Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 4. Chce nás konečně dát dohromady•

Pár dní po zápase nám Lily oznámila, že se jejímu malému bráchovi vlastně nic nestalo. Za pár dní bude moc zase trénovat, oklepe se a bude moct zase tropit hlouposti. Je stejně starý jako Louis. Lily a Rose se neustále dohadovaly o tom, jak mohla Lily ztratit neviditelný plášť. Lily se brání tím, že jí ho někdo ukradl, ale tomu se mi nechce věřit. Je hrozná bordelářka a podle mého, ho prostě někde na hradě nechala.

Cestou na nádvoří sem potkala bezhlavého Nika. Povídal něco prvákům, když se jim uklonil, několik z nich vyděsil. Hned se mi vybavila fotka, na které jsem se ho, před dvěma roky, pokoušela napodobit, když se nedíval. Vyplázla jsem jazyk, zašilhala očima a hlavu naklonila ke straně. Původně jsme v naší partě byli jen dva. Já a Větvík. V druháku se k nám přidala Rose, když nám pomohla při testu. A když jsme v třeťáku Lily zachránili před padajícím brněním, který na sebe omylem shodila, přidala se k nám i ona.

Na nádvoří jsem Větvíka ještě neviděla, tak jsme si sedla pod strom, kde jsme měli spicha a sledovala okolní dění. Z druhé strany přišel Teddy. Mířil směrem ke mě. Zděsila jsem se, dneska jsem na naše hádky opravdu náladu neměla. Ten si ale sedl vedle svojí přítelkyně, na protější lavičku a zahrnul jí polibky. Ani se na mě nepodíval ani se mnou provokativně neflirtoval, jako obvykle. Jasně nenáviděla jsem to, ale z části mi to teď chybí.

"Přestaň ho tady probodávat pohledem." ozval se smích mého kamaráda, který se vedle mě rozvalil.
"Já nic nedělám, a ty jdeš pozdě." poklepala jsem na náznak na hodinky, na mé ruce.

"Promiň, něco jsem musel zařídit, večer máme velkolepý plány." rozhodil okolo sebe rukama s nadšením.

Já stále sledovala ty dva. Modrovlasý ji zahrnoval tisíci nesrozumitelností. Sledovala jsem čtoucí Alice, vedle které seděl Teddy a pramen jejích vlasů měl mezi horním rtem a nosem jako knírek. Ona se ho jen snažila ignorovat. Ta holka nemá pochopení pro jeho humor.

"Neboj, dlouho jim to nevydrží. Vlastně uvažuje že jí dá kopačky." uklidňoval mě a stáhl si mě do obětí. Ležela jsem mu hlavou položenou na jeho hrudi a poslouchala tep jeho srdce. Párkrát se převaloval ,když ho strom bodal do zad.

"Co vlastně máte dneska v plánu. Myslela jsme, že by jsme mohli jít večer do kuchyně." posmutněla jsem. Prsty mě začal jemně hladit po vlasech.
"Hele kdykoliv jindy jo, ale dneska to vážně nejde." odsunul se a já se od něj zvedla. "Mám pocit, že tě něco trápí." podíval se mi chápavě do očí. Holkám o tom snu říct nemůžu, ale Větvíkovi bych věřit mohla.

"Víš v poslední době mám divný sny," nechápavě mě sledoval "A když vidím Teddyho s Alice..Já nevím, nikdy jsem se tak necítila." pokračovala sem, on mě stále nechápal, ale pak se prudce nadechl a zakřičel, že ho snad slyšel celý hrad.

" Winky Weasleyová, ty jsi se mi zamilovala!" vykřikl s nadšením. Teddy přestal poslouchat Alice, která mu prokecávala díru do hlavy a pohlédl na nás.

"Ticho! Já věděla proč ti to nemám říkat. Nic to neznamená." zarazila jsem ho a snažila se vymanit z jeho sevření, do kterého si mě přitahoval.

"Ale je to jasný, je to na vás vidět. Všichni si myslí že se k sobě hodíte." stál si za svým a nebral okolky na to, že náš rozhovor poslouchají i ostatní. "Jak je to mudlovský přísloví?" kápl božskou "Jasně. Co se škádlívá, to se rádo mívá." vysmál se mi.

"Prosím, hlavně mu nic neříkej. On to má jinak a nechci být všech další týdenní drby." snažila jsem se ho uklidnit a zoufalství ze mě muselo přímo sršet.

"Jak mám být klidný, moji nejlepší kamarádi se dají konečně dohromady!" začal na místě poskakovat.

Ničím jsem si nebyla jistá. Byla chyba mu to říkat. Protočila jsem oči a převedla téma na jinou kolej. Byli jsme tam tak pár hodin a mezi tím se naše hrdličky, kdo ví kam vypařili. Scamander si toho ani nevšiml a pokračoval ve vymýšlení naší budoucnosti. Naplánoval nám svatbu, první rande a já nevím co ještě.

"A za všechno budete vděčný mně, protože já vás dám dohromady." pochválil se a hrdě si zabouchal na hruď.
"Hele ty šašku, ty nemáš pořádně vyřešený svoje vztahy. Líbíš se naší kamarádce, ale nic s tím neděláš." se vší vážností mu jasný fakt vmetu do tváře a čekám, co to s ním udělá.

"Hele mám Lily rád, je to skvělá kámoška. Ale já jsem trochu na něco jinýho, jestli mi rozumíš."

Úplněk/ devětadvacátého října

Večer jsem se rozhodla jít do kuchyně sama. Rose se ani neobtěžovala dojít do pokoje a Lily chrápala jak pomatená. V kuchyni jsem si nabrala pár sladkostí a zamířila k našemu oblíbenému oknu. Dřív mi připadalo, že je očarované. Není přeci možný, že na naše tajné kouření nikdo ještě nepřišel.

Muselo být tak po třetí ranní a ze tmy se ke mě přiblížila malá postava. Chvíli jsem strachem zatajovala dech. Svit úplňku mi na danou osobu posvítil a já se tak mohla uklidnit.

"Louisi, vyděsil jsi mě. Co tady takhle pozdě děláš?" povytáhnu na něj zvídavě jedno obočí.

"No na lektvarech jsem na Maxe vylil zkumavku se spalničkami," začal mi vše vysvětlovat. "Takže je teď na ošetřovně a já nemám s kým chodit do Havraspárské věže." zakňoural.

"Prosím neříkej to mámě a ani Domi, ta by jí to hned práskla." začal brečet a já si ho k sobě posadila na klín.

"Neboj, nic neřeknu. Jenom přestaň řvát." po chvíli v obětí přestal brečet a já se ho rozhodla dovést k sobě do pokoje. Napadlo mě, že se Rose třeba ještě nevrátila, tak by byla jedna postel volná. V nejhorším případě bych spala dole na pohovce.

"Louisi, schovej se za mě." vytáhla jsem hůlku a pomalu šla do chodby, ze které se rámus ozýval. Louisovi vypadla hůlka ze zpocených dlaní a chodbou se ozvalo její dopadnutí na zem.
"pšt" okřikla jsem ho.

Osobu, která rámus dělala se nejspíš zvuk nelíbil, tak se k nám s bolestným křikem přibližoval. Po chvíli se zjistilo že to není on, ale oni. Srdce mi bouchalo o sto šest a kolena se mi strachem začaly klepat samy od sebe. Nebýt tady Louise, vezmu nohy na ramena a zdrhám. Vlastně bych ho tady nejradši nechala a udělala to samý.

Ze tmy se vynořil můj kamarád a strach opadl. Sklonila jsem hůlku a oddechla si.
"Scamandere, víš ty vůbec jak.." hlas se mi ale zadrhl ve chvíli, kdy jsem spatřila, kdo je ten druhý hlas, který se z chodby ozýval. Nejspíš musel řvát bolestí.

"Teddy, pro Merlina co se stalo!" se strachem jsem se k nim rozeběhla a jeho druhou ruku, stejně jako to měl Větvík, jsem si obmotala kolem krku. Vlasy se mu zbarvili do žluté. Nemám potuchy co to znamená. Možná bolest, strach. Tehdy mi to došlo. To byl ten první zkrat, kdy vám vše docvakne. nejistoty jdou stranou a strach, že o danou osobu přijdete, vás celou naplní. Věc která mě nikdy ani nenapadla. Pocit že o něj mám strach. A mám a to dost velký.