Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 57. Nepřijdeš o mě

Ještě několik následujících dní jsme já a Teddy hlavním tématem všech drbů, které kolují po škole. Pro některé jsem ta šťastná, která si znovu dokázala získat srdce bradavického děvkaře. Spousta holek tento fakt ale oplakala a vybudovali si vůči mě zášť. Nijak jsem si z toho ale nic nedělala. Až když se mi jedno ráno objevila moje fotka na dveřích s nožem zapíchnutým mezi mýma očima, začala jsem se chovat paranoidně. Měla jsme pocit, že mě na chodbách neustále někdo sleduje, pomineme fakt, že na všech chodbách kam jsem šla, chodilo společně se mnou několik set studentů, kteří na mě mezi prsty koukali.

Asi to ale bude i kvůli tomu co se začalo po škole šířit. Podle všeho jsem jen lehká holka, která spí s každým na potkání.

Údajně už mě Laurie omrzel, a proto jsem se hned po tom, co mě podle všech odkopl kvůli Errniemu vrhla právě znovu na Teddyho. Ačkoliv je mi samotné jasné, jak stupidně tyto věci zní, stejně je mi z nich trochu úzko. Nechci aby se o mě povídaly takové věci.

"Jsou to idioti." prohlásí Scamander na hodině lektvarů a snaží se mě přivést na jiné myšlenky.

"Všichni víme, že jsou to akorát prázdný kecy." zamračí se a dál zkouší přijít na to, co to za námi Lilka míchá v kotlíku, jelikož smrad ani vzhled zadané práci ani trochu nepřibližuje.

Smutně pokývnu a snažím se na nic z toho nemyslet. Se starostí jí sleduje i nadále, když jí její další nový kotlík vybouchne před nosem.

***

"Nesmíš z toho dělat takovou vědu." poradí mi Teddy, když se usadíme k jeho kolejnímu stolu na večeři.

Otráveně se na něj podívám a protočím oči. "Děláš si srandu? Vždyť teď díky tvýmu užasnýmu kamarádovi všichni řeší, kam až jsme se v té šatně stihli dostat, než nás nachytal." opáčím a nabodnu si na vidličku další sousto.

O Oliverovi a jeho (ne)schopnosti držet jazyk za zuby radši víc mluvit nebudu, jelikož nechci vyvolávat další zbytečný konflikt.

"A to je právě ono, vždyť sama víš, že nic nebylo a zatím nikam nespěcháme, takže ti kecy ostatních můžou být ukradený." usměje se vítězně.

"Vážně ti někdy nerozumím." zabrblám a snažím se ignorovat jeho pokusy o to mi zvednout náladu.

V tu chvíli si k nám přisedne i Lily a už z jejího pohledu do prázdna je poznat, že se jí toho hlavou honí něco, s čím je nadmíru nespokojená.

"Děje se něco?" optám se znepokojeně, když už nějakou tu chvíli pozoruje kluka naproti nám, jak oblizuje lžičku a ani přitom necukne.

Spolu s Teddym si vyměníme pohled a mě zahřeje u srdce, že je minimálně tak mimo, jako já. Podle tíživého pohledu mé kamarádky, se kterým se na mě otočí, mu dojde, že už se mnou dneska nemá počítat, takže se zvedne z lavice a po polibku na rozloučenou se vydá z Velké síně pryč.

"Lily, víš, že mně můžeš říct všechno-"

"Větvík mi sáhl na zadek!" rozkřikne Lily hned co sotva dokončím svojí myšlenku a několik párů zvídavých očí okolo nás si přivolá k pozornosti.

V obličeji se jí zračí čiré zoufalství, ale spolu s tím, co právě vypustila z pusy mi to nedá a musím se začít smát.Chystala jsem se jí na to říct něco ve smyslu, že je to normální, nebo že tohle se od Scamandera dalo čekat. Ale ke slovu mě už nepustí.

"To bylo minulý rok. Před odjezdem domů náš vztah chtěl někam posunout a já si nebyla jistá, jestli něco takovýho chci. Ani teď si nejsem jistá a proto-"

"Se mu vyhýbáš." dokončím její vyznání, tentokrát už bez smíchu a s větší vážností a chytím jí za rukou, kterou má položenou na stole.

"Nezamýšlela jsem to. Takhle to dopadnout nemělo."

"Lil, nebylo by lepší si o tom s ním promluvit? Říct mu, že na nic nejsi připravená a že chceš počkat. On by to pochopil." zakroutím nad jejím chováním hlavou.

"Nechci ho zklamat." ohradí se moje kamarádka s důležitým výrazem.

"Ale tímhle ho nezklameš. Víš, že by neudělal nic, co bys nechtěla." snažím se jí přesvědčit.

"Nech to být." svraští obočí a nandá si na talíř porci rýže s masem. "Jak si to teď měla s Teddym, když jste se dali znovu dohromady? To si před tím nebyla nervózní nebo tak?" ozve se znovu, tentokrát se zvídavým tónem a upře na mě zrak.

"My jsme s Teddym vlastně teď ještě nespali."

"Nevrátili jste se k sobě náhodou už před měsícem? To na tebe vážně ani jednou nic nezkusil?" přeměří si mě nevěřícně. Je to až k neuvěření, že se dokáže krotit.

Liliina slova si několik následujících dní omílám neustále v hlavě. Jsem vážně připravená posunout náš vztah s Teddym na vyšší úroveň? Jednou jsme to už zkusili, a všichni víme, jak to dopadlo.

On sám se o té možnosti posunutí nezmiňuje a mám z toho takový pocit, že na to podle něj máme ještě hodně času a nechce se mnou nic uspěchat. Na jednu stranu jsem mu za to vděčná, ale zároveň by se mohl nějak vyjádřit, abych věděla, jak na tom vlastně jsme.

Ta nejistota mě už začíná dohánět k šílenství.

"Proč se tak mračíš?" zašeptá mi jednoho dne do ucha můj vyvolený a kousne mě jemně do ušního lalůčku.

"Jenom tak přemýšlím." zaostřím na něj svůj pohled a mírně se usměju.

"Nad čím?" zeptá se Teddy zvědavě a natáhne po mně ruce, aby si mě přitáhl blíž.

Nechám se vtáhnout do jeho objetí a užívám si chvilku samoty, kterou nám prázdná chodba poskytuje. Zároveň si dovoluji Teddymu krást tělesné teplo, který je právě teď to jediný, díky čemuž jsem tu ještě neumrzla. Venku už pomalu končí listopadové počasí a sem tam přes den i zasněží.

"Nad náma." opáčím a on v polovině pohybu, kdy mě hladil po sněhových vlasech zamrzne.

"Ou, a k čemu docházíš?" zeptá se nervózně a ruce stáhne zpátky k tělu.

Překlenu vzdálenost, kterou mezi námi teď vytvořil a obejmu ho sama. Ne jenom, protože mi znovu začala být zima, ale taky abych ho uklidnila, že se rozhodně k ničemu tragickému nechystám.

Zavrtám se mu do krku a vdechnu vůni, která mě jako vždy celou poblouzní. "To ještě nevím." usměju se tajemně a zakloním hlavu, abych se mu mohla podívat do očí.

"Nechci o tebe znova přijít." zašeptá a tváří se pořád stejně nejistě, a panenky mu cukají všemi směry.

"Nepřijdeš." pohladím ho konejšivě po tváři a narovnám se v zádech, abych ho mohla políbit. Spojím naše rty a užívám si té chvilky, kdy jsme blízko a nemusím na nic myslet.

"Fajn, můžeš nad námi klidně přemýšlet častěji." zamumlá mi blaženě do rtů a ovine svoje velké dlaně kolem mých ramen a přitiskne nás k sobě o něco těsněji.

Znovu spojí naše rty a polibek prohloubí. Za zátylek si mě přitáhne blíž. Naše hrudníky se teď dotýkají a celým mým tělem proudí mravenčení z dotyku jeho hřejivých rtů.

"Musím jít." prohlásí znenadání po chvilce, co ještě na chodbě setrváváme. "Musím na Astronomii, ať mi alespoň nějaký předměty na OVCE zbudou." zazubí se a skloní se níž, aby mě mohl ještě naposledy políbit.

Tomu se rozhodně neubráním a nechám ho, aby si mě přitáhl do náruče.

"Ještě se uvidíme, krásko."

Tak, aspoň víme co se Lily motá v hlavě. Na jednu stranu jí chápu, ale na tu druhou rozumím Větvíkovi, že už ztrácí nervy. Uvidíme jestli se všechno vyjasní včas, nebo bude už pozdě. Taky by mě zajímal váš názor na Lily. Ostatně už jsme toho sní zažili celkem dost. Zajímá mě, jestli vám jako postava sedla, nebo ji naopak v příběhu moc nemusíte.
-Teastey<3