Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 47. Barva vlasů, tě vždy prozradí

"Jsou to naše poslední letní prázdniny, než nadobro dokončíme školu. A ty je hodláš strávit se svými rodiči v..Kam že to tvůj zadek chce cestovat?" praští mě Lily už po několikáté do ramene. Já věděla proč jim to mám oznámit až v den odjezdu.

"Do Rumunska. A nejedu tam jen tak. Strejda Charlie potřebuje od táty pomoct a já už jsem strejdu neviděla skoro věčnost." osvětlím jí důvod mého odjezdu. "Navíc vím, že by nedělalo dobrotu trávit celý dny zavřená v jednom domě s Teddym, a sami dobře víte, jak to teď spolu máme."

Lily se na mě zamyšleně podívá a mám pocit, že mi její zelené oči vypalují díru do duše.

"Winky," natáhne ke mně ruce a přitáhne si mě do objetí. "Já i Rose chceme, abys byla na nejvíš šťastná a co se Lupina týče, je pravda že k němu chováme jistý..odpor." odkašle si, což mě rozesměje. "Pořád si pevně stojím za svým, patříte k sobě. A pokud bys s ním byla opravdu šťastná, podpořili bychom tě, že Rose?" vysloví nahlas slova, která mě zahřejí u srdce.

A teď, když už je všechno venku a nejsou mezi námi žádný tajnosti, cítím se jakoby mi z ramen spadla veškerá tíha, kterou jsem v uplynutých měsících pociťovala. Co by to jinak bylo za přátelství, když tomu druhému nemůžete svěřit důvod svého trápení.

"ROSE!" štěkne po ní Lilka a obě naštvaně sledujeme naší kamarádku, která se souká do večerního oblečení, abychom už konečně mohli vyrazit na rozlučkoví večírek.

"Bude mi zelená slušet?" zeptá se a zjevně náš rozhovor ani trochu nevnímala.

"To v jejím jazyce znamená, že se mnou naprosto souhlasí. Mohla bys aspoň přijet dřív, ať netrávíme celý dva měsíce bez tebe." obrátí se s úsměvem zpátky na mě a já se jejím hádkám jen potichu zasměju.

Jak já jen bez jejich handrkování vydržím. Ale Lilky a Větvíkovi divadýlka, kdy je jeden nalepený rty na tom druhým, mi opravdu chybět nebudou. Naopak jsem ráda, že si od nich odpočinu.

Jediný kdo mi bude skutečně chybět, bude Laurie. Celý školní rok tu pro mě byl jako světlo v mých už tak temných časech a teď, když odchází, to bude všechno jinak. Nevím co si bez něj počnu.

"To je dobrý nápad." obětí jí protentokrát oplatím a šťastně se usměju do jejího ramene. "A děkuju." zašeptám.

"A co se týče tebe, ty nádhero," otočí se nasupeně na Rose, která se kriticky prohlíží v zrcadle. "Zmijozel pozvaný není." mrkne tentokrát na mě a odtančí si upravit poslední detaily outfitu. Zcela bez pochyb s ním dneska na Větvíka udělá dojem.

"I když by se mu určitě líbily."dodá, načež po ní Rose se smíchem hodí polštář.

Když dorazíme do společenky, mám silný pocit deja vu, jelikož mi výzdoba připadá silně povědomá té ze Silvestrovského večírku. Obklopuje nás spousta světla ať už z krbu, nebo ze svícnů na zdech. Kvůli úspoře místa jsou křesla a gauč posunutý těsně pod okny a stoly, na kterých většinou posedáváme, za účelem učení, jsou teď podélně natěsnaný u protější stěny. Jelikož nám dnes večer slouží jako občerstvovací koutek.

"No není to paráda?" usměje se Fred, který se k nám pár minut zpátky připojil. Samozřejmě i s Jamesem, který už je lehce připitý. Lehce, nebo spíš trochu víc, než je na začátek večírku zdrávo.

Do společenky se začínají trousit skupinky studentů a převážná většina, jen koprně postává s kelímky v rukou.

"Jak se má ta nejkrásnější osoba pod sluncem?" Zaznamenám hlas našeho kamaráda, který už se stihl Lilce obmotat kolem ramen a vlepit jí jednu uvítací pusu.