Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 49. Scamanderova krutá výhrůžka

Léto v Rumunsku mi uteklo jako voda a já jsem se ani nestihla vzpamatovat z návratu domu a byl tu konec srpna. Razila jsem si cestu Příčnou ulicí a měla jsem před odjezdem namířeno pozdravit Laurieho a Errnieho, do jejich malého knihkupectví, který před pár týdny úspěšně otevřeli.

A taky jsem potřebovala sehnat pomůcky do školy. Jako obvykle na poslední chvíli.

Až včera na mě dolehla depka když si uvědomím, že už tento rok mě čekají zkoušky OVCE. Hrůza je jen na to pomyslet.

Poslední dva týdny, jak jsem slíbila, jsem strávila u babičky Molly a s Lily a Rose jsem trávila co nejvíc volna, co se jen dalo.

Moje noční můra se nestala zkutečností. Teddy podle všeho celý léto strávil ve své posteli. A ani po mém příjezdu od strejdy Charlieho na tom nebyl jinak. Pokud se mi snažil vyhýbat, tak se mu to úspěšně dařilo. Jediný koho do pokoje pustil byl James a to jen proto, že je to taky z části i jeho pokoj.

Už jsem měla po nákupech školních pomůcek, dokonce jsem si stihla pořídit i nový školní hábit a právě jsem měla na mířeno do onoho knihkupectví, které v Příčné ulici zeje novotou.

Zvonek nad dveřmi se po mém příchodu rozzvonil celým obchůdkem a z horního patra už jsem slyšela radostné volání mého jména. Hnědovlasý klučina seběhl po spirálovitých schodech a vtáhl si mě do své náruče.

"Už jsem se bál, že nedorazíš." zamumlá mi do svetru a párkrát mi přejede dlaní po páteři.

"Errnie." zvolá na blonďatého mladíka, který u výlohy vybaluje nový zboží z dřevěných krabic a podle nazvu je řadí do čerstvě natřených polic.

"Co zas chcete-" začne, ale jak otočí hlavu naším směrem, zasekne se v půli slova a už teď svojí nevrlosti zalituje. "Winky, ahoj." otře si zpocený dlaně o stehna. "Už jsme si myslel, že z něj za chvíli zešílím." pousměje se následně a dojde k nám.

Blonďaté vlasy má na krátko zastřižený a přes lehce unavený oči má nasazené stříbrné brýle s úzkými nožičkami. Na jeho modrém svetru má zašpendlenou jmenovku, která jasně hlásá všem nově příchozím, že je majitel onoho podniku. A na Laurieho černém tričku, které mu obepíná celý svalnatý trup, je ta samá jmenovka, která se mu hrdě drží na levé straně hrudi.

Nechápavě na něj pozvednu obočí a složil ruce na prsou. "Pochlub se." popostrčím ho zvídavě.

"No, kde začít." poškrábe se na hlavě. "Začnu možná tím, kdy se ti tady Laurence, snažil dobrou hodinu sesmolit román, který několikrát přepisoval. Protože musí být podle jeho slov 'Naprosto dech beroucí'. Jo a potom se mi málem sesypal, když už od tebe týden neobdržel žádnou zpětnou vazbu." Poplácá mého kamaráda po zádech a díky smíchu mi je jasný, ze je na jeho ztrapnění hrdý.

Laurie vedle mě si schovával tvář do dlaní a nejradši by se tady a teď propadl do země. "Říkal jsem mu, že doručit dopis z Rumunska nějakou dobu potrvá, ale on si to ne a ne připustit." Dopověděl Errnie.

Jeho chování mě jakýmsi zvláštním způsobem potěší a mě se do tváří nahrne horko.

Psali jsem si snad od začátku července. Já mu čas od času poslala fotku, kterou fotil táta. Na většině nich jsem já a strejda Charlie, jak mě učí překonat strach z draků. U kterých jsem strávila převážnou část naší návštěvy. Táta jak slíbil, tak se svému mladšímu sourozenci snažil pomáhat, kde se jen dalo. Už s nimi v minulosti měl co do činění, takže mu jeho práce nedělala sebemenší problém. Za to o mě se to ze začátku říct rozhodně nedalo.