PASSION

59.

Ráno mě vzbudil budík. Byla jsem příšerně unavená, jelikož jsem spala asi jen 3 hodiny.
Ale měla jsem dobrou náladu. Hodně dobrou náladu. Oblékla jsem sem a šla se nasnídat do kuchyně. Mamka ještě spala.
_
Po 4 měsících jsem otevřela dveře do mé školy a musim říct, že mi to tu trochu i chybělo.
Rovnou jsem šla do ředitelny, jelikož jsem musela podepsat ještě nějaké papíry o ukončení erasmu.
Pak už jsem šla do třídy. Seděla tam naše skupinka při sobě. Finn tam ještě nebyl.
Šla jsem za nimi a přivítala jsem se i s těmi, kteří včera nepřišli.
Sedla jsem si mezi ně a povídali jsme si, říkala jsem jim o tom, jak je Anglie krásná, že tam maj skvělý kluby a že má můj táta dvojčata.
''Cože? Fakt?'' Řekl nadšeně Noah.
''Jo, Jasmine a Maxmiliana'' usmála jsem se a všem jsem začala ukazovat fotky dvočat. Úplně se nad nimi rozplývali.
Najednou vešel do třídy Finn a všem spadl úsměv z tváře, asi očekávali, že se spolu nebudeme bavit a že mezi námi bude panovat rivalita.
Přišel k nám
''Čau ne?'' usmál se.
Všichni jsme ho pozdravili.
Sedl si k nám a chvíli bylo ticho.
''Co je?'' zeptal se Finn.
''Um nic, možná jen to, že se po 4 měsících vrátila (y/n) a ty sis toho ani nevšim?'' řekl Wyatt.
Nikdo nevěděl, že jsme se s Finnem viděli včera v noci.
''No jo, um jo, vítej zpátky.'' zpanikařil Finn.
''Díky.'' zasmála jsem se mu.
Koukali jsme na sebe a oba jsme se trochu uchehtli.
Noah to viděl a zeptal se
''Co vám je?''
''Nic.'' řekli jsme na stejně.
Pak přišla do třídy Natali a Finn si šel odsednout k ní.
_
Byla přestávka a já šla na záchod se Sadie.
2 kabinky byly volné a tak jsme každá do jedné z nich šli.
Najedou jsem slyšela dva opravdu nepříjemné hlasy, co zrovna přišli.
Poznala jsem, že to byla Loren s Natali.
Takhle zněl jejich rozhovor:
Natali:
Včera jsem byla u Petera a ..
Loren:
Petera? Chtěla si říct Finna ne?
Natali:
Ne, Petera.
Loren:
Takže jsem vyhrála?
Natali:
Cože? Ne!
Sázka zněla tak, že s Finnem budu chodit aspoň 3 měsíce. O tom, že nemůžu spát s jinýma se nic neříkalo.
Loren:
Do prdele, to je pravda no. Kolik dní ti ještě zbývá?
Natali:
Tejden. Ještě posranej tejden a pak mi pěkně dáš litra.
Loren:
To pochybuju.
_
Odešli.
Vyšla jsem z kabinky a vyšla i Sadie.
Koukla jsem se na ní. Koukala stejně překvapeně jako já.
''Slyšela si to?'' Zeptala se.
''Moc dobře..'' kývla jsem.
''Co budeme dělat?'' navázala jsem
Sadie se usmála. Dala mi její telefon k uchu a já slyšela hlas Loren i Natali.
Sadie si to všechno nahrála.. teda ne všechno, až od tý chvíle, kdy se Loren ptá, jestli vyhrála.
''Ty jsi génius.'' usmála jsem se na ní.
''Musí nám to jenom věřit no..'' řekla Sadie pochybně.
Poslala Finnovi tu nahrávku a napsala k tomu ''Pusť si to, až budeš sám.''
_
Finn's POV
Přišel jsem ze školy domů. Konečně jsem si mohl pustit hlasovku od Sadie. Byl jsem zvědavý, co tam bude.
Sedl jsem si na postel a pustil jsem si to.
_
Nemohl jsem tomu uvěřit. Celou dobu jí jde jenom o to, aby vyhrála podělaný peníze. Já debil, jak jsem si mohl myslet, že jí na mně záleží.
Byl jsem z toho fakt dost špatnej. A ještě k tomu mě podvádí.
Dneska máme jít na večeři.
Musim to zrušit, ihned se s ní rozejdu.
_
Hovor
F:
Natali?
N:
Ahoj zlato, copak se děje?
F:
Dneska ta večeře ..
N:
Joo, už se moc těším zlato. Vyzvedneš mě v 7? Chci si vzít podpatky a neušla bych v nich takovou dálku.
F:
....
No jasně zlato, v 7 jsem u tebe.
_
Měli jsme jít fakt do krásný, drahý restaurace.
Vzal jsem si na sebe černou košili, černé kalhoty a červenou koženku.
Když jsem byl ready, nasedl jsem do auta a jel vyzvednout Natali.
_
Zastavil jsem u jejího baráku a ona už tam čekala. Měla krátké těsné červené šaty a tak metrové podpatky. Spíš vypadala, že jde do klubu, než do fancy restaurace.
No, každopádně jsem jí řekl že jí to sluší a jeli jsme.
Bylo to asi 20 minut autem.
_
Dojeli jsme, já zaparkoval a šli jsme dovnitř.
Všechno se tam blýskalo, chodili tam číšníci a všechno bylo krásně bílé. Byla tam velice příjemná atmosféra.
Sedli jsme si k rezervovanému stolu a přišel k nám číšník.
''Mohu nabídnout něco k pití?'' zeptal se nás.
''Já řídím, takže pro mě prosím jen perlivou vodu. A pro slečnu to nejlepší nejdražší víno, co tu máte.''
''Výborná volba pane.'' řekl a odešel.
''Ježiš Finne, tos nemusel.'' řekla falešně Natali.
''Tak nebudeš tu pít nějaký víno za pár dolarů ne?'' zasmál jsem se.
_
Povídali jsme si, ale já v ní celou dobu viděl lhářku. Přetvařoval jsem se. A docela mi to šlo.
Měli jsme už dojedeno.
Měli jsme předkrm, polévku, hlavní chod i dezert.
Už jsme jen seděli a dopíjeli.
''Skočim si na záchod a pak půjdeme jo?'' řekl jsem Natali.
''Jojo.'' usmála se.
Zvedl jsem se od stolu a šel směrem k baru/pokladně. Natali seděla zády a tak neviděla, kam jdu.
Zastavil jsem se u číšníka na baru a řekl mu ''Prosím vás pane, támhle slečna by si přála účet.'' usmál jsem se.
Chlap, co stál u baru mi řekl.
''Promiňte, ale nepřijde vám to blbé, nechat se zvát od ženy.''
Otočil jsem se na něj a s klidem jsem mu řekl.
''Ne, nepřijde. Přijde mi blbý, když mě 4 měsíce podvádí a myslí si, jak jí to žeru.''
Číšník i ten chlap se zasmáli.
''Tak to bude tučná odplata'' řekl číšník, když už tiskl účet.
''Mockrát děkuju, jídlo bylo výborný, mějte se hezky, naschledanou.'' usmíval jsem se.
''Děkujeme, vy taky.'' Zamával mi číšník.
Odešel jsem z restaurace. Došel jsem k autu a odjel jsem pryč.
_
Natali's POV
Bože, co mu tak trvá?
Projížděla jsem telefon a viděla jsem, že ke mně přišel číšník.
''Váš účet slečno.'' řekl.
''Um, to má na starost přítel, za chvíli se vrátí.'' řekla jsem mu a falešně jsem se na něj usmála.
''Váš přítel? Ten bohužel musel rychle odejít a tak to musíte zaplatit vy.'' řekl a položil mi účet na stůl.
Podívala jsem se na cenu a nahlas zaječela ''500 dolarů?!''
Číšník se k mě vrátil a řekl
''Jo a mám vám prý ještě vyřídit, že máte zavolat Peterovi a požádat ho o odvoz, když s ním už tak ráda strávíte čas.''
Lidi okolo se smáli.
Neměla jsem u sebe dost peněz.
Chtěla jsem nenápadně utéct.
Ale mají tam ochranky.
Jeden z nich mě chytil.
Nadávala jsem a opakovala, že to platit nebudu.
Zavolali na mě policii.
Po několika minutovém řešení mě policie odvezla domů a rodiče museli zaplatit 500 za večeři a dalších 200 za pokus o útěk bez zaplacení a 300 za urážky, které jsem řekla policii.