vešla jsem do třídy a jako první, co jsem viděla byla Loren s ředitelem vedle sebe.
"Myslím, že bychom si měli všichni tři promluvit." Řekl ředitel hrubým hlasem. Šli jsme tedy do jeho kanceláře a já s Loren jsme si sedli vedle sebe naproti jeho stolu.
"Loren už mi svůj příběh řekla, tak je čas na tobě."
"Celou dobu mi tahle holka dělá naschvály, ponižuje mě a bezdůvodně mě nenávidí. Jednou se jí konečně postavím a dopadne to tak, že já jsem opět ta zlá?" Řekla jsem naštvaně.
"(Y/n) nikdo neř" chtel říct ředitel, ale skočila jsem mu do řeči.
"Já jsem se jen bránila. Nenechám se dál ponižovat od týhle štětky!" řekla jsem.
"Tak a dost!" Zakřičel ředitel a zvedl se ze židle.
"Loren, můžeš jít, řekni paní Newmanové, že se (y/n) opozdí." Řekl a Loren byla na odchodu. Zavřela za sebou dveře a on se opět posadil.
"Já chápu, že to možná není tak, jak to vypadá, ale mluvil jsem i s panem Wolfhardem a ten potvrdil, že jste ji udeřila jako první." řekl už klidně.
"Cože? On tu byl taky?" Byla jsem z něj zklamaná ještě víc.
"Nemyslete si, že na vás chtěl házet špínu. Řekl čistě, jak to bylo. Dokonce se vás zastával." řekl ředitel a pousmál se. Úsměv mu ale hned spadnul.
"(Y/n) vím, že se ve vašem životě děje možná něco špatného, ale pokud se tohle v areálu školy bude opakovat, bude možnost vyloučení." Řekl a lítostně se na mě podíval.
Zakývala jsem hlavou, jakože je tohle celý kravina. Zvedla jsem se, pozdravila jsem a odešla jsem do třídy.

Finn's POV
Už byla hodina angličtiny a (y/n) ani Loren nebyly nikde.
Po chvíli přišla Loren do třídy a omluvila (y/n), že přijde později, že je u ředitele.
Šla na své místo vedle své nejlepší kamarádky Natali a slyšel jsem, jak se chechtala když jí říkala.
"Ředitel mě vyhnal a tak jsem ještě chvíli poslouchala za dveřma. Ta mrcha to má spočítaný, ještě jednou se něco stane a vyhodí jí odtud, takže ti je snad jasný, že jí musíme vyprovokovat, abychom jí odsud dostali?" Smála se Loren.
Je to i moje vina. Kvůli mně je teď (y/n) tam kde je, musim se jí omluvit, musim si s ní popovídat.
_
Vešla jsem do třídy a všichni na mě zírali. Finn hodně lítostivě.
Šla jsem na své místo a naklonil se ke mě Jordan.
"Doufám, žes nic neřekla" pošeptal.
"Jdi do prdele" řekla jsem docela nahlas.
Všichni se samozřejmě opět koukali na nás.
Nevšímala jsem si jich, ignorovala jsem všechny a všechno.
_
Jednu přestávku jsem šla na záchod.
Když jsem se vracela zpátky do třídy, tak mě na chodbě zastavil Finn.
"Hele (y/n) já se vážně omlouvám. Můžeme si prosím promluvit?" Řekl Finn.
"Finne. "Chtěl" si mi pomoct, ale kvůli tobě jsou věci zatím jen horší. Možná mě vyrazí ze školy, každej za chvíli bude vědět, co se mezi mnou a Jordanem děje a Jordan mě bude mlátit snad do tý doby, dokud mě úplně nezabije."
"(Y/n)" koukal na mě lístostivě Finn
"Ne, nepřerušuj mě. Říkal si, že tu budeš se mnou a já tě zatím vidim proti mně. Naštěstí si dokážu pomoct sama. Už na mě nemluv. Pro oba to bude lepší. Čau." Řekla jsem a šla jsem zpět do třídy.