Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 36. Jak se nezachovat v zápalu žárlivosti

Tak kde jen začít. Za poslední tři týdny se toho odehrálo více, než jsem schopná zpracovat. Nebo je to tím, že jsem konečně začala vnímat realitu a okolní dění kolem sebe. Není to tak, že bych se přes rozchod přenesla, ale zjistila jsem, že tady mám i jiné lidi, než moje myšlenky, kterým se můžu svěřit a vybrečet se jim na rameni pokaždé, kdy nějakou náhodou narazíme na Teddyho, jak se na chodbách vybavuje se studentkami.

Ale nevypadá to, že by s nějakou flirtoval, nebo nedej Merlin, se s nějakou spustil. Podle správ od Olivera Wooda, Teddy celý dny proleží v posteli a s na jeho otázky nereaguje. Není toho zrovna moc, co o něm vím, ale za poslední týdny jsou to první zprávy, který jsem o něm obdržela.

Bylo několik novinek, který mi v půlce března zvedly náladu. První z nich byla ta, že moje sestra Dominikqe, pohořela v praktické zkoušce v Kouzelných formulí. Menší vítězství pro mě, po tom jak si mě celý ty roky dobírala, že je ve studiu lepší, než já.

Druhá byla ta, že se našlo dostatek zájemců, na volitelný předmět Kutilství kouzelných předmětů, takže se po těch letech, co se do něj každým rokem zapisujeme, konečně zprovozní.

Ta třetí, trošku škodolibá byla ta, že si před velikonočními prázdninami budeme mít tu čest, poslechnout Lilku, jak poprvé zpívá ve sboru. Pokud nikoho nepovalí na zem, nebo omylem nezašlápne ropuchu, bude to důvod na oslavu.

Další, a asi ta nejlepší byla ta, že se Rose konečně přestala zajímat a mapování Scorpiusových aktivit a souhlasila s tím, že mi pomůže zjistit spojení mezi Teddym a úplňkem.

"Jestli to má opravdu vyjít, tak je nutný, aby byla celá věž kompletně vylidněná." vysvětlím holkám, když se blížíme k Velké síni na pozdní snídani.

"A jak to chceš asi udělat?" pokroutí Rose nad mým plánem, dopřát našemu kamarádovy Lauriemu, společnou noc o samotě s Errniem, aby si mezi sebou vše vyjasnili. Po dlouhý době a úvahách, se Lourie rozhodl do svého románku s Havraspárským prefektem, zasvětit i Lily a Rose. Byla jsem ráda, jelikož se mi ulevilo, že to aspoň před svými kamarádkami nemusím tajit.

Stejně jako jsem ráda, že už nemusím tajit rozchod před Větvíkem. I když se cítím provinile, že jsem jim zbořila jejich bratrský vztah. Od té doby, co jsem se mu zhroutila do náruče v opuštěné chodbě, se mnou tráví skoro každou minutu, skoro jako by se bál, že se můžu každou chvíli rozpadnout.

"Neboť tak nevrlá. Laurie nám pomáhá s úkoly a přípravami na testy. Takže máme teď skvělou možnost, jak mu to všechno vrátit." řeknu jí s úsměvem a přidáme do kroku, aby na nás zbili alespoň ty zbytky jídla.

"Můžeme spustit Trolí poplach!" řekne zcela vážně Lily, a tváří se, že je na svůj nápad hrdá. Ale nápad to je spíš k smíchu.

"A nebude nápadný, že se po hradě žádný Trol nepotuluje?" uchechtnu se "A i kdyby si to myslela vážně, tak akorát ředitelka rozkáže prefektům, aby všechny studenty odvedly na své koleje." zavrhnu celou Lilky úvahu a vypustím z hlavy i můj nápad, že by jsme toho Trola ze sklepení opravdu pustit mohli.

"Ahoj, lásko." přiběhne k nám za zády Větvík a vrhne se kolem ramen své přítelkyně, kterou začne zasypávat polibky na tvář. "Co řešíme?" vmísí se do naší konverzace a jde s námi společně k Velké síni.

"Potřebujeme nějak zajistit, aby v pátek byla Nebelvírská společenka prázdná a aby tak za večer nikdo nevkročil." objasním mu a vyhnu se tomu, abych mu musela vysvětlit důvod našeho plánu. Jeho ale nenapadne se víc ptát, jelikož je zabraný do kochání se naší zrzavou kamarádkou.

"Lysandere!" vrátí ho Rose do reality tím, že mu před očima zamává rukou.

"Jasně ta společenka.." odkašle si nervózně."Celej Nebelvír je pozvaný k nám, na Oliverovu oslavu." poškrábe se na zátylku.

"A to si nám chtěl jako říct kdy?" vyprskne na něj podrážděně Rose. Větvík se nadechne k odpovědi, ale v tom, když už stojíme mezi dveřmi a chystáme se jít k nebelvírskému stolu, na nás od toho mrzimorského zamává ruka, která nás upozorní na onu osobu, která nás právě mávnutím zve, abychom si k němu přisedli.

Jelikož Teddy vypadá, že stejně každou chvíli poběží svůj obsah žaludku vyprázdnit na toalety, nevidím proto důvod, si k němu nesednout.

Činu zalituji až po té, co se všichni čtyři posadíme naproti němu, přesněji naproti nim. Vedle něj totiž sedí Angelina (ano ta Angelina). Tak která byla první ženštinou, která se okolo Teddyho hned po rozchodu začala motat. Ne že by se kolem něj nesnažila motat i před rozchodem.

"Platí ten zítřek?" prolomí po chvíli Teddy a s oteklými víčky zaměří pohled na Větvíka.
"To mluvíš se mnou?" pochechtne se ironicky Větvík a posměšně se ohlídne kolem sebe.

"Notak, víš co je zítra za noc, bez pomoci to nezvládnu." zamumlá a párkrát si promne oči. Až teď ucítím zápach alkoholu, který se žene právě od modrovlasého chlapce. Což bude asi příčina jeho náhlého chování.

"Tak si honem sežeň novou." pokrčí Větvík rameny a namaže na opečený toust marmeládu, který následně položí na talíř Lily vedle něj.

Tak to je blbý. Čekala jsem, že spolu nebudou chvíli vycházet, ale ne že to mezi nimi i po měsíci bude takto horký. A to všechno jen kvůli mně.

Další chvíli nikdo z nás nevydá ani hlásku a jen sedíme jako pecky v lavici a čekáme, až se někdo uvolí a prorazí to napjaté ticho, kdy holky pohledem přímo vraždí Teddyho a Angelinu vedle něj, která z naší přítomnosti není zrovna dvakrát nadšená.

Až když se k nám přižene můj zachránce, si můžu oddechnout. Ten určitě nějaký téma vymyslí.
"Promiňte že jdu pozdě, ale venku zase napadl sníh a mě chvíli trvalo než jsem se přes něj z tréningu dostal do hradu." uslyším za našimi zády protivný hlas doprovázený smíchem.

Na lavici vedle mě odhodí svou tašku na famfrpál. Hlasitý zvuk tašky, dopadající na dřevo, není Teddyho kocovině zrovna přítelem, takže si užívám jeho ztrápenou grimasu.

Laurie se posadí vedle mě, ale ještě než tak učiní, skloní se a pevně mě obejme a zanechá mi přátelskou pusu na čelo. Na pohled ostatních, kteří o něm nevědí to může vypadat zvláštně, ale přesně takový vztah s někým, jsem si vždycky přála.

Když se usadí tak se zmateně podívá na Teddyho a Angelinu a nechápavě potřese hlavou. Oba sedí zaraženě naproti nám a ani se na sebe neodváží navzájem podívat. Modré pramínky vlasů, které už by potřebovali zkrátit, mu spadají do očí a já se jen tak tak držím, abych se nenahnula přes stůl a neodhrnula mu je z čela.

"Errnie s tím pátkem souhlasil." zašeptá mi s úsměvem na tváři. Rozzáří se mi oči a na rtech se mi usadí široký úsměv. "To je úžasné. Mám pro tebe vlastně jedno překvapení." rozkřiknu se a tajemně na něj mrknu. Pohladí mě po páteři a já nedokážu se oprostit od jeh jiskřiček v očích, který přímo křičí, že jejich majitel právě přetéká radostí.

Stáhne si mě do obětí a já mám možnost položit si hlavu na jeho rameno. Nešlo mi o nějakou hru na žárlení, zkrátka se k Lauriemu chovám tak, jako se chováme k sobě vždycky.

I tak to ale na Teddyho zapůsobí žárlivým smyslem, ale tentokrát to bylo mnohem intenzivnější. Nevím jestli to bylo tím alkoholem v jeho krvi, nebo se takhle tvářil v poslední době pořád, ale z jeho očí nezářila jen žárlivost a vztek, ale nově i ublíženost. A jeho trpělivost jako by právě přetekla.

Poslední co jsem viděla, než se mi oči zalily slzami bylo, jak se Teddy spěšně otočil k Angelině, a rychlím pohybem si jí přitáhl k sobě, aby jejich rty spojil v jedny.

Moc děkuji že tady se mnou stále zůstáváte. Napadlo mě jednu kapitolu napsat z pohledu Teddyho, abychom měli větší perspektivu o tom, co se mu honilo v hlavě. Ale je to na vás, jestli o to budete mít zájem<3

-Teastey