PASSION

43.

(Y/n)'s POV
Už jsem byla asi už 3 hodiny doma. Projížděla jsem instagram a tak, najednou jsem viděla, že je Noah online. Okamžitě jsem mu napsala.
Y:
Noahu? Proč si tolikrát stalo se něco?

chvíli neodepisoval

N:
Proč si to sakra nezvedala?!

Y:
Promiň, já si zapomněla mobil na střeše u Tomase a pak jsem usnula. Jsi v pořádku? Co se stalo?

N:
No já v pořádku jsem.

Y:
Tak napíšeš mi to už, nebo budeš uraženej?

N:
Finn měl bouračku.

Nic jsem neřekla. Naprosto jsem ztuhla a v hlavě mi úplně přeplo.

Y:
C-cože? Bože prosím řekni, že žije.

N:
Jo, je v pořádku. Akorát na chvíli ztratil paměť. Nebyla to jeho chyba, nepamatuje si ani kam jel. Leží v nemocnici a pustí ho asi za 3 dny.

Y:
Do prdele... Já vůbec nevim co mám teď dělat.

N:
Tak snad přijedeš ne?

Y:
Cože? To nemůžu.

N:
Promiň, já zapomněl, že ti už dávno jsou bližší angláni, než tvý kámoši. 

Y:
Co to meleš? Neni to tak lehký se sbalit a odjet zas zpátky! Mám tu bejt ještě tři měsíce, nemůžu jen tak odjet.

N:
No jo, tak nezapomeň bejt zas s Tomasem, až tě budeme potřebovat.

Y:
O co ti jde Noahu? I kdybych to včera zvedla, tak co bych s tím mohla udělat? Myslíš si, že bych se mohla vrátit časem a nedovolit to, že se Finn vyboural?! 
Nevim, proč do toho Tomase vůbec taháš! Mám toho už dost! 
Přeju Finnovi, ať se co nejdřív uzdraví, ale ty mi do tý doby psát už nemusíš, pokud se chceš chovat tak, že na mě budeš házet cizí vinu. Čau.
_
Hodila jsem telefon na zem a všechno to na mě nějak dolehlo.
Začala jsem brečet. Sedla jsem si na zem a schoulila jsem se do klubíčka. 
''to jsem tak špatná kamarádka? to někdy nemůžu udělat něco správně?'' říkala jsem si pro sebe.
_

O den později
Finn's POV
Už jsem měl tý nemocnice pokrk. Chtěl jsem být už doma. Poslali za mnou dokonce psychiatra, aby se ujistili, že jsem se nechtěl zabít.
Ležel jsem a najednou otevřel dveře Noah. Byl naštvaný. 
''Co se děje kámo?'' řekl jsem a Noah se posadil na židli vedle mého lůžka.
''(Y/n) se děje.'' řekl a já jsem nechápal.
''Odepsala mi, prej nenadělá nic s tim, že ses vyboural. Radši bude s tim Tomasem nebo jak se jmenuje.'' řekl.
''Počkej.. tohle ti fakt napsala?''
''No, ne takhle uplně, ale dost to tak vyznělo.''
''Kašli na to Noahu. Kašli na to.'' řekl jsem a usmál jsem se na něj.
Sice jsem se usmíval, ale vevnitř jsem byl zlomený. Doufal jsem, že jí na mě aspoň trochu záleží, ale jestli napsala to, co Noah říkal, tak mi dost ublížila...

(Y/n)'s POV
Rozhodla jsem se napsat Finnovi. 
''Ahoj.. promiň, nějak nevim, čím mám začít. Asi začnu omluvou.. Finne, omlouvám se a mrzí mě to, že tu momentálně nejsem pro tebe. Určitě si myslíš, že prostě přijet nechci, já ale chci! Strašně moc. Ale nemůžu si dovolit letět tam a pak zase zpět. Doufám, že mi tohle nebudeš mít za zlý. Každou noc usínám s tím řetízkem na krku a myslím na tebe. Chybíš mi. Mám pocit, že si tu pomalu uvědomuju, jak moc si pro mě důležitý. Nemůžu se dočkat, až se vrátim do Vancouveru a společně si sedneme a budeme vést deep rozhovory o našich životech. Doufám, že jsi v pořádku. Cítim se teď strašně, měla bych být s tebou. Je mi to líto Finne. Dávej na sebe pozor a odepiš mi, až budeš moct. Miss you.''

Finn's POV
Zabrněl mi telefon a já viděl, že mi píše (y/n). Odemkl jsem telefon a někdo v tu chvíli zaklepal na dveře. 
Pomalu vešla do pokoje Natali a pozdravila.
''Ahoj, můžu?'' zeptala se potichu.
''No jasně, pojď dál.'' řekl jsem. Zprávu od (y/n) jsem si zobrazil, ale číst jsem jí nechtěl. Zobrazil jsem si jí jen proto, abych ji neměl v nepřečtených zprávách. Nechtěl jsem na ní teď myslet.
Natali se posadila vedle Noaha a začali jsme se spolu bavit. 
Je docela fajn. Lepší, než jsem si myslel.