„Nialle!" vypískl šťastně modrooký brunet, když viděl svého nejlepšího kamaráda se opírat o auto. Chtěl se za ním rozběhnout, aby ho mohl obejmout, ale zastavil se v pohybu, když viděl, že se dveře auta otevírají. Doufal, že to nebude Malik, jelikož toho by tady chtěl vidět ze všech lidí nejméně, ale nic by s tím neudělal, kdyby ho prostě Niall vzal s sebou.
„Daisy!" zakřičel ještě šťastněji. Na nic nečekal a rozběhl se za svými přáteli. Netušil, jak to ti dva mezi sebou mají, ale věděl, že Daisy určitě nějak přemluví a vysvětlí, že není důvod, aby Nialla nesnášela. Viděl v jejích očích slzy, ale na rtech měla velký úsměv, který zařídil i jemu široký úsměv a pocit štěstí.
„Tak rád vás oba vidím," zamumlal, když byli ve společném objetí, které mu dodalo pocit největšího bezpečí, že je zase u své rodiny, že je zase na místě, kam patří. Samým štěstím jim vzlykal do ramen, načež se z jeho hlavy úplně vypařilo, že za jeho zády stojí Harry, jenž celé to shledání pozoruje.
„I my tebe, Loui," opáčila mu brunetka, která si je tiskla na tělo. Celou radostnou chvilku zničilo až vyzvánění něčího mobilu, načež se zjistilo, že to bylo od zelenookého. Podíval se, kdo mu to volá, přičemž to s nevrlým zavrčením vzal.
„Co chceš?" zavrčel nepříjemně, až se z toho Louis ošil. Niall ho pohladil po zádech a věnoval mu úsměv. Menší brunet se k nim opět natiskl, jako kdyby byl kotě, které žádá o něčí pozornost. Všichni tři mlčeli, aby nějak nevyrušili zelenookého z hovoru, aby je neseřval jak malá děcka. Louis s Niallem věděli, kým je, ale Daisy o tom neměla ani ponětí.
„Ta krysa zkurvená," zavrčel znovu. Podíval se na policejní budovu, kde si všiml daného policisty, jak se zrovna podíval na mobil a následně na něj. Měl chuť za ním přijít a přímo ve stanici mu prohnat hlavou kulku nebo ho odvést k sobě, aby z něj vše vypáčil. Až příliš jasně viděl jeho vysmívající se úšklebek, jen mu vařil krev v cévách.
„Dva z vás ho budou hlídat. Až to bude nejméně čekat a bude někde ve slepém místě, seberte ho," nakázal muži na druhé straně spojení. Svaly na krku byly hodně viditelné, jak silně k sobě tiskl čelisti. Blondýn měl chuť za ním přijít, vytrhnout mu mobil z ruky a začít na něj řvát, že tohle řeší v Louisové přítomnosti. A Daisy nic nechápala.
„Tohle mě nezajímá. Stejně ji podvádí snad v každém klubu. Prostě ho hlídejte. Budu na telefonu, kdyby něco," ukončil konverzaci a hovor položil. Se zlobou v očích se otočil na daného policistu, načež zjistil, že zrovna vychází z budovy a s výsměchem k nim míří. Tohle všechno značně komplikovalo, přičemž mu vůbec nepomáhalo, že za ním stojí ti tři, že slyší tiché vzlyky od Louise.
„Zalezte do auta a nevylézejte," zavrčel na něj ostře. Niall s Daisy chtěli dostat menšího bruneta do auta, ale ten se jim vysmekl a rychlým krokem došel k Harrymu. Rychle si utřel slzy do rukávu a ignoroval zcela nasraný pohled Harryho, jenž neměl daleko k tomu, aby ho do toho auta odvlekl sám a připoutal ho tam.
„Co si myslíš, že děláš? Běž do toho auta," vrčel na něj a znělo to, jako kdyby na něj vrčelo zvíře, které si brání teritorium. Louis se podíval na policistu, který byl jen malý kousek od nich. Chybělo asi tak pět kroků, aby k nim došel, načež doufal, že ti dva opravdu zalezli do auta.
„Ani mě nenapadne, pane," zamručel na něj. Věděl, že si zahrával s ohněm, že může dopadnout opravdu hodně špatně, ale něco takového aktuálně nehodlal řešit. Ať ten policista chtěl udělat cokoli, bylo mu to jedno. Byl ochoten na místě zemřít a je mu zcela jedno, co se s ním stane.
„Ale," protáhl s výsměchem, načež si Louise projel pohledem od hlavy až k patě. Modrooký netušil, co se to s ním dělo, ale už ho nebavilo, když si z něj ostatní dělali hračku, když ho ponižovali, když nechával se sebou zacházet jako s bezcenným kusem, když se k němu chovali jako k otrokovi. Chtěl všem těm lidem ukázat, že i on v sobě skrývá sílu.
„Už zase máš novou děvku, Styles? Očividně ještě ne tak dlouho, když na tebe nemáme trestní oznámení za ohrožení na životě," zamručel. Natáhl ruku k Louisovi, aby se ho mohl dotknout, ale Louis se mu vyhnul a po dané ruce ho praštil. Byl aktuálně rád, že jak byl jednou v posilovně, že se tam seznámil s jedním boxerem, jenž mu dával tréninky a byl rád, že to přijal. Ovšem o něčem takovém neměl nikdo tušení.
„Nesahej na mě," zavrčel na něj. Zelenooký muž se na něj podíval, načež se divil, že dokáže být i takový. Viděl ho jen v slzách, v záchvatech, jako zatoulané štěně, ale jak se teď Louis ukazoval, tak se v štěněti skrývá srdce bojovného vlka. Když se na něj lépe zaměřil, tak si všiml, že je guardu*. Překvapovalo ho, že něco takového zná.
„Koťátko vystrkuje drápky. Stejně bys pro každého roztáhl nohy," zavrněl slizkým hlasem. Chtěl se k Louisovi přiblížit, čehož si Harry všiml, ale než stihl nějak zareagovat, tak uviděl před očima Louisovu ruku, jak dává přímý úder do mužového nosu. Od policisty se ozvalo bolestné zaúpění, když se chytal za nos.
„Tobě bych nedal, ani kdybys mi zaplatil cestu na Mars a dal mi miliardy. A tohle koťátko," ukázal na sebe, „už pána má a teď si kvůli tobě zlomilo drápek," mluvil k němu se sarkasmem a podíval se na své nehty. Nevšímal si lidi okolo. Ani nevnímal fakt, že ten muž je policista, i když zkorumpovaný. Ať si byl, kým si byl, chtěl mu dokázat, že on není hračka.
„A tohle máš za můj zlomený drápek," zavrněl s opětovným sarkasmem, když mu vrazil pravý hák do dolní čelisti. S větou, mířenou na Harryho, že už je to jeho, se odebral do auta. Zahýbal prsty a promnul si klouby. Bylo to zcela poprvé, kdy někomu vrazil, aniž by měl rukavice, nebo minimálně bandáže. Ovšem ten pocit, jak mu adrenalin proudil tělem, byl k nezaplacení.
Harry se za ním otočil, načež absolutně nechápal, co to mělo znamenat, ale byl rád, že aspoň na maličkou chvíli poznal tuhle Louisovu stránku, načež jej udivovalo, kde se to modrooký naučil, že se choval jako úplný opak, který znal. Nepůsobil jako ustrašené štěně, ale jako lev, který bojuje o teritorium a jde mu o život.
„Ty vole, ten má ránu," zaskučel policista. Narovnal se v zádech, přičemž se mu podíval do očí, ale za nos se stále držel. Nikdo neočekával, že Louis udělá něco takového, že něco takového dokonce umí. Ani Niall s Daisy nechápali, když to z auta sledovali. Byla to pro ně novinka, že ho viděli boxovat, ale ještě více, že se dokázal ubránit.
„Co chceš?" zamručel. I když věděl, že nebude moct, ale i tak si raději zkontroloval, zda má u sebe aspoň kapesní nožík, kterým by mu podřízl hrdlo nebo rozpáral břicho. Když se ujistil, že má aspoň něco, tak si všiml, že Louis policistovi zlomil nos, nad čímž se zelenooký ušklíbl.
„Pokud ti to kotě není úplně jedno, dostav se za tři dny do skladů na jižní straně města. Však ty víš, kdo tam na tebe bude čekat," vyřídil mu to, co měl a s bolestivou grimasou se odebral zpět do budovy, aby mohl ohlásit, že potřebuje na pohotovost.
„To je takový zkurvysyn," zavrčel si pro sebe, načež se odebral do auta za těmi třemi. Louis seděl na místě spolujezdce, přičemž oba udivovalo, že ani jeden z nich nevystupoval. Niall měl auto hned vedle nich, ale jak se zdálo, tak ho to nezajímalo. Jen se díval dopředu na Louise skrze zpětné zrcátko. V autě vládla napnutá atmosféra, přičemž za to mohl Louis s Harrym, ale ani jeden neměl zájem cokoli říkat.
„Pro auto si zítra dojdu sám. Já s Daisy máme s Louisem hodně na probírání," zamručel a vůbec ho nezajímalo, co chtěl zelenooký ve vile dělat. Všichni tři si museli spolu vážně promluvit a nikdo z nich to nechtěl řešit v Harryho přítomnosti.
----------------
Guard: Základní postavení bojovníka, ze kterého provádí techniky.
----------------
ČTEŠ
You're my bunny [Larry] ✔
FanfictionMenší, modrooký, devatenáctiletý brunet jménem Louis pracuje v klubu Rabbit Hole jako jeden ze zajíčků. Ocitl se tam tehdy, když byl donucen utéct z jeho domova, kde to nebylo příliš dobré. Svou matku nikdy nepoznal a nikdy se nedozvěděl, co se s ní...