Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 27. Týden do Vánoc

"Teď ale vážně, Winky. Seš si na sto procentně jistá, že se to stalo?" zeptá se mě Větvík s povytaženým obočím. Sedíme zrovna na lavičce v jedné ze zapadlých chodeb hradu.

"To si myslíš, že bych si něco takovýho vymyslela?" probodnu ho pohledem.
"Já nevím, já a James ho známe dost dobře, a myslím že i jemu přijde divný, že chce Lupin fakt s někým chodit. Zvlášť po tom, co jste to celý drželi tak dlouho v tajnosti." zabrblá můj kamarád a rozbalí další kartičku z Čokoládových žabek.

"Zase Lockhart," zabědoval, když si prohlédl kartičku. "Vážně se divím, že ho na těch kartičkách nechali. Vždyť se z něj stal blázen, kdo by chtěl mít na kartičce cvoka, co si dokáže omylem vymazat paměť." povzdychne si nad kartičkou, kterou má doma už několikrát a hodí ji vztekem pod lavici.

"Tobě to nepřijde zvláštní?" dloubne do mě loktem a vrátí se zpátky k tématu.

Povzdechnu si a prohrábnu vlasy."Budeš mi prostě muset věřit, že si to nevymýšlím." zamračím se na Větvíka a usrknu čaje z termosky.

Z poza rohu se vynoří naše zrzavá kamarádka, zjevně má namířeno do knihovny, nikam jinam tahle chodba nevede. To je taky důvod, proč je většinou opuštěná. Naše kamarádka zvedne nechápavě pohled ze země a zdá se, že si svojí trasu rozmyslela a místo návštěvy knihovny, se otočila a zmizela nám z dohledu.

Na Větvíka proto hodím káravý výraz a zakroutím hlavou."Už bys s tím měl vážně něco dělat." naznačím rty a ukážu na místo, kde ještě před chvílí stála.

On jen zašermuje rukama v obraném gestu."Já vím, mám to v plánu." řekne, ale tohle mi nestačí. Je čas, aby mojí kamarádce přestal lámat srdce. "To nestačí, že to máš v plánu. Ty musíš něco začít dělat, Lysandere."

Doopravdy by si měl pospíšit. V opačném případě budu muset zakročit a poradit Lilce, aby na něj zapomněla. Stejně jako já si zaslouží zjistit, na čem je. "Mimochodem, když už mluvíme o Lily," vytáhne z brašny mnou známý ztracený předmět. "Tohle jsem našel v kabinetě Filche. Norrisová si z toho dělala pelech." dal mi do rukou Jamesův plášť.

Nemůžu uvěřit, že už se konečně našel, Lily bude mít takovou radost až jí ho dám, nebo by to mohlo být všechno o něco lepší."Děkuju, ale myslím, že bys jí ho měl dát sám. Však víš, prolomit ledy." usmála jsme se na něj. "Jak myslíš." úsměv mi oplatil a objal mě kolem ramen. Je to už nějaký ten pátek, co jsme byli jen takhle sami dva.

"Dobrý ráno." prohlásí hlas vedle mě.

Okamžitě se otočím a spatřím vysokého studenta v kolejním svetru. Ten mu obepíná svalnaté paže a celkově mu to dneska sluší. Teddy neváhá a i před naším kamarádem položí svojí ruku na mou tvář a sehne se dolů, aby mě mohl políbit. Potom se posadí na lavici vedle mě a proplete prsty s mými a jemně je stiskne.

Zrudnou mi tváře a několik vteřin sedím v šoku na místě bez hnutí. V takovouto přímočarou změnu jsem se ani neodvažovala doufat.

Větvík se na nás dívá s pootevřenou pusou a očima přeskakuje mezi našimi obličeji a spojenými dlaněmi. "To už stačí!" rozesměji se nakonec a dloubnu do svého kamaráda, aby si dal pohov. "No co! Musím si na to zvyknout, a ujistit se, že bude všechno v pohodě." začne se ihned ospravedlňovat a na malou chvíli mám pocit, že Teddyho propaluje pohledem. Teddy se nervózně ošije a poposedne si. Nemůžu se rozhodnout, jestli je scéna, která se mi nabízí spíše vtipná nebo trapná.

Ticho nakonec prolomí Teddy, který si všimne pláště na Větvíkově klínu. "To si děláš srandu. S Jamesem jsme s tímhle chodili jako malí strašit Albuse." zasměje se. "Můžu?"ukáže na něj a chce si ho vzít do rukou.