Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 15.Můj šatník ho neuchvátí

31.října Halloween

Ještě pár dní zpátky bych se na dnešek třásla dva dny předem. Myslela jsem si, že Lupina nápad na vyvolání duchů nikdy nepřejde. Když mu pak ale na promítači Rose pustila čaroděje posednutého duchem, nápad ihned opustit. Samozřejmě je mu to líto, ale nedává to najevo. Zkrátka paličatý chlapy. Jsme za to vlastně ráda. Nedokážu si představit, jak by ten nátlak Teddy zvládl, až by o půlnoci duchové zmizeli.

Na snídani jsme došly brzo, protože tohle je jediný den v roce, kdy se na stropě vznáší dýně a atmosféra je po škole kouzelná. Všude jsem slyšela útržky rozhovorů o dnešním večeru, kdo půjde na jakou kolej a tak. S Rose jsme zamířili k našemu obvyklému místu Nevelvírského stolu a k našemu překvapení, tam na nás čekali kluci. Už nám ani moc nevadí, jak se na to ostatní u stolu tváří. Přeci jen Nebelvír a Mrzimor má mezi sebou dobré vztahy. To se ale nedá říct o Mrzimoru a Havraspáru. Sedla jsem si vedle Rose a kluci byli naproti nám.

"To je tak blbej nápad,že kdyby měl ksicht, dám mu pěstí!" rozčiloval se Lupin u stolu.
"Jaký nápad?" zajímala jsme se a nabrala si dýňový pudink.
Scamander pokrčil rameny "Nebuď tak zvědavá". Napodobila jsme ho, pokrčila rameny a odsekla "Fajn, tak mi to neříkej".
"Taky že neřeknu" uculil se falešně a cvrnkl mi do obličeje kus Dýňového koláče.
Nechápavě jsme se podívala na Lupina a on na jeho chování zavrtěl hlavou."Neřeš to. Dlouhý ego, krátký rozum".
"Ty jsi mi ale podpora" zavrčel Scamander. Stejně mu to nedalo a jeho plán nám prozradil "chci pozvat Lily na ples". Oznámil nám.
"Ty jsi se snad pomátl?" řekla Rose a málem jí vyletěl džus z pusy. Pokrčil rameny a dál to nekomentoval.

Hodiny utekly a nás čekal večer plný zábavy. Kromě hodiny Přeměňování, nám učitelé nechávali o hodinách celkem volno. Kromě McGonagallový, která nám dneska nic nedarovala a napařila nám písemku. Když jsme dorazily do nebelvírské společenky, přípravy už byly v plném proudu. Stoly se pomalu plnily jídlem z kuchyně. Já i Rose se chystáme (jako každý rok) zavítat do Mrzimoru. Přeci jen je tam větší zábava, už díky Scamanderovi a Teddymu. Rose pozvala Malfoye, ona tvrdí že rozhodně dorazí. Ale co si budeme, celý Zmijozel má kapánek nos nahoru a myslím si, že Scorpius není jiný. Přeji jim to, ale zkrátka v něho nevkládám žádnou důvěru. Rose si v pokoji upravila vlasy, které si rozpustila. . Přehodila jsem si přes sebe šedou mikinu a byla připravená k odchodu.
"Ne, tohle nejde". Přeměřila si mě společnice od hlavy až k patě."Ale ono to půjde" odpověděla jsem sarkasticky.
"Takhle Lupina nesvedeš, drahoušku" dořekla a prohrabovala se mi skříní, snažila se najít aspoň něco, co by chlapa na první dobrou navnadilo. Holka, to nevíš že já už ho dávno svádět nemusím. Škoda že naše pitomá dohoda mi zakazuje, jí cokoliv říct. "Já žádnýho chlapa k životu nepotřebuju. Navíc v mikině mi je dobře".
Po dlouhé době prohrabování šatníku, Rose našla konečně to, co hledala.
"Ne, to nejde. Nemůžu si to tam nakráčet v tomlhe". Odporovala jsem její výběr. Ani jsme nevěděla že tohle ve skříni vůbec mám. Bylo to jako tílko, ale bez ramínek. Vždyť to nemůže samo o sobě držet "Proč by ne, je to perfektní" hodila mi ho na postel. "Třeba proto, že je v něm všechno vidět, Rose".

Po přemlouvání opravdu docílila toho, co chtěla. Vzala jsem si ho. Ještě mi k tomu přihodila uplou sukni. Opravdu jsem si teď připadala, jako jedna z těch povolných holek, na který byl do nedávna Lupin vysazený. Stejně jako Scamander.

"Vypadám směšně, Rose" zastavila jsem se před vchodem do Mrzimorské koleje a měla sto chutí odejít. Už od sud byla slyšet hlasitá hudba. "Vypadáš úžasně.Opravdu si myslím, že z tebe dnes Lupin nespustí oči".

Jejich společenka byla mnohem hezčí než ta naše. Připadalo mi, že i o něco větší. Všude byly velké kulaté okna a rostliny vyseli po všech volných místech na stěnách. Nechyběl jim tady ani krb. Před kterým byly už stoly s jídlem a boulí s punčem.
"Musíme najít Scamandera" prohlásila Rose a rozhýžela se po místnosti. "Hledal mě někdo?" Ozval se ten známý hlas, našeho přítele. Spolu s ním nechyběl ani Lupin, který nespustil oči z mého výstřihu. Rose se z jeho reakce tvářila víc, než úspěšně."Já ti říkala že to bude fungovat" pošeptala mi a já nabrala červeň do tváří."Že ano? Řekni jak jí to sluší, Teddy". Vyzvala ho kamarádka vedle mě a objala mě kolem ramen. Teddy jen na sucho polkl a nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Možná se styděl. Nebo mi jen nechtěl říct, že tílko byl špatný výběr.

"Já..já musím jít" vyšlo z něho najednou a mezi lidmi se propletl bůh ví kam.
"Neboj, on jenom neví, jak tyhle dvě krásky ocenit" ukázal Scamander na můj výstřih a sám z něho nemohl spustit oči. Až po chvíli ho od toho Rose odprostila vyprávěním o dnešních tradicích v mudlovském světě.

Sedíme na pohovce s Rose a upíjíme punč. Ani nás nepřekvapuje, že je v něm přimíchaný alkohol, známe své lidi. Rose se zamyšleně rozhlíží po místnosti a vyčkává na příchod Scorpiuse. Já se zvednu a dojdu si nalít další kelímek . Dostanu se tak blíž k Lupinovy a Oliverovi Woodovi, který vedou rozhovor pár centimetrů od stolu. Přistoupím tak o něco blíž, ale i tak slyším jen útržky rozhovoru.

"Co přes tebe přeletělo? Seš dneska fakt nějakej divnej" poznamená Wood k Teddymu. Lupinovu odpověď bohužel neslyším, protože jí zamumlá extrémně potichu.

"No tak zvedej zadek. Slyšel jsem, že se o tobě onehdy zmínila Angelina. Mohli byste to dát dohromady, jestli mi rozumíš". zastříhá na něho obočím a mně se z toho zhoupne žaludek.
Tenhle jejich rozhovor radši opustím. Na pohovce už sedí i Scamandetr a nevypadá, že by si večírek užíval. Spíš byl dost otrávený. Přisednu si tedy mezi ně.

Chtěla jsem započít rozhovor a přiznat se jim, že s Teddym to opravdu u té pusy nezůstalo a že to spolu už chvíli táhneme, ale v tu chvíli...
"Rose?" poplácá jí po rameni její princ na bílém koni. Zvedne se z gauče a napne se jako struna. Po chvíli k němu přiběhne, obejmou se a společně se vydají na parket. Ta má takové štěstí. Sice spolu nejsou, ale když se dokonce ani Zmijozelký nebojí tahat se s Grangerouovou. Tak co já s Lupinem dělám špatně.
"Aspoň někdo z nás si užívá večer, co?" poznamená sklesle Větvík vedle mě.
"Scamendere co se ti stalo?Neznám mýho kamaráda takhle zlomenýho" přestala jsem sledovat šťastný páreček na parketu a otočila se k němu. On ale odmítal cokoli říct.
"Hej" chytla jsem ho za bradu a donutila se ho mi koukat do očí."Už dlouho jsme nejlepší kamarádi a já ti slibuju, že nikdy nebudeš ničím procházet sám".
"Lily se teď někde náramně baví s Parkinsonem" vyklouzl z mého sevření brady a v klíně si nervózně pohrával s prsty.
"Větvíku moc mě to..". skočil mi do řeči."nech to být. Některým lidem zkrátka štěstí nepřeje" ze stolu si sebral lahev whisky a upíjel z ní jak smyslu zbavený.

Než ale stihnu cokoli jiného namítnout, pohled střelím na Teddyho. Ten už ale není na místě jako před tím. Stojí opřený o zeď s kelímkem v ruce a je nepříjemně blízko dané holce. Podle toho usoudím, že se jedná o dotyčnou Angelinu. A opravdu. Směje se a nevině si natáčí pramen hnědých vlasů na prst. Směje se jak přitroublá slepice každému slovu, co Teddy vypustí z pusy. Mám sto chutí tam jít, a za ty vlasy jí prohodit nejbližším oknem. Mám ale lepší plán.