Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Kapitola 1. slibuji, že dostaneš Potloukem

prvního září. roku 2017/Londýn, nádraží King's Cross

Pro Nečary byl dnešek zcela nepodstatný den. Pro studenty Bradavic, mezi který jsem  patřila i já, byl něčím výjimečný. Stála jsem  na nádraží King's Cross, ledabyle opřená o sloup s velkým číslem osm. Občas jsem letmo okem zahlédla jedenáctileté děcka, které se slzami v očích prošly sloupem. Bylo celkem brzo na to, abych spěchala na Bradavický expres. Máma vždycky tvrdí, že být někde v čas, je zkrátka slušnost. Nedočkavě jsem sledovala hodiny na svém zápěstí, vyhlížela do dálky, kdy mě doběhnou sourozenci.

,,Konečně, už jsem se o vás začala bát."  s úsměvem jsem sledovala zadýchaného mladšího bráchu, který  nervózně po kapsách hledal hůlku. ,,Neříkej, že ji zase nemůžeš najít." pokárala ho(o rok mladší), sestra.

,, Mamka mi ji asi zapomněla dát," sklopí zrak ke kamenné podlaze. To je celý Louis. Chodí do třetího ročníku. Už od prvních prázdnin mu mamka schovává hůlku, aby něco  zase 'omylem' nepodpálil. Myslela jsem, že Havraspárští jsou nejchytřejší z nás všech. Louisovo chování by vás, ale přesvědčilo o opaku.

,,Louisi, ty malej zmetku!" přiběhla k nám naše utahaná máma ,,kolikrát ti mám říkat, že si svoje věci musíš hlídat".

Nevím co ho na matčině přísném hlasu tolik rozesmálo, ale ten jeho dětský smích a nevinný kukuč, mě nakonec rozesmál taky. jediná Domi, stála s hlavou vztyčenou a neucukla ani jedním koutkem. No jo mámy oblíbenkyně.

,,Děti, už musíte jít," Objala Domi, která vzápětí prošla s kufry skrz zeď. ,,Louisi, ne že zase odpálíš záchody," sklonila se k němu aby ho mohla obejmout.

,,Přivezu ti záchodový prkýnko, jako suvenýr!" zakřičel na ní, než jí úplně zmizel z dohledu.

achne teď je řada na mě. Jaký školní průser na mě vytáhne dnes?

" Victoire," nesnášela jsem, když mi takhle říkala. Pevně mě objala kolem ramen. ,,Jak rychle si vyrostla," Ostatní studenti na nás mohli oči nechat. Ale vlastně mi to nevadilo, byla to naše chvíle a ja si ji chtěla užít, než vyprchá. 

,,Mami notak, všichni na nás koukají," odstoupila jsem o kousek dál.

S vozíkem jsem prošla skrz zeď  a naskytl se mi pohled na dlouhý, červený expres. Prošla jsem trochu dozadu, a s marnou snahou se pokoušela najít svoji bandu. Po cestě jsem se pozdravila se strejdou Potterem a tetou Ginny. Poté jsem přede mnou viděla Draca Malfoye, jak se loučí se Scorpiusem. Minulý rok mu umřela máma na kletbu a tak s námi trávil pár týdnů, ale klukům jsme to říct nemohli.

,,Winky,Winky!" zakřičela z dálky Lily Poterrová a rozeběhla se ke  mně, aby mě mohla obejmout, jako kdyby jsme se neviděly věky a vůbec nebyly sestřenice.

,,Lilko, chyběla jsi mi," řekla jsem. Za námi už na nás hulákala Rose, která právě utekla od tety Hermiony. Skočila nám do náruče div nás neshodila na zem. Spadaly na nás nechápaví pohledy ostatních, to nám ale nebránilo v ječení pokračovat.

,,Neviděli jste Scamandera?" zeptala se starostlivě Lilka. Mám pocit,že už snad od prvního dne, je do něj zblázněná, ne, že by si toho někdy všiml. On je jako moje záchrana a bezpečný místo, nevím co bych bez něj ve škole dělala. Existuje snad něco otravnějšího, než Lektvary? Možná Jasnovidectví, jediná hodina, na které se dá usnout a nikdo si toho nevšimne.

Lysander Scamander, je něco jako bradavická celebritka. Asi každý ví a zná, kdo byl Mlok Scamander. Pokud ale s Lysandrem strávíte jeden den, všimnete si že intelekt po něm určitě nezdědil. Je stejně střelený jako jeho máma (Lenka Láskorádová). Já mu ale nikdy neřeknu jinak, než Větvík. On totiž jako to zvířátko vypadá. Jako nejlepší kamarád ujde, ale mít ho jako partnera, už bych si to dávno šla někam hodit.