Příběh o (y/n) a Finnovi.
Láska. Drama. Bolest. Přátelství.
Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí.
(y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
Den svatby Ráno jsem se vzbudila a všichni strašně plašili. Táta byl pořád na telefonu a obvolával lidi, jestli je vše připravené. Mamka taky plašila a pořád se strachovala, jestli nemá roztrhlé nebo špinavé šaty. Neil byl překvapivě dost v klidu. Přisedla jsem si k němu k jídelnímu stolu a zeptala se "Ty neplašíš?" "Měl bych?" Zasmál se. "Tak každej je trochu nervózní." Odpověděla jsem. "Vím, že tohle bude jeden z nejlepších momentů v mým životě. Na tohle se těšim už několik let. Je mi jedno, jestli budou mít kytky jinou barvu nebo jestli budeme mít dort. Budu mít rodinu a to je to nejdůležitější." Usmál se a chytil mě za ruku. Naklonil se a pošeptal "Upřímně jsem ale uplně posranej" a oba jsme se zasmáli. _ Po chvíli do bytu dorazili Neilovo rodiče, aby se postarali o dvojčata a táta s Neilem odjeli do hotelů se připravovat. My jsme ještě zůstávali v bytě a měli jsme vyjet asi až za 3 hodiny. _ Já i mamka jsme měli tyhle šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dvojčata byla oblečena do malého smokingu a malých šatiček. Neilovo rodiče večer jeli zpět do bytu, aby se děti vyspali. Mohla jsme je hlídat já, ale oni jsou na ně víc zvyklí. Já s mámou a většinou ostatních budeme spát v hotelu, blízko konání svatby. _ Všichni jsme už byli připraveni a nasedli jsme do obřího auta a vydali se na hodinovou cestu na místo konání. _ Vystoupili jsme z auta a já viděla krásnou budovu podobnoi kostelu, ale kostel to nebyl. Vešli jsme dovnitř a bylo to tam dechberoucí. Připadala jsem si tam jako princezna. Bylo to tam absolutně nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šli jsme do první řady, kde seděla rodina. Vlastně celé první 2 řady byla rodina. Dál byli blízcí přátelé a zbytek doplnili kamarádi, známí a ostatní. Lidé postupně přicházeli a já se rozhlížela, kdo všechno chodí dovnitř. Najednou se ve dveřích objevil kluk. Měl černý oblek, který mu padl na míru. Rozhlížel se a vypadal jako kdyby mu to celé místo patřilo. Byl to Tomas. Očima něco hledal, koukal se do davu až se naše pohledy střetly. Bylo to, jako kdyby se svět zastavil, jako kdyby na celém světě bylo ticho a mluvili jen jeho oči. Usmál se a oddechl si. Chtěl jít za mnou, ale oddávající nás požádal, ať se posadíme, že obřad začne. _ Už všichni seděli a čekalu. Začla hrát hudba a najednou do dveří vešel táta a jeho máma ho vedla k oltáři. Došli až nakonec a políbili se na tvář. Babička si sedla a zadní dveře se opět otevřeli. Stál tam Neil celý v bílém. Za ruku ho držel jeho otec a pomalu mířili k oltáři. Nakonci se objali a táta Neila ho předal do jiných rukou. Táta s Neilem se drželi za ruce a koukali si do očí. Chybělo málo, aby nebrečeli. Oddávající řekl svou řeč a oba si velice jasně řekli své ANO!
