Věříš mi?

Kde bys teď chtěl být nejraději?

"Ty vole, já už na to nemám," povzdechl si otráveně Chan, když Hyunjin už po páté napsal anglickou větu špatně. Hyun měl další den skládat zkoušky z anglického jazyka, které musel za každou cenu získat. Kdyby se tak nestalo, navršilo by se mu ještě více práce, než měl dosud. Navíc, Hyunjin už tak mlel z posledního a další měsíce tlaku už by pravděpodobně nevydržel. Proto také poprosil dva jeho kamarády, zároveň kolegy na stagi, aby mu pomohli.

"Hyune, máš tam dané, že vařil, když se jeho kamarád vrátil... Nějaká činnost v minulosti probíhala a přetnula ji jiná... Takže znovu. Jak to bude?" snažil se Felix dál to vyššímu blonďákovi vysvětlit. Nechtěl, aby selhal, když nad tím strávili tolik hodin.

"Takže tam bude... He was cooking, when his friend come back?" zkusil to opatrně Hyunjin, přičemž měl pohled zabodnutý do papíru, kde se nacházelo procvičení minulých časů.

"Ah," zaúpěl Chan a s menším zaduněním flákl hlavou o dřevěný stůl, který se z místa jejich večeře, stal místem vyučování.

"He came back," opravil se rychle Hyunjin, přesto se Chan zvedl a odešel z jejich kuchyně. Felix ho aspoň poplácal po zádech a povzbudil ho svým zářivým úsměvem, při kterém vždy odhaloval své bílé zuby.

"Nezvládnu to... A Chan si o mně myslí, že jsem totálně vypatlanej," oznámil spíš pro sebe Hyun a složil hlavu do dlaní.

"Zvládneš, nevěděl jsi jen pár věcí, nemusíš získat sto procent. Navíc jsi teď jen nervózní a vyčerpaný, najez se a vyrelaxuj ve sprše. Na Chana se vykašli, přejde ho to. Vždyť víš, že poslední dobou je na nás všechny vyvíjen neskutečný tlak a Chan si to trošku vybíjí na ostatních." Felixovi bylo líto, že se takhle Chan chová, jelikož tím jen snižoval Hyunovo sebevědomí. Rozhodl se, že si s Chanem pro jistotu promluví.

Hyun si sbalil učení, které odstrčil na druhý konec stolu, a šel čmuchat do ledničky nějaké jídlo stejně jako pes, který hledá nášlapné miny.

Felix se nad tím jen usmál a zamířil to rovnou do Chanova pokoje. Tam však nedošel, protože na zmíněného narazil už na chodbě, jak vychází z koupelny.

"Už si to s ním taky vzdal?" ušklíbl se Chan, přičemž si prohrábl vlasy, ze kterých mu kapala voda na šedivé triko.

"Nech toho, tímhle vůbec nepomáháš. On to umí, jen je v nervu, protože má den před zkouškou," odporoval přesvědčeně Felix. V duši cítil, že to Hyunjin zvládne a on své intuici vždy důvěřoval.

"Nevypadá to, že by to uměl. Tohle je základní věc, Felixi, a on to nedává. To nemůže dopadnout dobře." S touhle větou a pokrčením ramen ho obešel a zalezl do svého pokoje.

Felix udělal to samé, zalezl do jeho a Hyunjinova pokoje, převlékl se do věcí na spaní, jelikož už se sprchoval před doučováním, a plácl sebou na postel napravo od dveří. Nalevo byla Hyunjinova a mezi nimi byl takový menší stůl, na kterém měli oba dva položené notebooky. Na Hyunjinově půlce se ještě válely zvýrazňovače, papíry s poznámkami a sešity s vysvětlivkami k různým anglickým jevům.

Ani ne za půl hodiny se dveře otevřely a v nich se objevil jeho společník s ručníkem okolo pasu. Neřekl ani slovo a rovnou šel do skříně pro čisté triko a tepláky, aby se mohl převléci. Normálně by si je vzal s sebou do koupelny, jenže mu neunikl rozhovor mezi Felixem a Chanem o tom, že je neschopný. To ho rozhodilo, takže skoro vůbec nepřemýšlel.

Felix si nenápadně trochu skousl rty, když viděl odhalený hrudník svého hyunga, ačkoliv ho rozhodně neviděl poprvé. O Felixovi se vědělo, že má slabost jak pro holky, tak i pro kluky, a Hyunjin se mu líbil. Avšak ho nenapadlo nikdy nic naznačovat a bral jejich vztah čistě kamarádsky.