Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 51. Čeká nás společný trest

Po dalším perným dni, kdy jsem odpoledne strávila u ředitelky, která se mnou prodiskutovávala všemožné možnosti odvětví práce na Ministerstvu, ve kterých bych podle ní prosperovala. Jsem se konečně, skoro až po čtyřech, vydala do Nebelvírské věže.

Vyčerpaná a Znuděná.

Ve Velké síni ještě probíhala večeře, takže všude kolem se ještě potulovali skupinky studentů.

Už jsem si myslela, že dnešek nemůže být horší, ale byla jsem na omylu.

"Winky!" vytrhne mě z příjemný a osamělý procházky pronikavý hlas, který sebou nese i přibližující se zvuk kroků. Otočím se a neuvidím před sebou nikoho jiného, než Mrzimorského studenta, který za mnou podle zadýchání musel běžet až z večeře.

Ten kluk bude jednou moje smrt.

"Já- Neviděl jsem tě na večeři." usměje se na mě nesměle a přizpůsobí se rychlosti mé chůze.

"To byl účel." odpovím Teddymu přiškrceně. Minulý večer jsem utekla z večeře hned do naší ložnice. Byla to součást mého plánu , jak se vyhnout Teddymu , ale jak jsem si právě ověřila, je to plán naprosto k ničemu.

A nefunkční.

Budu ho muset ještě zdokonalit, proto očividně má své mouchy.

Zkoumavý pohled Teddyho, kterým si mě neustále přeměřuje mě po chvíli začne nesnesitelně znepokojovat. Z jeho přítomnosti je mi úzko a začnou se mi potit dlaně, který si otřu o sukni, abych zakryla nejistotu, kterou ve mě modrovlasý, vyvolává.

Z poza chodby se vynoří jakýsi křik a zběsilý dupot, který se blíží naším směrem a rozléhá se po celém hradě. Mráz mi přejede po zádech a proto udělám něco, co mi právě v tuto chvíli přijde jako dobrý nápad. Udělám krk vlevo a natisknu se tak na Teddyho svalnatou hruď. Čekala bych, že bude překvapený, nebo hůř odstrčí mě od sebe.

Vlastně jsem počítala s oběma variantami.

Ochranářsky si mě přivine k sobě a pevné paže tak obmotá kolem mého těla, že se díky tomu cítím v bezpečí, jako nikdy dřív.

Takto jsem se s ním ostatně cítila v minulosti už několikrát.

Pokaždé když si mě přitiskl ke stěně, nebo mě zatáhl do jakékoliv opuštěné učebny. Bylo příjemný a vzrušující ten pocit cítit znovu, navíc po takové době, co mi byl odpírán.

Z rohu vyběhne Scamander, který mi ve svém útěku vrazí do rukou kbelík, ve kterém podle stop musela být pravděpodobně modrá barva. Pak si spokojeně pokračuje v běhu dál a ztratí se nám na opačným konci chodby.

Chvíli tam tak zaskočeně stojíme v obětí a prohlížíme si předmět, který nám před chvílí náš kamarád zanechal. Musíme být opravdu k smíchu.

"To jsem si mohla myslet." složí ruce v bok nově příchozí profesorka McGonagallová, která je od hlavy až přes její tmavě zelený hábit, pokropená modrou barvou. Teddy po jejím příchodu od mě odskočí a strnule vedle mě zůstane stát, jako přikovaný. Což mojí iluzi o bezpečí dočista pohřbí.

***

"Neustále mi tu děláte ze života peklo, pane Lupine." zdůrazní jeho jméno bodavým tónem, když si nás následující ráno, po onom mylném incidentu zavolala, k sobě do kabinetu. Tentokrát je ale v čistém oblečení.

A po dlouhým přemlouvání nám stále nechtěla uvěřit, že jsme zkrátka byli ve špatnou chvíli, na špatným místě. Pokud nás tedy tímto nechtěl Scamander seslat k sobě. Potom jsme tedy opravdu byli na správným místě ve správnou dobu.