PASSION

81.

''Jsme opilý, budeš toho pak litovat'' řekl Finn, když jsem mu začala sundavat triko.
Zarazila jsem se a přestala jsem.
''Co? Jak to jako myslíš litovat?'' zeptala jsem se.
''To si jako myslíš, že se někde po dvou letech objevíš, vyspíš se se mnou a všechno bude v pohodě?'' křičel, ale v jeho hlase byla cítit bolest.
''Co to do tebe najednou vjelo?'' křičela jsem zpátky.
''Najednou? Prostě si zmizela, chtěla si nás smazat z tvýho života, doufala si, že už nás nikdy neuvidíš nebo co?''
''Vypadni.'' řekla jsem v klidu, Finn na mě nechápavě koukal.
''Vypadni!'' zvýšila jsem hlas.
Finn si vzal svoje věci a při odchodu práskl dveřma.
Sedla jsem si na židli, opřela se lokty o stůl a začala jsem brečet. Začala jsem si vyčítat věci, který už jsem dávno přešla. Seděla jsem tam takhle asi 5 minut a pak jsem viděla, jak se Finn vrací.
Otevřel dveře a podíval se na mě, moje oči byly rudé a ubrečené.
''Můžeme prosímtě jen začít znova?'' řekl.
Neodpověděla jsem mu, nechápala jsem, co se zrovna stalo.
''Podívej, já vím, že jsem neměl křičet, ale víš jak to pro mě bylo těžký? Doufal jsem, že se vrátíš.''
''Je mi to líto, takhle to bylo lepší.''
"Nebylo to lepší. Bylo to to nejhorší, co si mohla udělat." Řekl a přistoupil ke mně blíž, stáli jsme, Finnovo čelo se dotýkalo toho mého a on potichu pošeptal "Už mě neopouštěj." A políbil mě.
Když přestal pošeptala jsem zpátky "Už to neudělám." Usmál se a strávili jsme spolu celou noc.
No celou noc, vlastně jsme teď spolu už pěkně dlouho. Všechno se dalo do normálu a vztah s Finnem bylo to nejlepší, co se mi kdy mohlo stát, i přes všechny ty chyby, co se za tu dobu udály.
-