Pondělí
Ráno jsem vstala, ale bála jsem se jít do školy. Fakt jsem si myslela, že se vrátí a bude to akorát horší. Věděla jsem, že bych ho musela vidět a to jsem opravdu nechtěla.
Sešla jsem schody dolů a namířila jsem do kuchyně. Stála jsem u okna a sledovala, jestli tam náhodou není Jordan a nečeká na mě.
"Co to děláš?" Objevila se za mnou máma.
Lekla jsem se a nadskočila jsem.
"Em, nic, koukám jaký je počasí." Lhala jsem.
"Zlato, nemusíš tam dneska chodit. Chápu, že tam nechceš jít. Dřív nebo později tam ale stejně budeš muset."
Sedli jsme si ke stolu a máma mi podstrčila malý papírek.
"Co to je?" Zeptala jsem se.
"To je vizitka na tu psycholožku zlato. Je vážně dobrá. Vím, že si myslíš, že jí nepotřebuješ, ale neboj se, ona se k tobě nebude chovat jinak. Bude si s tebou jenom povídat."
"No já nevim mami. Všechno mi to přijde hodně osobní a asi jí to nechci vykládat."
"Jak myslíš, jdi si ještě lehnout, zdá se, že si moc nespala" usmála se mamka a já odešla do pokoje.
Spala jsem asi 3 hodiny. Po probuzení jsem šla do sprchy. Modřiny už pomalu mizeli.
Vylezla jsem ze sprchy a koukala jsem se na sebe do zrcadla. Pořád jsem ho viděla na svém těle, pořád jsem ho slyšela jak mi šeptá do ucha. Jen s ručníkem okolo sebe jsem vyběhla z koupelny do kuchyně za mámou. Zastavila jsem se před ní, ona na mě divně zírala
"Kde máš tu vizitku?" Zeptala jsem se.
Máma ke mně přišla a objala mě.
_
Byla jsem se převléct do normálního oblečení a šla jsem zpátky za mámou.
"Teď jsem dovolala" řekla máma
"A?" Zeptala jsem se
"Můžeš tam jít hned zítra dopoledne, takže zas nemusíš do školy. Domluvíte se spolu na sezení. Můžeš ho mít třeba jen hodinu týdně, když budeš potřebovat víc, domluvíte se na víc."
"To tam jako budu chodit vždycky místo školy."
"Nene, můžeš za ní jet hned po škole, nebo o víkendu."
"Pojedeš se mnou prosím?"
"No jasně, že pojedu" řekla máma a objala mě.
_
Úterý
"Neviděla si klíčky od auta?" Křičela na mě z kuchyně máma.
"Nejsou v šuplíku?" Křičela jsem zpátky.
"Joo, mám je, pospěš si ať nepřijdeme pozdě!"
"Už letim"
_
Nasedli jsme do auta a jeli za psycholožkou.
Asi po 10 minutách jsme zastavili před velkou hnědou budovou a vešli jsme dovnitř.
Jeli jsme výtahem do 4. patra a uličkou jsme se vydali vpravo. Vešli jsme do něco jako "čekárny" a sedli jsme si před dveře mé psycholožky.
Najednou mi pípnul telefon. Psala mi Sadie.
"Ahoj, už druhý den nejsi ani ty ani Jordan ve škole. Je všechno ok?" Psalo se v smsce.
Odepsala jsem "Jojo, nemusíš se bát, jen malá chřipka."
Cože? On Jordan taky nechodí do školy? Bojí se tam? Neudělal si něco? Panikařila jsem.
Dívala jsem se různě po místnosti, když se mi zastavil zrak na jmenovce jejích dveří.
Bylo tam napsáno Karine Schnapp. Super. Moje psycholožka je máma mojeho kamaráda.
ČTEŠ
PASSION
Teen FictionPříběh o (y/n) a Finnovi. Láska. Drama. Bolest. Přátelství. Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí. (y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
