PASSION

20.

Středa, 7:00
Dneska už jsem se rozhodla jít do školy, ikdyž jsem se ještě bála.
Udělala jsem si ranní hygienu, trochu jsem se nalíčila a oblékla jsem se.
Šla jsem dolů do kuchyně a udělala jsem si čaj. Měla jsem ještě dost času a tak jsem si s mamkou povídala u stolu.
Uklidňovala mě, že všechno bude v pořádku.
Po pár minutách jsem vyšla z baráku, nasadila jsem si sluchátka a šla jsem do školy.
Před školou jsem neviděla Jordanovo auto a tak jsem si myslela, že možná nepřišel.. než mi teda došlo, že jeho auto je na dně jezera.
_
Šla jsem si do skříňky pro učebnice a vyrazila jsem do třídy.
Vstoupila jsem a Jordan nikde. Nebyl tam. Šla jsem na své místo a trochu si oddychla. Koukala jsem se po třídě a viděla, že Finn objímá Loren. Protočila jsem oči a dál jsem je neřešila.
Ještě, než začala hodina, tak za mnou přiběhla Sophie.
"Ahoj (y/n)" usmála se
"Ahoj Sophie" řekla jsem trochu zmateně, jelikož my dvě se spolu moc nebavíme.
"Vím, že si ted byla nemocná, ale kdybys měla náladu, tak v sobotu mám narozeniny a budu to ještě s pár lidma oslavovat u nás doma, jsi zvaná." Řekla
Rozmýšlela jsem se nad tím a pak jsem si vzpoměla, co mi řekla Karine. Mám se co nejdřív dostat do normálního života a relaxovat. Myslím, že tímhle bych se docela mohla odreagovat.
"Jo, přijdu ráda." Usmála jsem se na ni a už začalo zvonit.
_
Jordan celou dobu nepřišel a já jsem za to byla vážně ráda.
_
Byl oběd a viděla jsem jak Millie, Noah, Sadie, Wyatt a Jack sedí u jednoho stolu. Šla jsem za nima.
"Je tu místo?" Zeptala jsem se
"No jasně, sedej." Řekl Jack.
"Tak co, jak to jde s Jackem?" Zeptal se Wyatt
"No, vlastně jsme se o víkendu rozešli." Usmála jsem se, protože mi to fakt nebylo líto.
"To je mi líto." Řekl Wyatt
"Nemusí. Fakt ne." Zasmála jsem se.
Procházel Finn s Loren a Noah na něj křikl
"Hey, pojďte sem, ještě tu je místo."
Finn se zarazil, podíval se na mě a řekl "ne, díky" a šel si sednout za Lorenima kamarádkama.
"Hňup" řekla Sadie.
"On neni hňup, jenom ona je kráva." Řekla Millie a já se zasmála.
"No jelikož s ní zas chodí, tak je hňup" řekla opět Sadie.
"To máš pravdu. Netěšim se, až na ní budu civět na tý Sophiině oslavě." Dodala Mille.
"Ona jde taky?" Zeptala jsem se zklamaně.
Všichni naštvaně zakývali hlavou.
_
Šla jsem už ze školy domů. Procházela jsem takovým malym parčíkem a projížděla jsem instagram. Najednou mi někdo sebral telefon.
"Co to děláš?" Zařvala jsem a otočila jsem se.
Stál za mnou vysoký svalnatý blonďák s budnou školního basketbalového týmu.
"Co myslíš?" Odpověděl a smál se.
"Vrať mi to." Řekla jsem mu.
Chytil mě za zápěstí a táhl mě za malou budku co stála v parku.
Přitiskl mě ke zdi a zacpal mi pusu rukou.
"Když nám to nevyšlo v pátek, tak aspoň teď. A dokonce to budu mít zadarmo." Řekl a mě došlo kdo to je.
Byl to Peter. Ten co chtěl zaplatit Jordanovi za to, abych se s ním vyspala.
Snažila jsem se křičet a bránit se.
Pomalu si rozepínal kalhoty a mě tekly slzy.
Začal na mě sahat. Úplně všude. Sáhl mi do kalhotek a strčil mi prsty dovnitř. Pořád jsem se snažila řvát a nakonec to asi vyšlo, protože ne něj někdo ze strany skočil.
Svalil ho na zem a začal ho mlátit, jedna pěst za druhou. Trvalo mi to chvíli než mi došlo, kdo to je. Byl to Jordan. Jordan byl ten, kdo mě momentálně zachránil a ten, kdo mlátí Petera na zemi.
Rvali se, Peter nakonec naznačil, že se vzdává. Jordan ho zvedl ze země, chytl ho za triko a výhružně mu řekl "zmrde už se k ní nepřiblížíš".
Peter nic neřekl a odešel.
Stála jsem tam jako sloup. Nevěděla jsem, co mám dělat.
"J-já" snažila jsem se něco ze sebe vypustit.
"Já vím." Řekl Jordan "Omlouvám se. Chci abys mě vyslechla."
"N-ne. Nikam s tebou nejdu."
"Prosím. Venku je zima a já ti toho chci říct hodně. Půjdem si sednout jen tady vedle na čaj. Klidně všem napiš, kde jsi a že jsi se mnou."
"To víš, že napíšu."
Snažila jsem se nahmatat telefon a pak jsem si všimla, že leží na zemi. Zvedla jsem ho a začala jsem psát mámě.
"Mami, jdu do kavárny na Mapel Street, jdu tam s Jordanem, momentálně mi dost pomohl a chce mluvit. Kdyžtak přijeď před kavárnu a čekej venku."
"Můžeme jít, jdi první, půjdu za tebou."
Řekla jsem a v kapse jsem si nahmatala pepřový sprej, kdyby náhodou.
_
Sedli jsme si k malému stolku a číšnice nám donesla naše čaje.
"Nevím, kde začít."
"Já bych věděla." Řekla jsem.
"Vím, že už mě nikdy neuvidíš takovýho, jako dřív. Choval jsem se jako psychopat. (Y/n) neřekl jsem ti to, ale poslední měsíce jsem jel v trochu tvrdších drogách. Dělali se mnou neskutečný věci, který jsem si vybíjel na tobě. Potřeboval jsem peníze na další a dohnalo mě to až k tomu, že jsem tě chtěl prodat jako kurvu." Začal se mu klepat hlas.
"Uvědomuju si, co jsem udělal a vim, že jsem ti dělal ze života peklo. Dřív jsem byl jen strašně žárlivej. Ale kokain ze mě udělal i násilníka." Rozbrečel se a začal mluvit potišeji.
"(Y/n) já jsem tě vždycky miloval. Byla si pro mě vším. Tahala si mě z problémů, jen díky tobě jsem se cítil vyjímečně. Asi už tě i vždycky milovat budu. Nechápu, jak se tohle mohlo stát.... Chodím teď k psychologovi. A budu se snažit být jen lepší. Dej to na policii, jestli to tak cítíš."
"Jordane. Dělal si mi peklo na zemi. Myslíš si, že to čaj a dojemná omluva napraví?! Ne. Strč si svuj kokain do prdele. Kdybys nechtěl, tak to neděláš." Řekla jsem mu.
"Slibuju, že se změnim." Odpověděl.
"Tak až to bude, tak si s tebou možná popovídám normálně. Do tý doby jsi pro mě mrtvej." Řekla jsem a odešla jsem z kavárny.
Čekala tam na mě mamka.
Sedla jsem si do auta a vše jí řekla.