Sobota
Asi jen po dvouhodinovém spánku jsem vstala a šla jsem do kuchyně. Dole už seděl táta i s mámou. Pili kafe a povídali si.
"Ahoj" pozdravila jsem.
"Ahoj zlato, chceš udělat čaj nebo tak něco?" Zeptala se mamka.
"Ne, díky." Řekla jsem s falešně jsem se usmála.
"Napadlo mě, že bychom dneska mohli všichni 3 jít do kina, na oběd a tak."
"No já nevim, asi bych radši byla doma." odpověděla jsem.
Mamka na mě nechápavě koukala.
"Víš mami, původně jsem ti to nechtěla říkat, ale přijde mi fér, abys o tom věděla taky." podívala jsem se na ní ustrašeně a táta na mě kývnul, jakože dělám dobrou věc.
Posadila jsem se na židli vedle mámy a klepavým hlasem jsem jí začala všechno vyprávět. Řekla jsem jí i o včerejšku.
Skončila jsem a bylo ticho. Máma začala brečet, zvedla se od stolu a odešla do své ložnice.
"Myslíš, že jsem jí zklamala?" Zeptala jsem se táty. Chytil mě za ruku a říkal "ne, určitě ne (y/n). Je to pro ní šok, taková reakce se dala očekávat. Dej jí chvíli a pak za ní zajdi."
_
Asi po 10 minutách jsem zaklepala na dveře máminy ložnice s vešla jsem dovnitř. Seděla na posteli a koukala do země.
"Mami, já se omlouvám" řekla jsem potichu.
"Měla si mi to říct, pomohla bych ti." Řekla máma.
"Bála jsem se. Ne tebe, ale jeho." Rozbrečela jsem se.
"Pojď sem." Řekla máma, objala mě a taky se rozbrečela.
"Jsem ráda, že teď už je po tom. Jestli se ale někdy stane něco podobnýho, přijď za mnou jako první. Už chci o všem vědět. Nenechám nikoho, aby ubližoval mýmu dítěti." Řekla a pohladila mě po vlasech.
"Už budeš vědět o všem." Usmála jsem se na ní.
"Vím, že z toho budeš mít traumata. Známa je psycholožka, můžu..." přerušila jsem mámu "Ne mami, zatím je to v pořádku."
_
Den nebyl nijak zajímavý. Rozhodli jsme se všichni zůstat doma, hrát hry a koukat na filmy.
Večer jsem šla spát, ale opět jsem nemohla usnout. Furt se mi všechno vracelo a mám pocit, že jsem teď situaci viděla horší, než předtím.
_
Neděle
Dnes je neděle a táta odlítá. Odvezli jsme ho na letiště a čekali jsme, až ohlásí jeho let.
"Žádáme cestující letu číslo 359, aby se dostavili ke gatu E8. Děkujeme." Ozvalo se.
"To je můj let." Usmál se táta
Pevně nás objal.
"Pozdravuj Jamese." Řekla máma.
"Budu. A ty, ty na sebe dávej pozor. Všechno mámě říkej a neboj se se ozvat." Řekl mi táta a odešel v ruchu letiště.
ČTEŠ
PASSION
Teen FictionPříběh o (y/n) a Finnovi. Láska. Drama. Bolest. Přátelství. Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí. (y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
