Příběh o (y/n) a Finnovi.
Láska. Drama. Bolest. Přátelství.
Jen zkouším psát a doufám, že se vám příběh zalíbí.
(y/n) je tichá dívka ze střední, má přítele, kterého je nucena milovat a rodinu, kterou skoro nevidí, všechno se změní, když jí kamarád...
Máma, Kate (Možná se někomu fotka neukáže, představte si ji jako Kate Walsh)💗
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Táta, Zack (Jestli si nepamatujete, je to gay, bydlí v Británii se svým přítelem, ale s Kate má stále dobrý vzath.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
_ Byla středa a zítra měl přiletět táta. Ráno na mě z neznámého důvodu Jordan nečekal, tak jsem šla do školy pěšky. Nebyl ani ve třídě. Ani jsem nepomyslela na to, že bych se vyptávala, kde je. Byla jsem ráda, že aspoň dnes budu mít klid. _ Byla přestávka a přišel za mnou Noah. "Ahoj, můžu?" Kouknul se na židli vedle mě. "Jasně, sedni si." Pousmála jsem se. "Tak co? Promluvila sis s ním?" Zeptal se a bylo vidět, že ho to vážně zajímá. "No, ne tak docela. Vlastně vůbec." oddychla jsem. "Nechci nic vyzvídat, ale co se stalo mezi tebou a Finnem?" "Nic, co by se mělo stát?" "No já jen, že na něj hážeš vražedný pohledy, mlátíš jeho holku (což bylo dost cool) a teď momentálně na nás nenápadně kouká a vypadá to, že dost žárlí." Zasmál se Noah. Naklonila jsem se k Noahovi a šeptla jsem mu do ucha "Sliby. Chyby." Noah zakýval na souhlas. _ Čtvrtek Dneska přilítá táta. Mamka ho vyzvedne na letišti a já ho uvidím až po škole. Dnes už mě Jordan vyzvedl. Nasedla jsem do auta a ihned jsem si všimla jeho monoklu na oku. "Kde si včera byl?" zeptala jsem se. "Neřeš." Řekl s nezájmem. "Ok, snažim se jen pomoct." Řekla jsem mu ironicky zpět. Všimla jsem si lesku na rty v jeho přihrádce v autě. Vzala jsem ho do ruky a řekla "to asi nebude tvoje hádám" sebral mi to z ruky a byl zticha. "Proč?" Zeptala jsem se. "Proč co?" nechápal. "Proč já musim bejt jenom tvoje, proč si vůči mně tak žárlivej a proč ti musim doslova sloužit, když stejně pícháš někoho jinýho?" Jordan prudce zastavil auto. "Vystup si." Neváhala jsem a ihned jsem z auta vystoupila, zabouchla jsem za sebou dveře a odešla jsem. Neměla jsem vůbec náladu jít do školy. Mamka za půl hodiny odjížděla do práce, po práci hned jela na letiště, takže dům byl celou dobu prázdný. Musela jsem se ale ještě půl hodiny zabavit, nechci, aby mamka věděla, že nejsem ve škole. Šla jsem za Sunbar, sedla jsem si v tém zimě na jednu z pneumatik a zapálila jsem si. Jak už to znáte, pustila jsem si The Neighbourhood. Tentokrát mi zpívali "sweet little baby in a world full of pain, I gotta be honest I don't know if I could take it, everybody is talking but what's anybody saying?, mama said if I really want it then I can change it" vždycky naprosto přesnw vystihnou mojí situaci. Nějak jsem tu půl hodinu zabila a pak jsem šla domů. Tam už jsem jen čekala, až rodiče přijedou. Asi po dvou hodinách, co jsem byla doma mi napsal Noah. N: Jsi v pořádku? Nemám po škole zajít? Jordan říkal, že jsi nemocná. Y: Jsem ok. Jordana neposlouchej, taky říká, že je nejlepší basketbalista ve škole.🤷🏻♀️ chodit nemusíš, dneska mi přijede táta, tak jsem zůstala doma. Ale děkuju, že se staráš!💗
_ I know, this one is boring. Snažím se to natahovat, mám určitou představu o dalších pár kapitolách, ale dál už ne. Nechci to ukončit, chci napsat alespoň něco okolo 80 kapitol (když se bude dařit, tak i víc). Nad vším přemýšlím dopředu, aby to do sebe pak zapadlo. Tak snad se mi nějaký dobrý nápady ještě v hlavě objeví!☺️👏🏻
