Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 25. Pohár trpělivosti právě přetekl

V následujících dnech se drby o naší chvilce na večírku, roznesly po hradě rychlostí světla. Kromě nového Bradavického románku se samozřejmě řeší i Vánoční ples, který se blíží. Každý mluví kdo s kým pude a tak. S Teddym jsem po večírku nějaký čas strávili a bylo mi s ním skvěle. Jakoby k žádnému drama nedošlo a všechno bylo zpátky ve starých kolejích. On se nezmiňoval o Lauriem, a já se nezmiňovala o jeho přepudrovaném doprovodu.

Potkávali jsme se tedy hlavně soukromě, většinou v nějaké postraní chodbě, zapomenuté učebně nebo tajně po večerce. Bylo nám spolu dobře, a to je jediné, na čem záleží.

"Myslíte, že budeme mít alespoň chvilku volna o víkendu?" povzdechne si zmučeně Rose, když odcházíme z hodiny Obrany proti černé magii. Tentokrát bez kluků, jelikož jim nedostatečné hodnocení z NKÚ nestačilo k tomu, aby na Obranu mohli dále docházet. Opravdu jsem zvědavá jak se jim po tohle povede příští rok OVCE.

"Pochybuju. Už teď musíme napsat to pojednání do lektvarů a kouzelných formulí, a to není ani pátek." odpoví Lilka a začíná se smiřovat s dalším promarněným víkendem.

"Tak jaká byla hodina?" ozve se vedle nás Větvík, s rukama od hlíny, který k nám doběhl po přesazování Mandragor. "Přeživatelná." odpovím mu.

"Ahoj krásko." Zavěsí se na mojí kamarádku Zmijozelský princ. Skloní se k ní a políbí ji na tvář. Propletou si prsty a jakoby nic s námi pokračoval k učebně Lektvarů.

Do svého kotlíku jsem hodila nakrájenou fazolku Dřímalky, ikdyž krájení nebylo snadné. Lilky fazole mi málem vybodla oko a ta Scamanderova omylem vyletěla z otevřeného okna. Jediný Tedddy si vedl obstojně. Aby taky ne, když je dnes poslední den, kdy může vyhrát naší sázku.
"Jak si to udělal?" zeptal se znepokojeně Scamander, Teddyho.
"Rozdrtit, ne nakrájet." Mrknul na něj spiklenecky."Ale v učebnici se píše nakrájet." řekla jsem.
"Jak myslíš." vycenil na nás zuby.

Došla jsme si do zadní části, kde jsme všichni měli připravený výluh z pelyňku, z minulé hodiny a
Vzala jsem ampulku se svým jménem.

"Ještě nemáš vyhráno, Victorie." pokrčila na mě Mrzimorská Angelina svůj přepudrovaný nos a odnesla si svojí ampulku na své místo.
"Bože, ta mě vážně nenávidí." vylila jsme ampulku do kotlíku a sedla si na své místo vedle Větvíka.
"Divíš se?" Míchá si vedle mě Samander svůj lektvar Živoucí smrti. Na to jsem mu radši ani neodpověděla.

"Do háje!" zařvala naše zrzavá kamarádka vzadu."Slečno Potterová!" okřikl jí Křiklan za katedrou a vyděšeně jí pohledem hledal, mezi kouřem, který se místností roznesl.

Kotlík jí pod nosem vybouchl a jiskry létaly kolem až mi jedna zabloudila do vlasů. Naštěstí díky Scamanderovi pohotovosti, mi nestihla všechny bílí vlasy podpálit."Liliano, ty si katastrofa i pro ten kotlík." Utahuje si z ní Rose, když si všimne, že z kotlíku zbila sotva půlka. "Asi budeme potřebovat nový kotlík, pane profesore." ušklíbl se Větvík.

Podle knížky jsme přidala šťávu z dvanácti fazolek. Pro otestování jsme do lektvaru měli hodit okvětní lístek Mordovníku, pokud by se vypařil, máme s lektvarem vyhráno. Ale ten můj lístek v něm jen plaval. Rosiin lektvar se sám odplazil ven z učebny a Větvík se mému nezdařenému lektvaru hluboce smál. "Ty si mi ale kamarád, tak se předveď."

Prohrábl si nahnědlé vlasy a hodil s hlavou vztyčenou lístek do lektvaru. Ten však zůstal plavat na hladině. Smích jsem mu oplatila a smála se na celý kolo. Aspoň ví, jaký to je. "Tady někdo nemá svoje dny." Šťouchnu do něj.

"Ale výborně pane Lupine, jen jediná kapka by nás všechny dokázala zabít." Pochválil ho se založenýma rukama v kapsách. Tak a je to v háji. Ne jen že si z hodiny odnesl odměnu, v podobě Tekutého štěstí. Ale odnesl si i výhru v naší sázce.