Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 28. moje nabídka spolupráce

"Dneska to udělám!" prásknul Větvík pěstí do stolu a já nadskočila. Očividně jsem si u snídaně trošku uchrápla. Nebylo čemu se divit, byli jsme ve Velé síni jediní. Doslova.

"A co?" zívla jsem si a dodělala poslední odstavec z referátu o Bludničkách.
"Pozvu Lily na ples." řekl rozhodně a snažil se zavázat kravatu."Ukaž," pomohla jsem mu jí zavázat, jelikož jsem se na tu katastrofu už nedokázala dívat. "A je to." dodala jsem.

"Zvládl bych to i sám." protočil očima a nalil do sebe dýňový džus. "O tom nepochybuju." zamrkala jsem.

Za dva dny nás čeká Vánoční ples a ve škole už od třetího listopadu propukává naprostý šílenství. Každý řeší s kým půjde, kdo koho pozval a co bude mít kdo na sobě. Každý den jsem na chodbách slyšela radostné povykování dívek, jenž někdo pozval na ples. Moje kamarádka, Grangerová, se v tomto ohledu od ostatních dívek vůbec nelišila. Plesem, i svým doprovodem, byla naprosto posedlá.

"Proč na nás pořád všichni zíraj? Neříkal jsi náhodou, že je to po pár dnech přejde?" zamumlám směrem k Teddymu, když čekáme, před učebnou Dějin čar a kouzel, která mi má každou chvíli začít.

"To je sice pravda, ale asi budeš výjimečná, Weasleyová." zakření a nakloní se ke mně blíž. "Nebo všechny zajímá, kdy se rozejdeme." dodá nenuceně.

Sjedu ho pohledem a dám si ruce v bok."Nemůžeš před holkou mluvit o rozchodu, když spolu chodíte sotva měsíc."

"Asi bych si měl na ty randící finty pořídit blok, kam si to budu zaznamenávat. Nemám šanci si to zapamatovat." poškrábe se rádoby zamyšleně na bradě. Povzdechnu si nad jeho chováním a nasadím si batoh zpátky na záda. Hodina začíná už za chvíli a profesor Binns, by pozdní příchod nepřežil, což je vzhledem k našemu mrtvému učiteli ironie

"Ale kampak?" povytáhne obočí Teddy a za zápěstí si mě přitáhne blíž k tělu. Zrychlí se mi tep a dýchání ztěžkne. Vážně nevím, jestli si na jeho blízkost někdy pořádně zvyknu. Zatím na všechny situace reaguji jako malá nezkušená holka- což ostatně taky jsem.

"Na hodinu." zavrtím hlavou a zvednu k němu oči. "Tak to ne, musíme přece těm čumilům dát co proto." zašeptá mi do ucha až mi přejede mráz po zádech. Samolibě se usměje a rukou mě chytne pevně kolem pasu.

"Sleduj a uč se." zachraptí těsně u mých rtů a následně se na ně vrhne. Natlačí nás ke stěně a zaklíní moje tělo tím svým, takže se nemůžu skoro ani hnout. Víceméně jen pohybuju s rty, ale i s tím začnu až po chvíli, kdy vydýchám šok. Líbá mě hladově a z polibku je cítit vášeň spojená s chtíčem , který nás žene dál, dokud to všechno nevyruší náš průhledný, monotonní profesor.

"Ehm, ehm." odkašlal si vedle nás, jako ve zpomaleným filmu. "Byl bych rád, kdybyste neobtěžoval studentky a raději se věnoval svým studijním povinnostem, pane Lupine." poukázal profesor, a už teď na mě jeho hlas působil, jakožto ukolébavka. V takových chvílích závidím Teddymu a Větvíkovi, že při NKÚ ,z Dějin vyletěli.

Teddy vyprskne smíchy a zlomí se v pase. Jeho smích se rozléhá celou chodbou, až se ve dveřích učebny objeví pár našich zvědavých spolužáků. "Když mě omluvíte pane profesore, myslím že jsem tady Winky moc neobtěžoval." ušklíbne se a mrkne mým směrem.

Zrudnou mi tváře a pohled radši rychle skloním k zemi, aby se nemusela na něho ani na naštvaného profesora koukat. "Co si to dovolujete?" zakoktá profesor a přeskočí mu u toho mírně hlas.

To už se ale Teddy rozeběhne se smíchem do chodby a nechá naštvaného profesora za sebou. "Tak po škole!" mávne na mě ještě a pak nám zmizí z dohledu.