PASSION

80.

O 2 roky později..

(Y/n)'s  POV

Úspěšně jsem dokončila střední školu a teď studuji na vysoké. Doma už nějaký ten pátek nebydlím, přestěhovala jsem se do malého bytu, který si pronajímám. Byt byl trošku dál od města, kde jsem dříve bydlela, ale furt se tam dalo rychle dojet autem, jen jsem chtěla být taková víc sama. Ještě do toho chodím na brigádu, abych měla peníze navíc. Oba rodiče mi pořád něco přispívají, jelikož studuju, ale i tak.
Dělám o víkendech po nocích na místní benzině, zdá se to asi směšné na někoho, kdo studuje vysokou, ale plat je tam doopravdy dobrý.

Po celém to incidentu s Finnem jsme se všichni tak nějak rozdělili, já zalezla zpět do své ulity a ostatní jsem prakticky už dva roky neviděla.
Chvíli po tom, jsem se ještě bavila s Mills, Noahem a Sadie, ale i od těch jsem se nakonec odtrhla.
Teď za opravdové přátele považuji Jade a Tomase, ty jsou bohužel ale přes půlku světa jinde.
_
Přišla jsem domů ze školy, byl to náročný den a chtěla jsem se jen prospat. Bohužel. Musím do práce.
Dala jsem si rychlou sprchu, udělala jsem si oběd a šla.
Přišla jsem a už tam stál Henry, majitel a můj šéf zároveň. Je to už docela starší pán, ale má srdce ze zlata.
''(Y/n), jdeš právě včas, dneska musím odejít dřív, manželka má narozeniny!'' řekl nadšeně.
Pozdravila jsem, přikývla a šla jsem se převléct.
_
Už byla půlnoc, což znamená zavíračka. Dneska to uteklo docela rychle, nikdo sem moc nechodí, ale i tak je tu co dělat.
Začala jsem vytírat, protože jsem si byla jistá, že už nikdo nepřijde. Dveře jsem nechala odemknuté
Vytírala jsem v zadní uličce když v tom jsem slyšela zvonek nad dveřmi.
''dohajzlu'' řekla jsem si pro sebe.
Nemám ráda, když někdo chodí po zavíračce a už vůbec ne, když mám vytřeno.
''Je zavřeno'' zakřičela jsem z poslední uličky, ale nikdo neodpověděl.
Odložila jsem mop a šla jsem ke kase.
U kasy stál kluk se sluchátky na maximum. Měl čepici, žlutou koskovanou košili a pod ní černou mikinu.
Stál ke mě zády, ale tu hudbu jsem slyšela až k regálům s alkoholem.
Přišla jsem ke kase a byla jsem připravená mu dát přednášku o tom, jak má včas chodit do podniků.
Kluk se ale otočil směrem ke mě a já jsem ztratila všechna slova která jsem kdy znala.
''Finne?'' řekla jsem udiveně.
Vypadal stejně překvapeně jako já. Neviděli jsme se dva roky, ani jednou za tu dobu, kromě pár dní ve škole.
Vypadal jinak, slušelo mu to, zmužněl.
''(y/n)'' rozzářili se mu oči.
Chvíli bylo trapné ticho, pak jsem se ale zeptala, co si přeje.
''Um, jo, um.. já nevim, třeba dej mi červený marlbora a nějakej alkohol tu prodáváte?'' řekl nejistě.
Sahala jsem pro krabičku cigaret a přitom naváděla Finna na uličku s alkoholem.
''Támhle'' ukázala jsem mu.
Odešel se kouknout do uličky.
Já mezitím cítila, jak se moc moje srdce bije. Míchali se ve mě snad všechny pocity, co existujou.
''Tak ještě tohle.''
Řekl Finn a položil na pult láhev whiskey.
Namarkovala jsem mu zboží.
''20 dolarů prosím''
Finn vytáhl z peněženky peníze a dal mi je z ruky do ruky. Cítila jsem jak se mu otřeli prsty o mou dlaň. Byl to asi sekundový malý dotek, ale rozhodilo mě to ještě víc.
''Kam máš namířeno?'' zeptala jsem se když jsem mu podávala účtenku.
''Za Millie na byt.. jsou tam všichni.''
''Všichni?''
''Všichni, se kterýma ses dřív bavila.'' řekl docela vyčítavě.
''Aha, tak je pozdravuj a užijte si to.'' 
Finn se tvářil utrápeně.
''Nechceš jet se mnou? Všichni by tě rádi viděli a tady, jak vidim, stejně už moc práce nemáš.''
''Nechci, děkuju. Musím se ještě dostat domů a tam bych určitě pila a nemůžu řídit opilá.''
''Svezl bych tě, není to tak daleko od vašeho baráku.''
Nad tím jsem se zasmála.
''Už tam nebydlím, takže to asi tak blízko nebude.''
''Nevadí, mohla bys přespat u někoho z nás.'' přemlouval mě Finn.
''Strašně dlouho jsem tě neviděl a bůh ví, jak dlouho tě zase neuvidím až odejdu z těhle dveří.''
koukal se smutně.
''Promiň, ale vážně se mi nikam nechce jít.'' řekla jsem už naposledy.
''Dobře, tak zůstaneme tady.'' řekl Finn a sedl si k rohovému stolku, který měl dvě židle.
Zasmála jsem se, ale souhlasila jsem.
Zamkla jsem a nechala jsem rozsvícené jen světlo nad námi.
S Finnem jsme si povídali, co je u nás nového.
Zjistila jsem, že jeho kapela už nehraje jen v malých klubech, ale že už mají i vlastní koncerty na velkých místech, mají už i vlastní album. Tím se prý teď živí.
Ptala jsem se i na ostatní, někteří už pracují, někteří také ještě chodí na vejšku.
Probírali jsme s Finnem vše možné. Smáli jsem se našim starým já a vzpomínali na hezký časy.
''Neotevřeme to, když už se po tak velký době vidíme?'' řekl a koukal na flašku whiskey.
''Asi bys už měl jít Finne, budou se po tobě shánět.''
''Počkaj.'' usmál se na mě a koukal mi hluboko do očí.
''Ale pak už nebudeš moct řídit.'' 
''Mladá dámo, v dnešní době existujou i taxíky.''
Tak jsem tedy souhlasila a došla do kuchyňky pro dvě sklenky. Byl pátek, takže jsem se nemusela bát, že bych vstávala do školy. Věděla jsem totiž, že tohle bude na dýl.
Donesla jsem sklenky a Finn nalil do obou trochu whiskey.
Zvedl ji a řekl ''tak na nás'' a usmál se.
Ťukli jsme si a já se po panáku zašklebila, Finn se mi smál.
_
Asi po hodině byla už skoro celá flaška pryč a oba jsme byli dost opilý. Smáli jsme se úplně všemu a dělali jsme kraviny. Tancovali jsme na písničky z rádia a pili jsme dál a dál a dál.
Při tancování spadla Finnovi skleněná flaška. Lekla jsem se ale začala jsem se tomu smát.
Oba jsme se k ní jakž takž sehli a chtěli jsme sebrat střepy.
Jak Finn natáhl ruku, tak se mu ze zápěstí vyhrnul rukáv a já si všimla malého tetování.
''Co to je?'' zeptala jsem se.
Finn se podíval na svou ruku a posadil se.
Taky jsem si sedla.
Jen si ještě víc vyhrnul rukáv a položil zápěstí přede mě.
Měl tam vytetovanou malou slunečnici.
Docela mě to zaskočilo. Byla jsem si celkem jistá, že má vyjadřovat náš vztah. Dal mi přece tenkrát ten přívěsek se slunečnicí. Byla to naše nejoblíbenější květina.
Koukla jsem se mu tázavě do očí a on jenom přikývl.
Nepotřebovala jsem žádná slova, chytila jsem Finna kolem krku a políbila jsem ho.
Líbali jsem se tak dlouho a tak moc, že jsem nevnímala nic okolo sebe.