Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 33.Jednou Casanovou, navždy Casanovou

Venku na pozemcích, se rozhostil obrovský ohňostroj v barvách všech kolejích. Zhruba po půl minutě se z každé stalo zvíře, které je reprezentuje. Náš lev byl nádherný. Měl majestátní červenou hřívu a pobíhal po obloze, jako by mu patřila. Mrzimorský jezevec se klidně pohupoval na zádech, orel Havraspáru poletoval nad zbylými zvířaty a Zmijozelský had se vzpurně kroutil.

Muselo to být kouzlo jednoho z profesorů. Podle mého Kratiknota, protože kdyby toho byl autor některý ze studentů, snažil by se svojí kolej reprezentovat jako nadřazenou. Otevřeli jsme všechna okna v místnosti, abychom se na tu krásu mohli podívat.
"Něco podobnýho předvedu příští rok," uchechtl se Fred a schytal od Laurieho pobavený pohled ve smyslu 'na to nemáš'.

"Přípitek!" zaječela mi u hlavy Grangerová a kouzlem přiměla desítky skleniček, aby se vznesly do vzduchu a přiletěly k někomu z nás. Já se rychle na táhla k jedné s Máslovým ležákem, jelikož jsem si nebyla jistá, zda mám na ohnivou whisky žaludek Kromě ohnivé whisky, byly sklenice naplněné i dýňovým džusem, kterým byl určený pro první dva stupně.

Dopila jsem svůj Máslový ležák a vrátila se do ložnice, kde jsem zalehla do peřin a spala až do rána. Nebo jsem se o to aspoň pokoušela.

Další týden žádný z profesorů nebral ohledy na to, že některý ze studentů stále vyspávala řádnou kocovinu. Měli jsme na učení celý prázdniny, proč tedy zahálet a nenapsat si písemky, ze všeho, z čeho to jde? Jediný Křiklan se rozhodl nás ušetřit.

Karty se obrátili a celý týden jsem to byla já, kdo se Teddymu vyhýbal. Většinu jsem svůj pozdní příchod na večeři sváděla na to, že jsem musela pomáhat Lauriemu v knihovně. Což byla i pravda. Blíží se konec roku a tím se mu taky blíží zkoušky na OVCE. Každý den jsem po vyučování trávila s ním, Jamesem a Fredem v knihovně.

Bylo to fajn, nemusela jsem myslet na nic ohledně Teddyho, nebyl na to čas ani prostor. A taky jsem nemusela být každý den svědkem, kdy jsou mí dva přátelé v novém vztahu a mají oči jen pro sebe. Po dvou dnech jsem si s nimi připadala jako páté kolo u vozu a jejich štěstí mi jen prohlubovalo ránu, kterou jsem si od onoho večírku nesla.

"Tohle tam má být taky?" zaječel na celou společenku Fred, až Lauriemu vypadla knížka z ruky, ze které se učili. Promnul si kořen nosu a krátce přikývl. Zamrazilo mě při představě, že takhle budu za rok vyvádět já při pomyšlení na OVCE.

Po půl hodině, kdy jsem vnímala jen škrábání brku na pergamen a Jamesovo a Fredovo povykování, ( Promerlina co to je? Vážně jsme se tohle učili? To si vyzkouším. Kde mám hůlku? Bezna, jsem čaroděj s hůlkou bez hůlky.) jsem vzdala učení a jen jsem pozorovala plameny olizující dřevo, než půjdeme na večeři.

Jelikož Rose chodí na večeře dřív, aby nepotkala Scorpiuse a já chodím na večeře dýl, abych nepotkala Teddyho. A Lily tráví většinu večeře zamilovaným pozorováním Větvíka, je moje jediná rozumná společnost právě Laurie s Jamesem.

Je to zamotaný kolotoč, který se točí už necelý týden, ale zatím funguje bez jediný závady.

"Longbottom se mnou už dobrý týden nepromluvil." šeptnul mi tajemně Laurie u večeře. Nemůže to být proto, že mu pořád říká Longbottom?

"Začínám z toho být krapet nervózní." dodal suše a pokusil se o úsměv. Položila jsem mu ruku na rameno a opřela si o ní hlavu. "Nemáš důvod k obavám." vydechla jsem. Proč mám pocit, že se novým rokem všechno jen bortí. Takhle jsem si šťastný Nový rok nevysnila.

"Nechtěli byste nám říct, co si to tam špitáte?" zeptá se nevrle Fred a nabere si sousto míchaných vajec do pusy. "Nech je, vždyť vidíš že sou zamylovaný až po uši." zašklebil se na nás provokativně James. Zjevně asi o Laurieho orientaci nic netuší. Ale být já Lauriem, taky bych se těm hulvátům z ničím nesvěřovala.