Byl pátek a já už pomalu balila do Anglie.
Už bylo po škole a já si zrovna zapisovala věci, které nesmím zapomenout.
Zazvonil mi telefon. Sadie.
"Haló?" Řekla jsem do telefonu.
"(Y/n) musíš rychle přijít ke mně domu! Noah tu úplně vyvádí a lije to tu panák za panákem! Musíš mu pomoct, tebe poslechne!" Řekla Sadie
"Ok, hned jsem tam!" Zavěsila jsem.
Sebrala jsem telefon a klíče a rychlým krokem šla k Sadie domů.
Došla jsem tam a zazvonila jsem. Nikdo mi neotevíral. Zkusila jsem, jestli je odemčeno... a bylo. Vkročila jsem a začala jsem se schánět po Sadie. Volala jsem její jméno, ale nic.
Došla jsem pomalu až do jejího obýváku a
"PŘEKVAPENÍÍÍ!!" Zakřičeli snad všichni moji kamarádi.
Byla jsem v šoku. Smála jsem se a nechápala jsem to.
"Vždyť já narozeniny ale nemám." Zasmála jsem se na Sadie.
"Tohle ber jako rozloučení!" Zasmála se Sadie
Objala jsem jí i všechny ostatní.
Chvíli jsme si povídali o tom, jaký to tam asi bude. Pak se pustila hudba a začlo se pít.
Nechtěla jsem pít moc, měla jsem druhý den povinnosti, takže jsem jen popíjela víno a snažila se s každým co nejvíc bavit.
Pak za mnou přišel Finna zeptal se, jestli nechci jít kouřit. Řekla jsem, že ano a šli jsme k Sadie na balkón. Sedli jsme si tam na zem a já řekla "Tady jsme si povídali poprvý."
"No jo." Zasmál se Finn.
"Budeš nám chybět." Řekl
"Vždyť je to jen na 4 měsíce. Hned budu zpátky." Usmála jsem se na něj.
Začal si sahat do prsní kapsy a vytáhl malou černou krabičku. Podal mi jí a řekl "Tady máš takovou maličkost, abys na mě .. ehm no, na nás nezapoměla." řekl Finn. Sice se usmál, ale bylo vidět, že je smutný.
Pomalu jsem otevřela krabičku. Byl to hubený zlatý řetízek s přívěškem slunečnice, ve které se psalo "you are my sunshine".
"Finne." Řekla jsem a neměla jsem slov
"To si vůbec nemusel." Pokračovala jsem.
"Snad se ti líbí." Řekl Finn opět s falešným úsměvem.
"Snad? Je naprosto nádhernej! Moc děkuju!" Řekla jsem a pevně jsem ho objala.
Finn's POV
Objímala mě tak pevně, že už jsem jí nikdy nechtěl pustit. Hlavně ne na 4 měsíce do Londýna.
To objetí trvalo už docela dlouho.
Najednou přiběhl Gaten na balkón a křičel
"Honem, pojďte! Millie totálně poráží Jacka v beerpongu!!"
Koukli jsme se s (y/n) na sebe a zasmáli jsme se.
(Y/n) se zvedla a chtěla už odejít.
"Ty nejdeš?" Zastavila se a zeptala
"Ještě si dám cígo a přijdu." Odpověděl jsem.
_
Seděl jsem na balkóně a přemýšlel jsem.
Věděl jsem, že je tu nějaká možnost, že si v anglii někoho najde. Nebo, že na mě lehce zapomene. Že už nikdy žádnej happy end nebude.
Mám pocit, že jí musim říct všechno, co k ní cítím. Ale když vidím, jak je konečně šťastná, tak jí nechci přidělávat starosti.
ČTEŠ
PASSION
Teen FictionPříběh o (y/n) a Finnovi. Láska. Drama. Bolest. Přátelství. Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí. (y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
