Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 9. Barva vlasů tě vždy prozradí

Zase jsme přidali do kroku a skupina před námi také.

,,Vidíš ji?"

Ukázala Grangerová na naši kamarádku, aby si jí Lysander taky všiml. Jeho naštvaný výraz se na ní letmě pozastavil. Jde zavěšená za Matthewa Parkinsona a vypadá že se výborně baví.
Z jeho výrazu nám to bylo všechno jasné. Výlet do Prasinek byl vždycky náš den. A teď roztrhává partu. To že je s tím namyšleným mizerou značí, že se s ní něco děje. Jasný pohádali se s Větvíkem, ale takhle se zlomené srdce neléčí .

,,Ještě, že jsme sem dorazili tak brzo. Jinak bychom ani nechytili stůl," poznamenám, když se rozhlédnu kolem nás.

U stolu je menší věšák, kam si každý z nás svůj kabát odložil.

,,Počkej, mám to," začne mi se sundáváním pomáhat Teddy, a vzápětí ho pověsí vedle svého.

,,Kabát si snad umím sundat sama."

,,Ale Weasleyová, nech kluka ti ukázat v sobě toho Gentlemana."

Už hodinu jsme u stolu seděli a usrkávali Máslový ležák.

,,Máš něco pod- no nosem," snažila jsem se to Teddymu jemně naznačit. Opravdu, pod nosem měl z pěny velký knír.

,,Myslíš, tady?" s šibalským úsměvem si jedním prstem setřel pěnu a snažil se mi jí otřít o tvář. Všichni u stolu propadali neovladatelnému smíchu. Po dlouhém boji se mu to tam opravdu podařilo a já si jí hned ubrouskem setřela.

,,Dobrý tak klídek. Radši si dojdu na záchod," uklidním je a s radostí od stolu zmizím.

Když vyjdu ven zatáhne mě do rohu pod schody ruka a tělo jejího majitele mě namáčkne na stěnu. Div mě nezadusí. Chvíli jsem měla dojem, že se chce Ležák vrátit zpátky na světlo.

,,Nechceš se jít projít, jen my dva," táže se mě Teddy tichým hláskem a pozoruje vše okolo, aby nás náhodou někdo neviděl. Z jeho očí a myšlenek přesně vím, co chce.

S rychlostí vystřelíme z hospůdky. Rose nám jen přikývne na souhlas. Ještě od stolu uslyším Větvíka jak se baví o Famfrpálu. Bude to mít holka ale těžký den.

Když dojdeme do odlehlé uličky, mezi baráky, kam se ani vítr nedostane. Teddy se zastaví, otočí se čelem ke mně a chvilku na sebe jen zíráme. Protože si nevzal čepici, modré vlasy má rozházené na všechny strany a tváře mu od zimy zdobí červeň.

,,Děje se něco?" zeptám se ho a snažím se probourat trapné ticho. V uličce není ani noha.

,,Co je mezi tebou a Scamanderem? Jako nic mi do toho není, jen se o tebe tak zajímá."

On nám snad sám Casanova školy žárlí?

,,Jsme jenom kamarádi. Ne jako já a ty, ale vážně - jen kamarádi."

,,Tak když jste jen kamarádi, tak mi nic nebrání v tom, udělat tohle," přistoupí blíže a do rukou si vezme mojí hlavu, tak aby mě donutil se mu koukat do očí.

Když se s nimi střetnu, svět jakoby se zastavil. Vnímám jen tu čokoládovou barvu a plamínky, které v nich má. Hlasitě polknu a dám mu ruce pod rozepnutý kabát. Mám je kolem jeho pasu a jediná vrstva mikiny mi brání v tom, se ještě víc rozplývat nad jeho horkým tělem. Nenápadně si ho za záda přitáhnu k sobě blíž a tentokrát jsem to já, kdo náš polibek začne. Po chvilce co mě svými rty nechtěl od sebe odtrhnout, mě nechá nadechnout. Už se nelíbáme jen si užíváme vzájemné přítomnosti a jsme rádi, za chvilku soukromí. Které nám ulička naskytuje.

,,Proč si to udělal?" poškádlím ho trochu, jako kdybych na onu osudovou noc zapomněla.
Chvíli se na mě jen dívá a pak pokrčí rameny.

,,Chtěl jsem to zkusit znovu už od té noci, ale davy okolo nás mi nedávají moc příležitostí."

Začervenám se a skousnu si vnitřek tváře.

,,Je to ještě lepší, než si pamatuju," zamumlá potichu.

Čekala jsem lepší odpověď jako, že se mu líbím. Ale ne tohle, to ne.

,,Něco se ti snad nezdá?" Zeptá se s lišáckým úsměvem a přitiskne se ke mně blíž.

Polknu a vyschne mi v krku. Teddy se ke mně skloní a naše rty znovu spojí do polibku. Já se ho snad nikdy nenabažím. Abych byla ve stejné výšce, stoupnu si na špičky, jednu ruku dám pryč z jeho zad a zamotám mu jí do těch krásných vlasů, který mají teď spíš tmavě zelenou barvu. Podle zajímavostí od Rose je to barva touhy. Má je na dotek jemné a když mu za ně lehce zatahám, vzdychne mi do úst.

Od vlasů putuju na tvář, lehce ho pohladím na místě, kde mu už začíná růst strniště. Z mých dotyků se jemně otřese. Je až k nevíře, co s ním jen jeden nepatrný dotek po tváři dokáže udělat.

Po chvíli jsme se z uličky vydali na skromné nádvoří. Dokud se kolem nás nemotali studenti, držel mě s pevným stiskem za ruku. Odtáhl mě k Džinovi v láhvi. Všimla jsme si, že u dřevěných regálů už Rose pomáhá vybírat Lysanderovi inkoust.

On si kupuje nový každou chvíli - Někdy ho vylije úmyslně, někdy omylem(což je málo kdy).

Jak už v krámě zahlédl barevné šály ze všech kolejí, jeho stisk polevil, dokud jeho ruka z té mé nevyklouzla úplně. Cítila jsem se jak kdyby mě využil. Chtělo se mi brečet, ale to by ostatních pozornost tuplem přivolalo.
Mezitím co Rose vybírala správný odstín (ta holka je hrozná perfekcionistka), já pokukovala po imitaci Zlatonky. Napadlo mě, že by to byl pro Scamandera úžasný dárek, za pár týdnů má narozeniny. Ostatně už pár měsíců pokukuje po té mé. Postarší vousatý obchodník u kasy lákal všechny, kdo do krámku zavítali.

Kromě Zlatonky tady byla spousta nádherných věcí, jenže ne všechny vždy fungovaly. Očima jsem přejížděla po ceníku:

Měsíční glóbus - 15 gl.

Lotroskop - 10 gl.

Všechnohledy - 9 gl.

Svítící a blikající růžice vykřikující jména hráčů - 5 gl.

Vlaječky - 2 gl.

Dresy - 15 gl.

Malé modely košťat - 1,5 gl.

Malé figurky hráčů - 2 gl. (přecházejí po dlani)

Připadalo mi to tady šíleně předražené. V Příčné ulici jsem viděla Pamatováčka za sedm. Sice patřím k zapomnětlivým lidem, ale něco takového bych si nikdy nekoupila. Pak jsem se podívala o jednu polici dál. Byly tam vyskládané dračí zuby na provázku z kůže. Pokud vím jsou k ničemu, ale všimla jsme si, že ho minulý rok dostala studentka Mrzimoru Mildret, jako dárek od Lupina, když spolu přelítavě chodili. Zase se moje myšlenky dostali k tomu mizerovy.

Další kapitolka je na světě. U nás pořád přibývá sněhu a tak to chci ještě víc využít. Navíc v Prasinkách je to vždy v zimě kouzelné. <3