Příběh o (y/n) a Finnovi.
Láska. Drama. Bolest. Přátelství.
Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí.
(y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
Asi po 5 minutách čekání otevřela dveře velice pohledná dáma.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šla směrem k nám a my jsme se postavily. "Ahoj Kate, ráda tě vidím" usmála se na mámu a otočila se na mě. "Ty musíš být (y/n)" řekla a podala mi ruku. "Ano, těší mě" "Tak můžeš jít dál, mamka má teď hodinu čas tak kdyžtak tady vedle je malinká kavárna." Řekla, já se rozloučila s mamkou a šli jsme k ní do kanceláře. Vypadalo to tam skvěle. Všechno bylo hnědo-bílé a stěny byly prosklené. Uprostřed bylo kožené křeslo a naproti němu kožený gauč. "Posaď se" řekla a ukázala na gauč. Sedla si naproti mě, vzala si diář do ruky a zeptala se "Určitě spolu budeme mít víc hodin, jaký den a v kolik ti vyhovuje sem chodit?" "Ehm, no, můžu třeba každé úterý ve 4?" Řekla jsem. "Super" usmála se a odložila diář. "Tak začneme. Ahoj, já jsem Karine." Řekla a opět mi podala ruku. "Ahoj, (y/n)." "Jestli ti to nevadí, budeme si tykat, přijde mi to osobnější. Takže (y/n) řekni mi, proč si se vůbec rozhodla za mnou přijít." Řekla jsem jí můj příběh, ale pozměnila jsem jména. Úplně jsem si je vymyslela a některé věci jsem taky nezmínila. Karine si zapisovala do notesu důležité poznatky a ptala se mě na různé otázky. Povídali jsme si a hodina uběhla velice rychle. Na konci hodiny mi poradila, ať se co nejdříve snažím dostat zpět do normálního života, ať často relaxuju a dělám věci, co dělám ráda. "Uvidíme se příští týden ve 4." Poznamenala a usmála se. "Dobře, děkuju. Zatím naschle" řekla jsem a odešla jsem z místnosti. _ Před budovou na mě čekala mamka. Nasedli jsme do auta a jeli jsme domů. "Tak co?" Zvědavě se zeptala. "Mami, byla to jen jedna hodina, cejtim se prakticky stejně. Ikdyž teď vím, jak se jakš takš dát do kupy." Řekla jsem a zasmála jsem se.
Finn's POV škola Je to už druhý den a ani jeden z nich neni ve škole. Utekli snad spolu někam? Furt mám trochu vztek. Ne jen na ni. Na všechno. Na to, že jsem se nechal zmást a chvíli jsem se i zamilovával. Myslel jsem si, že je konečně jiná, že umí i poslouchat. Kašlu na to. Měla pravdu. Bude lepší, když spolu nebudeme mluvit. Možná měla Loren pravdu, asi bych za ní měl zajít.
