Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 38. V kůži Lupina/část druhá

Nevěděl jsem jak na tom je. Popravdě jsem se na ní od rozchodu, snažil zírat co nejméně to šlo. Pohled na ní mi pokaždé vyvolával ten známý tlak na hrudi, který jsem se tři měsíce snažil popírat a neustále jsem donucoval svůj mozek zapomenout na ty pocity, co ve mě dokáže vyvolávat jen ona.

Díky tomu, že jsme měl konečně možnost si jí z blízka pořádně prohlédnout, jsem si vůbec nevšiml osoby, která si to kráčí vedle ní. Ten kretén Thomas jí svíral kolem ramen a pevně si jí tiskl k tělu. Když kolem nás ty dva prošli, Laurence si jí instinktivně přivinul blíž a ochranářsky se k ní víc natiskl. Při tom pohledu mi uniklo z hrdla krátké zavrčení a následně jsem srazil obočí k sobě. Moje prvotní reakce byla, abych mu okamžitě jednu vrazil. Co si to sakra ten idiot dovoluje?

Takto to nemůžu nechat, musím o Weasleyovou bojovat. To já bych měl být ten, kdo jí má utěšovat a být tady vždy pro ni, a ne on.

26. března/ snídaně ve Velké síni *současnost

Večer jsem začal dělat plány, jak Winky získat zpátky. Už jsem si ani nenamlouval to, že bych o ní neměl zájem. Tak nějak už jsem to chvíli tušil. Jen až pohled na ní a toho kreténa Thomase, mě donutil pořádně otevřít oči.

Neustála touha být Winky na blízku.

Potřeba neustále vzpomínat na naše společně strávené chvilky.

Důvod, proč se každé ráno probouzet s nadějí v srdci.

Důvod proč žít.

Kdykoliv je s v blízkosti toho idiota je, jako kdyby mi někdo po řádné kocovině praštil sklenkou o hlavu.

Pokud tohle není láska, tak už fakt nevím co.

Po večeři jsem se spěšně vydal ze síně a chystal se jít do ložnice, kde bych údajně měl najít Olivera, abych ho mohl poprosit a nějakou jeho radu, jak si Winky zas přitáhnout k sobě.

Popřípadě bych tam našel i Scamandera a vše bych mu vysvětlil. Vím, že pokud chci Winky zas získat zpátky, musím začít právě u něj.

Mohl jsem jít za Scorpiusem, ale jak bych strčil patu do jeho pokoje, hned by mi začal v jasných barvách popisovat, jak je Grangerová dokonalá a jak mu chybí a na to už fakt nemam sílu. Neříkám, že bych na to v minulosti sílu měl, často jsem svoji pozornost jen předstíral.

Odhodlání mi ale vyprchá po chvíli, kdy moje oči zaregistrují dvě objímající se postavy, před Velkou síní. Asi není ani nutno dodávat, že je to právě ona dívka, kvůli který moje srdce pokaždé tak zběsile bije, když je jí na dosah.

Kolem drobných ramen má obtočené ruce toho posledního, koho bych chtěl v její blízkosti spatřit. Laurence Thomas si jí tiskne v obětí, jako kdyby on byl to jediné, díky čemuž se ona nesesype na podlahu. Ten pohled mi vyžene všechen vzduch z těla a mám co dělat, abych po něm neskočil a celý jeho snahy o Winky, jednou pro vždy neukončil.

Než si svojí náladu stihnu pokazit ještě víc, otočím se na patě a potichu utíkám do Mrzimorské koleje.

Pohodím sebou na postel a hlavu zabořím do polštáře, do kterého následně zařvu z plných plic.

Obraz těch dvou v obětí se mi zažírá do mysli a já mám dojem, že už se ho nikdy nezbavím. Potřebuji ty myšlenky okamžitě zahnat.

Alespoň na chvíli se dostat do jiné reality. Nejlépe na místo, kde budu pořád s ní a nebude se kolem ní motat on.

Přejdu k Oliverově skříni a rukou v ní zašmátrám. Ani nemusím hledat dlouho a pod ruce se mi dostane ona věc, kterou tak nutně postrádám. Zdvihnu se ze země se skleněnou lahví v ruce, která je naplněná ohnivou whisky a ani na vteřinu nezaváhám a odšroubuji víčko.