Letos tu holku dostanu! Teddy Lupin

Část 59. Zvuk manželství a jiná světla na konci tunelu

25. prosince / roku 2024

Stála jsem u okna v naší  společné ložnici, dlaněmi opřená o parapet a zasněně hleděla dolů na  příčnou ulici, kde se na nádvoří honila kupa dětí a házela po sobě sníh.  S povzdechem vydechnu přebytečný vzduch z plic a čelem se opřu o  chladnou okenní tabulku, na níž mráz vytváří elegantní obrazce. Byla  jsem už skoro hotová s vyklízením skříně. Teď ale vážně, kdy jsme si s  Teddym stihli pořídit tolik věcí? Ani mě nepřekvapuje, jak moc je ten  byt zaneřáděný.

Jsem ráda, že se konečně  stehujeme z bytu nad Laurieho knihkupectvím. Je to už skoro pět let, co si s Errniem pořídili malý domek, na mudlovském  předměstí v Cambridge. To je severně od Londýna, sotva tak dvě hodiny jízdy. I tak ale svůj byznys nenechali  ladem. Bydleli jsme tu už skoro dva roky a upřímně jsem ráda, že se  stehujeme pryč. Po škole jsme byli s penězi trochu na hraně a ani  jednomu z nás se od rodiny odstěhovat nechtělo. Sice je byt krásný, přesně jak Laurie kdysi tvrdil a taky mu jeho rekonstrukce dala co  proto.

Ale pro tři osoby je až moc stísněný a každodenní ruch z příčné ulice taky  není úplná slast pro uši. Navíc se už za pár týdnů rozrosteme na tři. Když nepočítám. Wooda na gauči, který si neustále vodil dámské  návštěvy a nepovažoval za nutné nosit kalhoty, či triko, bylo někdy  opravdovou výzvou.

Postavila jsem se na  špičky  a snažila se dosáhnout na poslední krabici ve skříni. Opatrně  jsem ji položila na postel a otevřela její víko. Uvnitř bylo plno  nejrůznějších věcí, byli tam fotky z prvních Vánoc po dokončení studia v  bradavicích. Fotka Teddyho, jak si hraje s malou Molly, která má bílé  vlasy po otci a nezkrotné stejně jako její matka a babička. Fotky s Teddyho a mojí  svatby, z naší svatby, pořád tomu nemůžu uvěřit. Všechno to strašně rychle uteklo.

Z myšlenek mě vytrhl  černý kocour, jehož jsem už čtyři roky vlastnila a odmítala se bez něj s  Teddym sestěhovat. Nemá ho rád, a podle drápanců, které mu kocour každý  večer zanechává na rukou pokaždé, kdy se ke mě přitulí usuzuji, že je  nenávist vzájemná.

Usmála jsem se na něj a podrbala ho za ušima, jak to měl nejradši. Kocour spokojeně zavrněl, a  než se zase skoulel do klubíčka, pečlivě si očistil tlapky. ,,Ty bys  pořád jen spal, viď?"

Sama pro sebe jsem se usmála a opatrně se postavila. Ruka mi bezmyšlenkovitě spočinula na rostoucím břichu.

,,A to já někdy taky.  Občas si říkám, jestli jsem se  špatně nenarodil. Ale být člověkem taky  ujde, zvlášť když mám po boku tak krásnou dívku," zašeptal mi do ucha  Teddy, když se konečně objevil těsně za mnou. Něžně mě políbil na krk a  rukou sjel na mé vypouklé břicho, ze kterého si neustále dělá legraci,  že větší už snad být nemůže.

Musel už skončit v  práci. Pracuje na Ministerstvu kouzel na oddělení Regulace a kontroly  nad kouzelnými tvory a před pár týdny úspěšně spustil vlkodlačí  podpůrnou službu. Jsem na něj tak moc pyšná. Slíbil mi, že až bude mít  polední pauzu, tak mi pomůže s balením. Ale jak ho tak znám, tak se mu  povede mě nějak rozptýlit a k balení rozhodně nedojde.

,,Ty jsi hrozný, Teddy," pokroutila jsem pobaveně hlavou a instinktivně ve tvářích zrudla.

,,Jestli jsi smutná, na  to mám vynikající lék. Spousta čokolády a lásky," řekl a do ruky mi  vtiskl hrneček s horkou čokoládou, z něhož se ještě kouřilo.

Všude kolem nás byli už několik dní vyskládané krabice s všemožným harampádím.

,,Rose tvrdí, že máš  odpočívat, nechceš to nechat na jindy? Máme ještě tři měsíce, než se to  malé narodí,"   zašeptal a stáhl si mě do medvědího objetí. Na sobě měl typický  Weasleyovský svetr, ten jeho byl pokaždé světle modrý a na hrudi měl  vyšité písmeno T. Stále to babičku nepřešlo.