Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 6. Pánové, vytáhněte obleky•

Ještě před tím nejlepším na nás někdo zezadu začne pořvávat. Odskočí od mě rychlostí blesku a zmateně si urovnává vlasy i myšlenky.
"Hej, hledám vás po celým hradu. Co tady takhle pozdě děláte?" přiběhne k nám Scamander.

"Tak různě, znáš to." odpoví, jako by se předchozí minuta vůbec nestala.

***

Po chodbách už běhalo posledních pár opozdilců, kteří spěchali na hodiny.

"Proč chcete dát Lily a Scamandera dohromady?" zeptal se po dlouhým mlčení Teddy. Neznám na to odpověď. Popravdě v poslední době si myslím, že se k sobě hodí čím dál tím míň. Kdysi sem neznala nikoho, kdo by se k ní hodil víc, ale teď už si nejsem jistá skoro ničím.

"Dobře , tak jiná otázka. Proč si nechceš přiznat, že po mně toužíš?" s jistotou mě namáčkl na nejbližší zeď a ruce mi pevně opřel o zeď, abych mu ze sevření nemohla uniknout.

"Proč tohle děláš?" snažila jsme se v hlase znít co nejméně rozklepaně.

"Jsi hrozná lhářka." hladově se kousl do spodního rtu. "Baví mě tě provokovat." mřížky svých teplých prstů mi přejel po klíční kosti a moje tělo se zahrnulo vzrušením. Jak jen tohle dělá?

"Jsi roztomilá, když jsi v rozpacích". Zahrčí mi těsně u rtů, když se k nim nepatrně skloní. Mozek mě varuje, že je to chyba. Ale moje tělo ho chce. Potřebuje ho víc, než cokoliv jiného.

"Pane Lupine!" zakřičel malý profesor, na jehož hodinu jsme právě měli namířeno. Opožděně, jak jinak. "Jistě si to tady užíváte, ale jsou ústa slečny Weasleyové, důležitější, než má hodina?" složil ruce na prsa a stál v rozčíleném postoji.

"Rozhodně mě lákají víc." ušklíbl se a z donucení ode mě odstoupil. " A zkoumat je, je zábavnější." našpulil na něj bradu a pozvedl obočí, čekajíc na jeho zpětnou reakci.

"Budu dělat že jsem to neslyšel a teď upalujte do třídy."

***

Zelené listy se proměnily ve žluté a oranžové, ty v hnědé, které pomalu začaly opadávat, jako by se připravovaly na listopad. Já se s holkami usmířila, což bylo zvláštní, protože jsem nějak naší hádku nepostřehla. Což se nedalo říct o Lysanderovi, který se nám vyhýbal, stejně jako se Lily vyhýbala jemu. Uzavřela se do sebe, jediný s kým se bavila, jsem byla já a Rose. Docela mě překvapil Teddy. Od našeho setkání na chodbě se nezlepšil jenom v Lektvarech, ale i ve všem ostatním. Jakoby se mi snažil dokázat, že dokáže být i dobrým studentem, když se mu chce. Ani se mě nepokoušel před ostatními jakkoliv zesměšnit a jeho trapné narážky na to, že by jsme to spolu měli zkusit, si nechával pro sebe. Tím, že trávil víc času se mnou a Lysanderem, ho přimělo se s námi učit. Ne že bych se učila ráda, ale Větvík nechce, abych si cokoliv pokazila. Nenahání ani tak často holky, což se nedá říct o Větvíkovi. Má každý den jinou. Je vlastně dobře, že není s Lily. Nechci, aby byla jednou z nich, kterou mrzimorští chlapci jen využili a odkopli, jako už nespočet dívek. Ani já mezi ně nechci patřit.

Párkrát jsem viděla Scamandera, jak se Lily snaží mluvit, ale ona nechtěla nic slyšet. Jednou v noci dokonce vylezla na chodbu, protože tam stál před obrazem Buclaté dámy, a strašil, že jestli se s ním neusmíří, přespí tam. Naštěstí svými výhružkami vzbudil několik lidí z Nebelvíru, a byl nucen odejít.

patnáctého října/ první taneční hodina

V polovině října (všichni z Nebelvíru) dostali od McGonagallový dopis na pokoje, že se v sobotu, hodinu před večeří, máme sejít v jídelní hale. Jamesovi a ostatním ze sedmého ročníku to očividně zkazilo nějaké plány, jelikož neustále frfňali, že sobotu jim přeci škola brát nemůže. Nicméně jsme se všichni dostavili ve stanovenou hodinu do haly, která byla úplně přestavěná.